Portál.cz > Portál v médiích > Sexuální deviace

Sexuální deviace

Autor: MUDr. Rudolf Vévoda | Datum: 6.4.2002

Sexuální deviace je název třistapadesáti stránkové odborné publikace vydané začátkem roku 2002 nakladatelstvím Portál. Jejím autorem je významný současný český sexuolog Petr Weiss. Dosud nedostatečně odborně naplněný obor má pevnou vědeckou koncepci již více jak čtvrt století. Také skutečně odborně fundované české literatury není dosud dostate

Právě vydaná monografie docenta Weisse se snaží citelnou mezeru vyplnit. Činí tak vyčerpávajícím způsobem, přináší totiž nejen přehled a pojmenování konkrétních sexuálních deviací, ale i hlubší pohled na vývoj patologických stavů jednotlivců, také podmiňující faktory normálního a deviantního psychosexuálního vývoje. Podrobně rozebírá diagnostické postupy a z nich se odvíjející terapeutické jednání. Dotýká se citlivě otázky sexuálních minorit, přičemž definuje i hranice a estetické aspekty dané zákonnými sexuálními normami podléhajícími vývoji, odrážejícímu pokroky lékařské vědy a samotného oboru sexuologie.
V logickém sledu jsou také řazeny kapitoly, ostatně zdůrazněné již v samotném záhlaví knihy. Úvodní kapitola Klasifikace vymezuje sexuální zaměření a chování vybočující ze sexuology daných hranic normálních projevů sexuality člověka. Je ovšem zcela jasné i autorovi, že stanovení kritérií je přinejmenším nesnadné a často nejednoznačné. V tom se také skutečně klasifikace mohou v mezních případech lišit, spíše vlivem nejednotného pohledu na normální chování. Zvláště pak celkový pohled, od něhož se celý obsah práce odvíjí, neuznává postmodernistickou relativizaci zdraví a nemoci, funkcí a jejich poruch. Nezpochybňuje se tudíž vědeckost poznatků, neboť jen s pokroky v poznávání je možné vytvořit solidní základ pro historicky, kulturně i medicínsky stanovená kritéria pro normy a deviace v lidské sexualitě. Tento příklon k racionálnímu zpracování tématu dovoluje autorovi stanovit sexuální deviace jako celoživotní a trvalou charakteristiku jednotlivce, u něhož lze všemi dostupnými prostředky lékařskými i restrinkčními jen modifikovat vnější projevy stavu.
Je pak samozřejmostí, že kapitole normality sexuálního chování je zaměřena jen kratší úvodní část, v niž jsou zhodnoceny i kriticky zkoumány základní pohledy na normalitu a patologii lidského chování. Je zvláště zdůrazněn vývoj lidského myšlení a nazírání kulturní společnosti ve vztahu na minima chování kodifikovaného zákony. Kulturní a historické pohledy spolu s nábožensko-moralistickými i čistě filozofickými jsou kriticky zkoumány a zhodnoceny. Zajímavý je i kritický pohled na normu statistickou, normy biologické a funkcionální. Normy subjektivní a ideální pak nelze vůbec použít pro objektivní hodnocení problematiky. V závěru je stanovená sexuologická definice: „za normální lze považovat takové konsensuální (souhlasné) sexuální aktivity, které se odehrávají mezi psychosexuálně a somatosexuálně dostatečně zralými a pokrevně v přímé linii nespřízněnými partnery a jež nevedou k jejich psychickému nebo tělesnému poškození.“ Autor u vědomí jisté nedokonalosti definice normality ji zajišťuje ještě před úvahami o rozdílnosti ve zjišťování zevních projevů sexuality a jejich vnitřních podmětů, vycházejících z potřeb a sexuálních preferencí jednotlivce.
Podle toho (znovu citace) „Deviantní chování ještě nemusí nutně signalizovat přítomnost deviace a normální chování ještě není dostačujícím důkazem sexuální normality.“ Uvedené definice ovšem zároveň připouštějí možnou různorodost pohledů a jsou v tomto směru zároveň námětem pro odbornou diskuzi. Je však sympatické, že přes určitou relativnost, které je si autor vědom, zároveň klade základní předpoklady normálního, aby tím ostřeji odlišil v dalším textu vlastní obsah knihy.
Sexuální deviace pak jako kvalitativní odchylka struktury sexuální motivace zahrnuje množství aktivit od neškodného po společensky obtížné chování, až po nebezpečné trestné činy proti důstojnosti člověka a jeho zdraví, nebo přímo v rámci naplnění skutkové podstaty činu zbavujícího člověka života. V tomto smyslu upozorňuje i na rozdílnosti v toleranci deviantních podnětů v situacích sexuální nouze. Přehledně jsou pak uváděny nejvýznamnější známé deviace v objektu či aktivitě, přičemž se upozorňuje na možnost náhražkového uspokojování sexuálních potřeb u některých lidských typů. Deviace nemusí být čistě v aktivitě, tedy ve způsobu dosahování sexuálního vzrušení a uspokojení anebo jen výhradně v neadekvátním objektu sexuálního puzení, ale může mnohdy jít o kombinaci několika deviantních preferencí vyskytujících se současně.
Jsou popsány i případy velmi mnohotvárných deviantních aktivit, většinou však již u těžce psychopatických osobností. Je přiznáván obecně známý fakt, že pachatelé známých deviantních praktik jsou převážně muži. Přes vědomost o sexuální delikvenci žen je statisticky stále značný nepoměr v jejich prospěch. Také ukazatelé výše závažnosti trestného činu jsou u žen méně výrazné, byť převažující zneužívání dětí, a to často incestního charakteru, je jistě značně společensky odsouzeníhodné. Zajímavé jsou také teorie vysvětlující tento stav, totiž že pro erotické a genitální vzrušení a posléze i orgasmus má u žen podíl hmatová – doteková složka, zatímco u muže je vícesložková podstata s dominancí zrakového vjemu a zrakových představ. Hlavní roli ovšem vždy hraje nižší agresivita žen.
V druhé části knihy je zaměření na zkoumání chorob a poruch z hlediska jejich medicínsky definovatelných příčin. Nejtěžší roli má lékař v nalezení jasného organického podkladu úchylky. Nejčastěji je při tom konstatována vrozená dispozice a na ni nasedající zvláštní výchova nebo sexuální zkušenosti. Jsou konstatovány výzkumy zabývající se hormonálními vlivy, hlavně pak předporodním mateřským stresem, faktory dědičnosti, molekulárně genetickými, neuropsychologickými a neuroanatomickými možnými ovlivněními, stejně jako vlivy společnosti, prostředí a jeho subkultury. V úvahu je ovšem brán i bezpočet dalších dílčích vlivů. Pozornost autorova je pak zaměřena na evolučněbiologické modely spolu s principy evoluční psychologie, kde ovšem jsou dosud značné mezery v objasňování řady odchylek či deviací. Zkoumání dalších modelů nevylučuje ani model psychoanalytický, od klasického pohledu uchovávání infantilní sexuality (se svojí polymorfní perverzitou) na úkor sexuality dospělé až po současné teorie vycházející z psychoanalytických pozic. Nejsou vynechány ani modely sociologické a kriminologické, přičemž mezi sociologickými je zvýšená pozornost věnována i koncepci feministické, které se věnuje zvýšená pozornost od posledního čtvrtstoletí nedávno uplynulého milénia. Podle ní je podceněn akt sexuální, včetně sexuálního násilí, a do popředí je dáván akt mocenský, jako projev dominance a hostility mužů. Přitom sexuálně deviantní chování podle autorů je podmíněno přímo společenskými podmínkami umožňujícími takovéto projevy (zde je míněna zvláště pornografie oficiálně povolená). V tomto směru autor zároveň uvádí studie některé feministické principy popírající a rozebírá funkci pornografie. Jen zcela okrajově se zmiňuje o diskutovaném negativním vlivu některých akčních filmů, thrilerů a hororů s prvky sexuálního násilí. Zcela pomíjí vliv mnohahodinového sledování televizních pořadů na lidskou agresivitu obecně a jako spouštěcí moment u predisponovaných osob. Oprávněně, ale v krátké úvaze, je věnována pozornost multifaktoriálním modelům, chápajícím podstatu deviantního chování v souboru celé řady vlivů. Teorie o součinnosti vrozených a získaných předpokladů v přímém vzniku deviací je podporována i prací českého autora A. Brzka (Sexuologie pro právníky 1997) a jeho metaforou zámku a klíče, kdy za zámek jsou postaveny vrozené faktory a oním klíčem, který může zámek otevřít, je určitá psychogenní situace.
Následující kapitola se zabývá základními určujícími podmínkami sexuálního vývoje – sexuální identifikací – pocitem příslušnosti k určitému pohlaví, sexuální rolí a preferencí ústícími do sexuálního chování. Z těchto faktorů jsou pak mapovány vývojové podoby sexuálních deviantů. Zvláště důležité je upozornění na podcenění až přehlížení varovných signálů daných způsoby chování již v adolescentním věku, kdy je naděje včasným rozpoznáním sklonů k deviantnímu počínání vhodným terapeutickým postupem zabránit závažným následkům deviace. K tomu následně pojednávají kapitoly o psychodiagnostických a psychofyziologických metodách. Zároveň je zdůrazněna důležitost podrobných anamnestických zjišťování jako nejspolehlivější metody po zjišťování atypických zaměření a tomu odpovídajících chování v dětství a pubertě. Poučený psycholog či sexuolog tak často získává velmi podrobný náhled o profilaci probantů.
Diagnostika sexuálních deviací se však nevyhne některým komplikacím, způsobených většinou psychickým stavem vyšetřovaného jako projevem jeho obrany nebo mentální stagnace. Pro laika, nebo odborníka neorientovaného v sexuologii může být překvapující, že sexuální deviace a sexuálně delikventní chování spolu nemusejí nijak souviset. Tak například poměrně frekventované znásilnění žen nemusí znamenat přítomnost sexuální deviace muže. Naopak zase platí, že ne každý deviantní jedinec se musí deviantně projevit. Mnohý deviant dokáže nacházet náhradní formy sexuálního uspokojení bez ohrožení druhých osob. Vedle statistiky údajů je zajímavá poměrně vysoká úspěšnost v objasňování trestních činů mravnostní kriminality ve srovnání s čísly objasnění případů kriminality obecné.
Velmi obsažná závěrečná část se zabývá léčením. Terapie musí přesně formulovat své cíle tak, aby sám delikvent poznal svůj stav a medicínský náhled na něj, účastnil se aktivně specializované léčby při správném, psychologem řízeném, náhledu na vlastní sexuální motivaci. Terapie má pak charakter komplexní s užitím dílčích metod psychologických a biologických (od léčiv až k chirurgickému zákroku), tak jak jsou v knize postupně uvedeny.
V závěru práce se autor zabývá terapeutickou praxí. Po srovnání praktik v zahraničí a v naší zemi si všímá i možných komplikací léčebných metod a etických aspektů terapie. Právě toto kritické zhodnocení dává pak právo k hodnocení výsledků léčení, které je možno posuzovat z více hledisek. Velmi důležitou se zde stala u nás novelizace zákona o znásilnění z roku 2001 podle níž mnohé sexuální delikty nemohou být postihovány podle nesexuálních paragrafů trestního zákona. Do doby vstoupení novely v platnost bylo např. přinucení k orálnímu či análnímu styku kodifikováno jako omezování osobní svobody či vydírání. Přitom však stále může být fetišické získávání prádla hodnoceno jako pouhá krádež a nebo exhibice na veřejnosti stíhána jako výtržnost. Takto se může teprve případ recidiv dostat do odpovídající sexuologické péče. Právě hlediska recidivity dovolují příznivé hodnocení výsledků léčebné péče o delikventy v našem státě, neboť jsou plně srovnatelné s podrobnými údaji o výsledcích péče v nejvyspělejších zemích. V souvislosti s tím je zarážející – což práce neuvádí – pramalý zájem mladých lékařů a psychologů o specializaci v oboru sexuologie, nedostatečně personálně obsazeném oboru u nás. Mladí adepti oboru přitom již přichází k vypracované problematice oboru, dané standardy léčby, jejími východisky a požadavky na terapeuta. Minimální standardy terapie jsou zpracovány předními světovými odborníky. Značným kladem je, že vůbec práce tohoto druhu vznikla. Dosud byly kapitoly o sexuální deviaci jen součástí prací zabývajících se lidskou sexualitou. Tato velmi náročná problematika si zasloužila souhrnnou podrobnější publikaci. Její autor Petr Weiss se zhostil úkolu svědomitě, s jasným koncepčním záměrem komplexního podchycení problematiky. Je příjemné konstatování, že záměr se zdařil. Poučí se v ní odborníci sexuologie a hraničních oborů, ale i další odborní pracovníci v lékařství, kriminalistice a soudnictví, psychologii a sociologii. Zklamán by byl, kdo by v knize hledal senzační příhody a populárně atraktivní sdělení.
Jde o knihu vědecky fundovanou, opírající se o několik set uvedených literárních odborných pramenů. Obor sexuologie a naše odborná veřejnost v ní poprvé získává přehledné dílo shrnující zásadní poznatky o náročné problematice sexuálních deviací.

MUDr. Rudolf Vévoda

DoktorOnline


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0