Portál.cz > Portál v médiích > Symbol v diagnostice a psychoterapii (recenze J. Kopečka)

Symbol v diagnostice a psychoterapii (recenze J. Kopečka)

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 15.11.2002

Tato kniha, spíše něž samostatný směr, popisuje instrumentální metodu použitelnou hned několika psychoterapeutickými školami. Podtitul: Práce s předmětnými symboly v individuální, rodinné a skupinové terapii, hovoří za vše. Jedná se o návod, jak si sestavit svůj vlastní „kufr symbolů“ a jak jej následně používat při rozhánění chmur. Skrze své autory, manžele Marii-Elisabeth a Gerharda Wollschlägerovy, metodika vychází z psychodramatu a ideově možná více z katatymně imaginativní terapie.

Katatymně imaginativní psychoterapie je metoda řízeného „představování“ (imaginace) s psychoanalytickou orientací, při níž terapeut nechává relaxovaného pacienta představovat si jisté motivy (louka, les, sopka). Její vliv do knihy vnáší Maria-Elisabeth, která je docentkou institutu zmiňované metody, její manžel se věnuje pastorálnímu poradenství (emeritní farář). Z dalších směrů, pro které je vhodná, uvádí zadní strana knihy gestalt-terapii, systematickou a behaviorální terapii, jakož i všechny směry dynamické psychoterapie.

Z předmluvy Eddy Klessmann cituji: Metoda není indiferentní. Předpokládá znalosti hlubinné psychoterapie a smysl pro řeč symbolů. Za ideový zrod metody autoři považují výcvikový seminář práce s předměty v psychodramatu v roce 1976, kde se jedna z účastnic velmi emocionálně vcítila do starého zrcadla, jež si sama zakoupila na bleším trhu. Vciťovaní se do předmětů, popisování se z jejich „pohledu“ a konstrukce svého vnějšku, vnitřku a vůbec ze symbolů – předmětů pak už bylo jen otázkou času a nasbíraných zkušeností.

Ve všech scénách se skutečné nebo imaginární předměty spojují s lidskými city a tím se z nich stávají symboly, s jejichž pomocí se může člověk vyjádřit o sobě i o tom, jak se cítí. Vyjádření je živější a barvitější, než při použití pouhých slov.

Práce se symboly (= každodenními věcmi obsazenými emocemi) umožňuje živé vybavení emocionálních zážitků z raného dětství a jejich následné pochopení a vyložení psychoterapeutem pak vede k odstranění současných problémů (à la klasická psychoanalýza). Z tohoto důvodu nejsou vhodné univerzální symboly, k nimž se zpravidla váží ambivalentní a mnohoznačné emoce. Nejvhodnější jsou symboly vzniklé díky osobní lidské zkušenosti – ve frommovské terminologii náhodné. Jak přesně vytvářet „kufr symbolů“ a co se do něj vlastně hodí je popsáno v dostupné kapitole: Materiál pro práci se symboly.

Vlastní sezení u terapeuta pak vypadá tak, že pacienti jsou vpuštěni do místnosti se sbírkou „symbolů“, což jsou nejen předměty jako kameny, figurky, každodennosti, ale také fotografie známých uměleckých děl, staveb osob a obrázky. Následné je dotyčnému předestřen úkol: Sestavit z přítomných předmětů obraz rodiny, své současné situace, svých plánů do budoucna, genogram (obraz širší rodiny), sociální atom (3 kruhy známých) a podobně. Pacient si v tichosti vybere předměty, sestaví je a o svém díle se rozpovídá. Ze strany terapeuta jsou povoleny jen lehké naťukávací otázky. Emocionální stav při volbě předmětů připomíná hypnoidní uvolnění, jak je známe z katatymně-imaginativní psychoterapie. Leuner je popisuje jako odclonění aktivního bdělého stavu. Jde o psychofyzické uvolnění, které může mít zároveň terapeutický vliv.

Úkol vyložit symbol náleží pacientovi. V případě, že nezačne „snít“ a spekulovat nad symboly, tak žádná symbolizace není možná. Problémem je také opačný extrém, přemíra symbolů. Obecně platí, čím méně symbolů, tím přehlednější situace (i zde platí, že hodně psů je zajícova smrt). Autoři vyloženě varují před otevřenými tématy: aktuálními konflikty, difusními náladami a „pouštěním se do neznáma“; zde bývá symbolický háj obzvlášť hustý. Po probrání všech symbolů, jejich vyjasnění a nalezení problému, které se za nimi skrývaly si účastníci semináře na závěr své dílo musí sami mlčky rozebrat (zkušený terapeut s postupu a rychlosti rozebírání také leccos určí) a vrátit do polic. Symbolická situace se musí emocionálně prožít až do konce, ostatně buddhisti také pískovou mandalu sami rozeberou a nečekají, až ji rozhrabou slepice.

Tímto zevrubným přehledem teorie a praxe užití předmětných symbolů se dostáváme bratru do poloviny knihy, kde je včleněna kapitola dvou hostujících autorů Gunduly Römerové (práce s psychosomatiky) a Bernda Behrendta (schizofrenní pacient).

Nemalou část knihy pochopitelně tvoří kazuistiky – případy z praxe. Ne že tomu tak nebylo už od počátku knihy, ale za její polovinou je detailním kazuistikám věnována celá kapitola. Jak už tak čtenář jistě tuší, je pro rozbor kazuistik dobré vědět, či ještě lépe vidět, kompozice pacientů. Za tímto účelem je uvedeno přímo v textu velké množství schémat, částečně dokonce reprodukovaných v barevné příloze. Případy jsou vybrány s ohledem na dříve zmiňované terapeutické postupy, jako je výměna rolí, vývoj symbolu, či rozbor genogramu.

Tímto je vyčerpána tématika práce s jednotlivcem a v dalším je pozornost věnována párové, rodinné a skupinové terapii. Tyto části jsou, co se týče praktického užití, méně používané a tudíž i méně prošláplé pro případné následovníky. Ale i zde jsou uvedena cenná pravidla, doporučující, provádět druhé sezení párové terapie nejdříve dva měsíce po prvním, dbát aby děti v rodinné terapii byly dost staré na to, aby zvládly 3 h práce se symboly, či výhodnost této terapie pro pacienty s ranými poruchami. Část příkladného případu „Pár, který si měří síly“, z kapitoly o párové terapii je přístupný jako ukázka, dokonce s jedním obrázkem. Podotýkám, že mnohé z příkladů toří propletence desítek symbolů a k jejich dešifrování bude jistě třeba nemálo „detektivního hledání“ zmíněného v předmluvě.

Autoři uváděnou metodu shrnují: V psychoterapii má práce se symboly rozmanité možnosti. V lidském vývoji je založena schopnost symbolizace, a proto má většina lidí přístup k symbolickému myšlení, vnímání a prožívání – díky tomu je práce se symboly u většiny klientů možná. Úplným závěrem ještě varují: Práce se symboly, jak jsme ji v této knize předvedli, je terapeutický postup, a proto jako každá terapeutická práce vyžaduje opatrnost. Symboly nám umožňují přístup k nevědomým vrstvám. Děje, které se tím vyvolají, jsou poznamenány intenzivními emocemi, jež uvádějí do chodu léčivý proces, ale mohou mít i negativní následky. ... Práce se symboly ve formě, kterou jsme právě popsali, musí zůstat doménou terapie.

Vydal Portál v roce 2002.

Autor: Jaromír Kopeček


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0