Portál.cz > Portál v médiích > Táta hají, máma hačí!!! (recenze M. Těthalové)

Táta hají, máma hačí!!! (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 24.2.2003

Tento výrok jedné z našich dcer jsme slýchávali noc co noc asi dva měsíce. Pokaždé se kolem půlnoci, jedné v noci a ještě asi dvakrát probudila a dožadovala se, abych ji držela za ruku. Nesměla jsem ovšem ležet, i když její postýlka stála vedle mého lože, a sebemenší náznak, že se odebírám do horizontální polohy, okamžitě řešila výkřikem: „Máma hačí, táta hají!“. Pokud se můj muž náhodou uvolil vystřídat mě v bdící službě a držet dceru za ručičku, ozvalo se naopak: „Táta hají, máma hačí!“. Rodiče, kterým komplikuje život a zejména spánek podobný tyránek, jakým byla naše dcera, pomůže zajímavá kniha Spánek malých dětí publicistky Isabelle Gravilon.

Autorka nás v úvodu informuje o současných poznatcích týkajících se našeho spánku. Podle vědců není spánek něco jako malá smrt; i když se moc nehýbeme a nevnímáme své okolí, náš mozek i vnitřní orgány pracují. Spánek je pro náš život naprosto nepostradatelný. Pokud bychom nespali, naše tělo by se nemohlo regenerovat, rozhodně bychom nebyli svěží, ale zvadlí, unavení a mohli bychom trpět třeba halucinacemi nebo poruchou imunity (tyto problémy nám hrozí, pokud spíme opravdu velmi málo).

Úplně malé děti, novorozenci a jen o trochu starší miminka, spinkají téměř celý den. Probouzejí se jen na krmení a pak zase usínají spánkem spravedlivých. Zajímavé je, že se většina dětí budí v podobných intervalech (asi tři až čtyři hodiny) a podobný rytmus bdění a spánku pozorujeme i u dětí krmených nitrožilně. Vypadá to tak, že matka příroda nastavila vnitřní hodiny malých dětí na pravidelné „tankování“ potravy.

Když jsem pročítala optimistickou úvodní část, měla jsem vztek. Moje děti totiž spaly a bděly úplně jinak, od malinka vyžadovaly specifické podmínky k usnutí a probudil je i zvuk vydávaný papírovým kapesníkem padnoucím na zem. Autorka se asi setkala s podobnými nešťastníky, jako jsem byla před lety já. Zabývá se podrobně příčinou potíží s mou nejmilejší zájmovou činností-spaním. Vysvětluje, že za většinou potíží stojí podmíněný reflex, který jsme si nechtě vytvořili při ukládání našich ratolestí. Zároveň nás varuje před přílišnou příkrostí-i když bychom měli být důslední, musíme respektovat okamžitou situaci a přizpůsobit se okamžitému „nastavení“ našeho dítěte.

Užitečné rady, jichž je poměrně útlá kniha plná, pomohou všem rodičům, které už netěší probdít noc za nocí s uplakaným děťátkem. Ovšem techniku, která mne osvobodila od každonočního bdění, jsem v knize nenašla. Doporučuji proto všem maminkám (další četba je tímto zapovězena všem otcům, tím pádem i mému muži) následující postup: vysvětlete svému dítěti, že se vám (třeba) v noci potí ruce a proto se bojíte, že vaše ruka mu nebude příjemná. Naopak váš muž má ruku pevnou, nepotící se a určitě bude dítěti lepší oporou. Možná se díky uvedené taktice dočkáte skvělého vítězství a jednou se v noci ozve: „Táta hačí, máma hají!!!“.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0