Portál.cz > Portál v médiích > Psychosomatika

Psychosomatika

Autor: PhDr. Marie Renotiérová Ph.D. | Datum: 23.4.2003

Recenzovaná publikace je vhodně koncipována jako "...kniha ke čtení a ne jako učebnice..." a je napsána velmi srozumitelně. Absence odborného názvosloví všude tam, kde je to možné, spolu s nutnými vysvětlivkami, umožňuje, aby se s problematikou seznámili i nemedicínsky vzdělaní čtenáři a tedy i pacienti "laici".

Vedoucí autorského kolektivu Gerhard Danzer vystudoval mimo medicínu i psychologii a filosofii, což mu umožňuje "robustní" a především celostně široký pohled na problematiku zdraví, a plně této své devizy využívá. Troufám si říci, že značná část soudobých lékařů, kteří praktikují etablovanou zdravotní péči v institucích, jejichž přístup k pacientovi je převážně direktivní, - a to jak v cizině, tak především u nás, by značně obtížně definovala pacienta v takové šíři, jak to ukazuje tato kniha.

Paradigma holistického, tj. celostního pohledu na svět a dění v něm - a to nejen z hlediska lidského zdraví - bylo velmi pregnantně definováno již v 80. letech minulého století skupinou vědeckých pracovníků různých oborů, jako např. antropologů, lékařů, ale i fyziků, kteří se seskupili kolem americké psycholožky Fergusonové. Dosud je však toto paradigma přijímáno, zejména v postkomunistických zemích, značně neochotně, a to především v medicínských oborech. Největší slabostí etablované mediciny je její koncentace pouze na nemoc člověka z pohledu patologie a nikoli z pohledu jeho zdraví jako komplexu tělo (soma) - psychika - prostředí. A to jak z pohledu sociálního, tak antropologického.

A právě o tomto komplexu faktorů a jeho vlivu na zdraví člověka pojednává recenzovaná publikace. V žádném případě zde není odmítán, či dokonce zatracován v současné době převažující, technicistní, Descarteovský pohled na nemoc (zdraví) člověka. Díky technicistnímu pojetí soudobá medicína dospěla k mnoha "zázrakům". Autor však poukazuje na současnou vysokou dominanci tohoto přístupu a především na jeho neschopnost pochopit nemoc v celém jejím rozpětí. Znamená to s neoddělitelnými "součástmi", které mají svůj původ osobnostní, emoční, (hlubinně) psychologický, nevědomý, sociálně - sociabilní i antropologický, a to vždy v kontextu ke vnějšímu prostředí i lidem. Toto komplexní pojetí pacienta jako "subjektu v krizi" vede k vyléčení ...."i odhalení smyslu onemocnění a smysluplnou změnu horizontu jako krize smyslu života, na jejímž základě choroba vznikla ...". To znamená k opravdovému léčení podstaty onemocnění a nikoliv jen k léčení jeho symptomů.

V úvodní části publikace je psychosomatika definována z hlediska nastíněného pojetí. Z mnoha přístupových rovin je posuzováno, kdo vlastně je člověk, kterého jsme označili pojmem pacient. Pojem zdraví je zde probírán jak z pohledu pojetí etablované medicíny zkoumající pouze patologii nemocí na základě statisticky získaných norem. Mnohdy si téměř neuvědomujeme, že statisticky získané normativní hodnoty jsou značně široké a především stírají individualitu toho kterého člověka. Pojem zdraví je zde posuzován i z hlediska psychosomatiky, z hlediska celostního pohledu na pacienta jako na komplex skutečností, definujících jeho zdraví či nemoc. Statistika norem nemoci je zde dávaná do kontrastu k individuálnosti člověka. Šíře vzdělání umožňuje autorům přínosně zařadit do zkoumání této problematiky filozofické i psychologické pohledy a to ve značné šíři: od antiky či Freuda a Junga až k současnosti.

Z hlediska současných, technicistních přístupů, kdy je technika brána velmi často, ne-li převážně, jako cosi absolutního a nikoliv jako užitečný nástroj, vzájemný a velmi potřebný otevřený vztah pacient - lékař nejenže nemůže být vytvořen, ale vytváří se spíše direktivní systém. Mnohdy pak "...dochází k nehumánním až zneucťujícím následkům". Autorem uvedený pojem "poetická medicina" jako doplněk mediciny technicistní je proto možné příjmout velmi pozitivně.
Praxe "poetické mediciny" oproti technicistnímu přístupu je však značně náročnější, neboť ji lze jen obtížně vtěsnat do obvyklého algoritmu lékařského přístupu. " Spíše by bylo třeba na základě intuice a schopnosti vcítění pochopit zcela osobní trápení jedince ...", a nemoc jako symbol, jako řeč těla.
Jedna z kapitol uvádí školy a směry psychosomatiky. Nejde o kritickou studii, spíše o volné postihnutí předností a nedostatků jednotlivých škol, aniž by bylo zřejmé, že by některému směru byla dávána přednost. Autor si je zřejmě vědom, zcela v duchu celostního pohledu, že se jedná o pohledy z různého úhlu kruhu, jehož střed představuje pacient.

Druhá část publikace je nazvaná "Případové studie a obrazy nemocí". Zde jednotliví autoři uvádějí 17 nejčastějších chorob "zobrazených" z hlediska psychosomatiky, včetně nastíněného terapeutického postupu či postupů. Namátkou uvádím: bronchiální astma, neurodermitida, obezita, problematika onemocnění srdce a oběhové soustavy, obstipace, spánek ... Šíře uváděných přístupů je značná a při čtení si mnohdy čtenář uvědomí skutečnosti a souvislosti, které pro něj většinou zůstávají skryty. Pochopí, že člověk není "hodinový stroj chovající se podle matematicko-mechanických zákonitostí" (Descartes), rozložitelný na srdce, játra, ledviny atd., ale velmi složitý systém, který je v trvalé interakci s okolním prostředím.
Domnívám se, že vydání této knihy je jedním z velmi přínosných a žádoucích počinů nakladatelství Portál. Knížka je skutečně určena ke čtení. Opravdu nemá charakter klasické učebnice ani kompendia. Je psána velmi čtivě, srozumitelně, s vysvětlivkami odborných pojmů. Je schopna zaujmout jak čtenáře zaměřeného medicínsky, tak psychologa, psychoterapeuta, speciálního pedagoga, ale i filozofa, nemocného či potencionálního pacienta.

Jen malou poznámku: Domnívám se, že zaužívanější a snad i správnější by bylo slovní spojení "celostní pohled...", nikoliv uvedený "celostný".
Žijeme v "přelomové" době, v čase vytváření nových paradigmat, nejen v medicině ale i v ostatních oborech, zejména ve fyzice, jejíž poslední objevy z pohledu kvantové fyziky jsou pro běžného člověka velmi těžce pochopitelné. Je nutno, abychom tyto změny pohledu na svět akceptovali a zároveň do nich integrovali to, co již známe. V žádném případě však nemůžeme ve svém myšlení ustrnout a akceptovat pouze to minulé. A právě tato knížka představuje most, po němž se musíme vydat do budoucnosti, nechceme-li ustrnout.
V závěru bych ráda ocenila kvalitu překladu MUDr. R. Hőllgeové. Jeho realizace nebyla jistě snadná vzhledem k velké šíři zpracovaného tématu.

PhDr. Marie Renotiérová Ph.D.
Olomouc 23.4.2003


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0