Portál.cz > Portál v médiích > Psychologie náboženství (recenze J. Holého)

Psychologie náboženství (recenze J. Holého)

Autor: Jindřich Holý | Datum: 15.8.2002

Knihu lektoroval Karel Balcar a je jedním z výsledků práce na klíčovém projektu č. 9058117 „Současná česká společnost a otázky evropské integrace“. Odborník v oblasti psychologie osobnosti, vývojové a klinické psychologie, pracovník Psychologického ústavu Akademie věd a docent psychologie předkládá veřejnosti studii, kterou hledí seznámit čtenáře se základními pojmy, poznatky a metodami svého oboru. Plní tak nejen významný vědecký úkol, ale také posouvá národní, zřetelně ateistické myšlení blíže křesťanské Evropě. Orientuje vědu k víře a víru k vědění. Činí tak prostě a věcně, s odbornou znalostí, s respektem k institucím a s úctou k člověku.

Autor hledí přiblížit způsob myšlení, kterým se psychologie při studiu náboženství ubírá. K tomu shrnuje mnohé poznatky obou oborů. Přesně definuje pojmy, systematicky a přesně pojednává o různých myšlenkových celcích, které třeba i volněji přispívají k mezioborovým duševním a duchovním úvahám. Autorovo podání tématiky vyniká přesností, množstvím a kvalitou zpracovaného materiálu a názorovou tolerancí. Čtenáři nic nevnucuje, jen nabízí. Jeho živé myšlení je vedeno úctou k náboženské tradici, odvahou současné psychologie hranice překračovat a respektem k nezávislosti čtenáře. Je pojato v tradici vědy a náboženství, v úctě k čtenáři, k jeho rozumu a víře.

Kniha je přehledně dělená do pěti částí, dvaceti dvou kapitol a množství ještě podrobněji členěných podkapitol. Je opatřena věcným a jmenným rejstříkem, seznamem vyobrazení a tabulek, bohatým přehledem literatury. Přehlednost široce pojaté studie je podpořena také zvýrazněním základních pojmů a tezí a vhodným potlačením četných okrajových poznámek a množstvím odvolávek v textu i pod čarou. To vše umožňuje čtenáři snadné listování, rychlou orientaci v autorově pojetí a v neposlední řadě i vyhovět zcela vlastnímu náhledu a zájmu čtenáře o tématiku.

Autor uvažuje tvůrčím způsobem, shrnuje velké množství poznatků, přináší řadu postřehů a podnětných pohledů, zná a respektuje filosofii. Nefilosofuje si nad existencí ani náboženstvím, ale probírá se psychologickou tématikou se snahou oživit a uchovat její dobrou tradici. Ohleduplně a s poctivostí sobě vlastní ošetřuje základy náboženství současnou psychologií ovlivněnou vývojem psychoterapie. Takové dílo a takovou snahu není možné přehlédnout nebo nerespektovat. Přesto nesvazuje a nezavazuje k víře v jeho smysl. Umožňuje klást si řadu otázek, jak je ten či jiný způsob psychologického, tedy vědeckého poznávání a vědění a náboženství jako zkušenosti tajemného vedle sebe a spolu jako interdisciplinární studie možné. Po Jungovi a ve světle fenomenologických a existenciálních studií jistě jinak, nežli před nimi. Pro autora jsou např. hodné pozornosti např. pojetí rozvíjená Stanislavem Grofem.

Autorova psychologie náboženství je psychologií, je vědou o čemsi vnitřním, co je v protikladu k vnějšímu. Respektuje koncesi náboženství na vnější duchovní svět. Uvědomuje si vzájemný přesah obou, možnost vzájemného prolínání, možnosti vzájemného obohacování, respektuje význam obou. Převaha dynamických psychoterapeutických směrů trvá na představě vnitřního světa. Náboženství na duchovní samostatnosti světa vnějšího. Přesahy psychologického a náboženského myšlení jsou odůvodněné mimo jiné také rozdělením světa na vnější a vnitřní. Oba mají důvod trvat na tomto rozdělení. Takto vzniklá průrva roztrženého myšlení je možná jedním z významných předpokladů rozvrhu jejich myšlení, oporou jejich institucionálního rozvoje.

Psychologie přijala rozdělení světa na vnější a vnitřní a střed svého zájmu umísťovala do vnitřního. Tajemství vnějšího světa, ponechalo náboženství, koncesím církví. Tajemství vnitřního světa nahlíží psychologie. Jungovo pojetí člověka je mimo jiné i vážným pokusem o obnovení jednoty jeho světa. Jeho pojetí synchronicity rozumím jako pokusu dotknout se jednoty tajemného světa. Existenciální a fenomenologické myšlení v mnohém zpochybnilo důvěru ve vědu a minulo se s vírou. Kulturní tradice se zakymácela a člověk byl donucen začít znovu uvažovat sám za sebe, od sebe, od toho co se ukazuje a jak se to ukazuje. Existenciální myšlení otřesené krizí věd má také nepřehlédnutelnou psychoterapeutickou větev v díle Medarda Bosse. Také dílo Jana Patočky a jeho žáků má tak pevné evropské, náboženské a psychoterapeutické souvislosti, abychom se k nim mohli hlásit.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0