Portál.cz > Portál v médiích > Sebevražedné chování

Sebevražedné chování

Autor: MUDr. Olga Wildová | Datum: 5.5.2003

Sebevražda nebo sebevražedný pokus je cosi, co je zahaleno určitým tajemstvím. Stigmatizuje postiženého i jeho rodinu.Údaj, že v České republice zemře vlastní rukou více lidí než při dopravních nehodách je více než varující.

Autoři publikace – primář MUDr. Jiří Koutek, dětský a dorostový psychiatr a doc. PhDr. Jana Kocourková se zabývají těmi, kteří se pokusili překročit pomyslnou hranici mezi životem a smrtí. Snaží se pomoci pacientům, rodině i odborníkům, kteří tyto případy řeší, protože sebevražedné chování je „akt, který blízkým něco vzkazuje, něco důležitého sděluje. Jde o tragický výkřik zoufalství, který vyvolává pocit smutku a beznaděje“… V předkládané publikaci podávají klinický obraz suicidiálního chování, jeho formy a psychiatrické poruchy vedoucí k sebevražednému chování. Důraz kladou na diagnostiku a terapeutický přístup. Zároveň se zamýšlejí nad možnostmi prevence tohoto nežádoucího jednání.

Kniha je členěna do jedenácti kapitol. Obsahem první kapitoly je úvod k problematice suicidálního chování. Zahrnuje historii sebevražd (sebevraždy se vyskytují od nepaměti, u některých národů dokonce patřila sebevražda k přirozenému způsobu smrti), transkulturální rozdíly (nejvyšší sebevražednost má Evropa), některé mýty a skutečnosti o sebevražedném jednání a další. Epidemiologie suicidálního jednání je zachycena v druhé kapitole. (Epidemiologie v různých oblastech světa, epidemiologie suicidálních pokusů, dokonaných suicidií v různých zemích světa a vývoj sebevražednosti v dětství a dospívání.) Formy, způsoby a motivy sebevražedného chování jsou poúpsány ve třetí kapitole.

Následující kapitola přibližuje rizikové faktory suicidálního chování dětí a dospívajících, jejichž „znalosti představují důležitou problematiku při prevenci, při posuzování akutní hrozby sebevražedného chování i při plánování následné terapie“. Autoři upozorňují na význam adekvátních „vrstevnických vtahů“, na závažnost tělesného onemocnění nebo handicapu, které představují samostatné rizikové faktory, ale i na vnímání sociální situace ohrožených jedinců (nezaměstnanost rodičů). Také náboženství může hrát určitou (pozitivní) roli. Většina oficiálních náboženství totiž sebevraždu zakazuje.

Pátá kapitola zachycuje vývojové a psychodynamické aspekty suicidálního chování, které právě „v dětství a dospívání je významně ovlivněno stupněm psychického vyzrávání dítěte a dospívajícího“. Klinický obraz a suicidální jednání v rámci duševních poruch se zaměřením na dětství a dospívání je obsahem šesté kapitoly. Jsou zde uvedeny rozdíly presuicidálního syndromu (různě dlouhé období, které předchází vlastnímu suicidálnímu jednání) u dětí a adolescentů oproti dospělým, paradoxní vývoj presuicidálního syndromu, rozdílná jednání v rámci rozdílných psychiatrických poruch (u deprese, u schizofrenie, u závislostí, u neurotických a úzkostných poruch, při dysharmonickém vývoji osobnosti apod.) Sebepoškozování, které představuje závažnou patologii ve věku dospívání a možnostem terapeutického přístupu je věnována sedmá kapitola.

Osmá kapitola se zabývá diagnostikou suicidálních dětí a dospívajících, komplexním přístupem, možnostmi posuzování. Uvádí diagnostické prostředky pro posouzení dítěte i dospívajícího a jejich jednání (některé škály hodnocení (Bellevueský dotazník deprese, Revidovaná škála Poznanské, Sebeposuzovací škála depresivity, Hamiltonova stupnice pro posuzování deprese a další), právě tak, jako nejpoužívanější projektivní metody (Rorschachův test, projektivní interview , test světa apod.) Při posuzování sebevražedného úmyslu je nezbytná spolupráce s rodinou a získání informací od rodičů nebo jiných dospělých osob, které dítě dobře znají. Odborník si však musí být vědom komunikačních problémů při vyšetřování a získávání informací. Ty mohou být zkreslená a nepravdivá a tím zpochybnit validitu vyšetření.

Devátá kapitola se zabývá terapií, od první pomoci při myšlenkách na sebevraždu i při akutně hrozícím činu. První pomoc je závislá na aktuálním somatickém stavu. Samotná terapie obsahuje psychoterapii, farmakoterapii, práce s celou rodinou, ale i s orgány péče o děti. Kapitola je doplněna seznamem nejčastěji užívaných psychofarmak.

Desátá kapitola je věnována možnostem prevence sebevražedného chování. Velice cenný údaj této kapitoly jsou mj. Linky důvěry pro děti v České republice. Právní aspekty suicidálního jednání (hospitalizace bez souhlasu nemocného, trestní odpovědnost v souvislosti se suicidálním jednáním) a ukázky některých posuzovacích škál pro hodnocení deprese tvoří závěr publikace.

V publikaci jsou zachyceny zkušenosti psychiatra a klinické psycholožky. Jsou určeny odborníkům pracujícím s děti a dospívajícími, psychiatrům, praktickým lékařům, pediatrům i lékařům dalších odborností, včetně pedagogů. V neposlední řadě i zainteresované veřejnosti.

MUDr. Olga Wildová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0