Portál.cz > Portál v médiích > Temný eros (recenze)

Temný eros (recenze)

Autor: Jaromír Kopeček, PhD. | Datum: 30.10.2001

S podtitulem "O moci a bezmoci v partnerských vztazích", je kniha Thomase Moora, právě toho Moora, co už dříve psal Knihy o duši a o přátelství a lásce. Snad právě uchlácholen tímto zjištěním, navozujícím pocit autorovy neškodnosti jsem se pustil do tohoto spirituálně-psychoanalytického rozboru díla markýze de Sade.

Opravdu, dokonce i katalogizace Národní knihovny obsahuje hesla sexuální deviace; sexuální násilí - literární námět. Pokud Vám vadí nějaká ta prdel v textu, tak si dejte pozor, abyste taky neuklouzli na hovně!

Krátce o autorovi: Thomas Moore vyrůstal v Detroitu, kde také strávil 12 let v klášteře. Kromě mnichování také pilně studoval, obdržel bakalářský titul v hudbě a psychologii, magisterský v muzikologii a teologii a doktorát z religionistiky na Syracusy University, kde pak byl 10 let šéfem fakulty. Živí se jako psychoterapeut a spisovatel ovlivněný nejen Jungem, ale i Rogerem a Hillmanem. Normálně žije se ženou a dětmi v Nové Anglii, teď prý je však v Irsku a píše knihu o duševním zdraví.
Zkrátka, od člověka s tímto životopisem byste nečekali, že markýz de Sade bude jeho milený autor a převlek "krutý abbé" bude v jeho šatníku ten nejobnošenější. A skutečně to tak není, ačkoliv zjistit to před koncem je téměř nadlidský výkon. Zkrátka řečeno, v průběhu četby jsem si nezřídka připadal poněkud rozpačitě. Celkový dojem je lepší, i když jistou dogmatiku nejsem ochoten překousnout, ani s odstupem několika týdnů po přečtení. Prostě chození do školy mi nikdy nebude připadat ekvivalentní k zavírání do koncentráku. Další otázkou je, proč psychoterapeut v puritánské zemi proslulé prudérií, kde musí mít i kojenec plavky, píše knihu o díle markýze de Sade, kterého tam, dle doznání autorova, místy půjčují jen do čítárny a pod dohledem. Skutečně pozornému čtenáři se ji snad podaří vyčíst z této recenze.
Následuje víceméně nekonzistentní seznam mých poznámek k textu, doplněný místy dodatečnými oslími můstky. Zajímavé nápady, zajímavé myšlenky, ujeté citáty, překonstuované teorie, podezřelá vysvětlení, korekce předchozích názorů, opakované odmítaní, nečekaná fakta a překvapivé důsledky... to jest, můj názor na knihu.
První kapitola se jmenuje "Romanopisec, zvrhlík, doktor duše" a autor v ní zahájí líčení markýze de Sade (mdS) jakožto svérázného psychoterapeuta, který svými hluboce intelektuálními pracemi ukazuje utajované rozpory ve společnosti a nabízí jejich tak-řka archetypální řešení. Pokud se C.G. Jung uchyluje k představivosti Starého zákona, aby rozvinul náboženský sen, potom já jsem se mohl obrátit k dílu mdS, aby se zlepšilo mé hodnocení představ z okrajových oblastí sexuality a kalu lidského chování. Násilí a krutost existují, četba mdS pak působí jakožto ozdravný rituál, který zbavuje nahromaděné násilnosti, tolik leitmotiv. Ačkoliv souhlasím s tím, že pohádky a děti vůbec si v brutalitách libují, přijde mi strčení týrání zvířat a hraní na doktora do jednoho pytle značně nemístné a svědčí spíše o autorově zastydlosti v náboženské dogmatice stavící sex na roveň násilí. Ostatně religiozita poplatná Americe se projevuje častěji, pochybuji třeba, že český pár experimentující se S/M bude zděšen svou touhou po násilí a bude se bát toho, co pustili ze řetězu.
O několik stránek dále už není po prudérii ani stopy, ba naopak poněkud rouhačsky Moore píše, že křesťanská ikonografie často Ježíše zobrazuje s tenkou rouškou překrývající erekci, která symbolizuje vzkříšení. Jak ostatně i dále vyplyne, četba mdS, to je především okouzlení teologií a spousta autorových vývodů má vlastně význam, jen pokud žijete determinováni náboženskými úvahami. Bylo by příliš doslovné, kdybychom v oplzlých obrazech mdS viděli pouhou pornografii. To hermeneutickými technikami a důkladným rozborem teprve najdeme jejich "skutečný" význam!
A není to jen křesťanská mytologie, bohatství příkladů je nalezeno také v antické tradici, například v Apuleiově Zlatém oslovi: Takový Eros je pevně spojen s utrpením a temnotou, co jen musí ubohá a nevinná (na Justinu si taky posvítíme) Psýché vytrpět, než se s ním znova sejde. Ostatně podobně jako Psýché i mdS ochutná temného erotu a následně je zavřen, čímž jeho nevětraná sexualita, bez možnosti ventilace nabírá obrátky. Jeho abstinence je totéž co toužení Psýché po Erotovi a její překážky při cestě za ním. V druhém plánu se nám tak dokonce spojuje dílo mdS s jeho životem.
Krátce, jen částí kapitolky, se autor zmíní o významu zpovědi v libertinském světě, jakožto touze ponižovat se před zpovědníkem a již běží, aby nezmeškal "Zpustošení nevinnosti" . Libertinem jest postava románů mdS, kteráž není obětí, ba naopak mučení těchto osnuje a na něm se popásá. Kromě tuto knihu se tak jmenuje jen jeden dům dětí a mládeže, avšak kroužku bičování nemá. Ale zpět k Justině, tomu archetypu nevinného jedince, který nikdy nebyl zraněn a nikdy nezranil. Dle návodu ponechám stranou "pouhou pornografii" a pozastavím se nad větou: Když nějaká moderní vláda veřejně říká, že jejím primárním cílem je mír, a přesto tato vláda vydává většinu svých peněz na takové zbraně, vedle nichž by de Sadovy techniky vypadaly zcela neškodně, vynořuje se Justina. Čili, kdo dává na obdiv svou čistotu je potencionálně nebezpečný. Otevřenou otázkou zůstává, kdo je bezpečný.
Eskapáda nevinnosti a jejího poplenění dále rozkvétá v ryzí sadismus vědy: Neškodné, byť bolest způsobující zkoumání se snadno zvrátí v sadistické mučení. Či: Ekologické otázky jsou vždy zároveň otázkami psychologickými, protože jsou naplněny fantazií. ... dochází k sadovskému dialogu plenitelé proti sentimentálním lidem. Tyto polarizované diskuse však budou trvat tak dlouho, dokud se nevyřeší problém, který představuje jejich základ - popírání nevinnosti nebo popírání sadovské agresivity. Věčnou dvojici sadistu/masochistu vidí autor i v lékaři/pacientovi a neodpustí si ani věštecké mentorování o tvůrcích jaderných zbraní. Zásadní otázkou celé kapitoly je: "Proč nevinnost trpí a zlo prospívá?" Odpovědí je, že nevinnost není hodna odměn pro svou naivitu a odpírání pravd, které se jí nehodí do krámu. Ostatně, po 11. září úvahy o nevinnosti dostaly a ještě dostanou velmi mnoho prostoru. Potvrzuje se tak Moorova potřeba hledání vyrovnanosti, jak být mocný a silný bez apriorní viny.
V sadovském vesmíru není tím hlavním božstvem Venuše. Musíme hledat jiné archetypové ohnisko, jiného boha, který by vládl říši libertinů. Narážky na to, kdo by tímto bohem mohl být, zahrnují kvality vlastní libertinskému stylu: análnost, ritualizované orgie, důraz na počet a počítání, rigidní hierarchie, chladné vztahy, velké množství abstraktních teorií, přísná pravidla a negativní, i když stálá pozornost vůči náboženství. Všechny tyto kvality ukazují na jedno božstvo západní tradice - na Saturna. Obřady iniciace, svátek mláďátek ve středověké Evropě, karnevalové průvody a svátky bláznů s převrácenými hodnotami. Odpor k ženství a pohlavnímu dimorfismu vůbec. Snění o análně - unisexuání společnosti, o nahrazení různosti a vztahů neosobními rituály a přísnou hierarchií. Odmítnutí dosažení jednoty v duchu "hieros gamos" a zároveň touha po bezpohlavnosti, jako touha po osvobození duše od nízkého tělesna. (Opět útěk k duchovním, otcovským hodnotám skrze odpor ženám, jakožto symbolu tělesna.) Toť vše milníky Saturnova světa "Základů a výkalů".
Výkaly je tento svět velmi důkladně prohnojen, protože lejno (shit) znamená "řez" či "rozštěpení". Toto slovo naznačuje, že jíst lejno znamená ochutnat právě to, co jsme odfiltrovali. Uvedená fekální symbolika je neobyčejně bohatá a hovno je symbolem půlky světa, kdejaká fráze typu "na hovno, za hovno" odhalí svůj hluboký, mnohdy i politický, potenciál. V tomto hovnu je semínko osvobození, které lze okusit.
Nic je tak nerozpálí, nic tak nerozžhaví jejich představivost jako beztrestnost, kterou jim zaručuje neproniknutelný úkryt, jenž zajišťuje, že nemají jiných svědků svých ukrutností než samotné oběti... dí v Justině mdS sám. "Izolace a vězení", pro markýze vězení a pro jeho hrdiny izolace oddělené mučírny uvnitř izolace kláštera. Chtonická komponenta spojení s podzemím, puntičkářsky uvedené rozměry svatostánku tortury, krytého olovem, kovem Saturnovým. Zde v odpoutání od reality se má zrodit dokonalejší, marasmem vztahů nezanesená, společnost jedinců. Vkrádá se mi do mysli otázka, zda je to skutečně tajemná mystika, ukrytá v textu, anebo jsou to jen tretky rozhozené sečtělým a vzdělaným pisatelem, které teď jeho fanoušek Moore halasně nachází. Ten tepe společnost za to, že opěvuje násilí v komediích, přičemž jej odsuzuje v dílem mdS, a zároveň ji odsuzuje za to, že je málo vnímavá a pozorná ke své temné stránce. Takže vlastně chce, aby společnost byla mnohem otevřenější i mnohem pokrytečtější, jak se zrovna hodí.
Žlučovitému, "černému humoru" je ostatně věnována samostatná kapitola. Vytratí se v ní kritika za radost z cizího utrpení. MdS šprýmuje na úkor mučedníků a církve vůbec, glosuje použití dětí a vztahy (brrr!) v rodině vůbec. Nasládlou chuť pečínky pak spláchne tichý a hutný tok řeky Styx, neboť "černý humor zavlažuje tím způsobem, že prolomí přehradu, kterou vybudovaly moralismy a stíny." (Pro což svědčí i to, že kultovním filmem se staly Historky z podsvětí a nikoliv pseudomoralizující Takoví normální zabijáci.)
Následuje zamyšlení nad hodnotou a významem "zvráceného obrazu". Tomuto zatvrzelému, bílému moralismu nabízí zvrácený obraz cestu ke komplexnosti. Znovu a detailněji je rozpracováno téma zpovědi, tentokrát i s reminiscencemi na autorovu vlastní klášterní praxi: Při zpovědi je nutno pociťovat méněcennost a ponížení, jinak je zpověď bezcenná. Křesťanství je připomínáno i v několika dalších tématech, například zvěstování Panny Marie je zobrazováno jako oplodňování Duchem Svatým - zlatým deštěm, stejně jako se Zeus zmocnil Danaé. Náboženským pohledem se autor dívá i na pornografii, z řeckého "porneia" - smilstvo, ale i modloslužba. Dokonce jí přisuzuje i polyteistický charakter. Domnívám se, že celý soubor autorových úvah na toto téma, je poněkud zcestný. Přece jen mi jako žánr přijde výrazně prvoplánovitější a religiózní interpretace mdS a jeho díla rozšířená i na chápání pornografie je hledáním něčeho, co v ní není, viz.: Kritikové se shodují, že pornografie nikdy nepřinese uspokojení. Snad jsem ale jen dostatečně neprohlédl, jaké "perličky na dně" Moore vlastně hledá. Pornografie je proklínána za to, že se zaměřuje na orgány spíše než na osoby. ... Avšak tradiční ikonografie, východní i západní, po tisíciletí oddělovala pohlavní orgány a předkládala mechaniku sexu.
"Pouta lásky", i na milovníky bondage došlo. Artemis i Héra Toney jsou spoutané bohyně, příliš mocné, aby byly zcela volné. Jejich síla musí být svazována, podobně jako muž svazuje svoji animu a rituál svazování je rituálem připoutávání duše k osudu. Spoutaná žena je symbolem animy připoutané k nebi i k podsvětí a experimenty se svazováním v sexu reflektují potřebu připoutání k životu.
A znovu hořekování nad sadismem i sadovstvím doby; druhý termín souvisí se závěrečnou "terapií stínu" a "sadovskou kulturou", tedy otevřeností temné stránce světa. A opět směšování běžným životních gest a fyzického teroru a opět náboženská inspirace: Byl to sadovský čin, zabarvený krutostí a agresivitou, který znamenal posun směrem k poetické rodině. To když se Ježíš odmítl setkat se svou rodinou a za svou rodinu označil své následovníky (Matouš 12:50). Tajemná mystika rodiny a vztahů a hledání stínové symboliky má na můj vkus místy rozpačité výsledky: Pokud bychom následovali vedení svých symptomů, abychom získali zpět ztracenou duši, potom by naše pojetí rodiny muselo zahrnout i to, že bychom opouštěli dítě a zacházeli s ním hrubě, stejně jako i to, že bychom se se svými manželskými partnery vyrovnávali s použitím síly.
Mnoho světla vrhne do chápání díla mdS posmrtné ohledání jeho lebky, z jejíhož tvaru Dr. Ramon došel k závěru, že se jednalo o člověka oddaného náboženství. Religiózní rozbory tak nakonec souzní s prorockým pisatelským zanícením mdS. Kdo však nezastydnul na úrovni katechismu pro první stupeň, pro toho nejsou autorovy vývody o temné stránce až tak objevné. Prostě ví, že zlo se někdy vyplácí. Zvláště pak v Česku, které je rájem stínové blbé nálady a naopak americké nadšení a vědomí dokonalosti své pravdy zde nekvete. Podobně jako hluboká symbolika vztahů a svazků. Jestliže se ve společnosti všichni cítí být dobří, hodní a spravedliví navzdory policejním statistikám, pak není divu, že sadovská psychoterapie ukazující stín - temnou stránku je cenným prvkem. Tato Mooreova kritika společnosti rozborem mdS je tak vlastně totožná s podobnou kritikou Nietscheho (Antikrist) a LaVeye (Satanská bible).
Na jedné straně je rozdíl mezi sadismem a sadovstvím veliký, ale na druhé straně je snadné upadnout do doslovnosti. Musím říct, že jsem patrně místy také upadnul při četbě do přílišné doslovnosti, ostatně stále mám dojem, že i autor tak činí. Závěrečné stránky jsou nicméně jednoznačné a nenechávají na pochybách: Sexuální orgie, drogy, týrání a dominance si snadno nacházejí cestu k realizaci. Avšak náboženský monoteismus, nikoliv jen víra v jednoho Boha, nýbrž lnutí k úzkoprsým ideálům, odmítá mnohá seknutí života jako zlá. Dává tak vznik vlastnímu antináboženství, které je plné moci a erotického lákadla a udržuje to, co je satanské, živé a zajímavé. Náboženské skupiny, jež vydávají nezměrné množství pozornosti, energie a peněz na to, aby bojovaly proti takovým zlům, jako jsou drogy, alkohol a pornografie, a které těmto antihodnotám dávají vyniknout ve svých publikacích a kázáních, věnují ve skutečnosti pozornost odvrhovaným bohům pohanství. To vše ilustrováno na díle ukřivděného spasitele, který nepochopil, jak lidé a svět fungují.
Bylo by toho nepochybně ještě mnoho k poznamenání, počínaje rolí altruismu ve společnosti a jeho vztahu k morálce prosazované církví a rovností sex = násilí konče, ale to bych se pouštěl do polemizování, které by dále prodloužilo tuto už tak příliš dlouhou recenzi. Pevně věřím, že navzdory jisté roztříštěnosti a neuzavřenosti, přece jen vypovídá o obsahu knihy.

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz. Autor souhlasí se zveřejněním.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1