Portál.cz > Portál v médiích > Terapie dětské duše

Terapie dětské duše

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 17.6.2002

Dospělý člověk, který trpí nějakou bolestí (tělesnou nebo duševní), si většinou uvědomuje potřebu odborné pomoci. Dokáže sám vyhledat odborníka a požádat o ni. Dítě si bohužel své trápení neumí pojmenovat, nechápe, že si své obtíže (smutek, velký neklid nebo naopak neustálý útlum) nezavinilo a že mu od nich může někdo pomoci. Musí počkat, dokud si jeho obtíží nevšimnou rodiče nebo vychovatelé. Ti dítě dovedou k odborníkovi a hlavně se jej snaží získat pro spolupráci nutnou k nápravě obtíží. Jednou z možností, jak pomoci dětem s nějakou duševní nesnází, je psychoterapie. Souhrn metod, které používají psychoterapeuti v práci s dětmi, a doporučení technik vhodných při určitých obtížích najdeme v publikaci Dětská psychoterapie autorů Josefa Langmaiera, Karla Balcara a Jana Špitze.

Psychoterapie nemá své oprávnění pouze u duševních potíží,ale pomáhá i pacientům, kteří mají nějaké somatické onemocnění. Současná psychoterapie uvažuje i o duchovním strádání člověka, které může vyústit v pocit ztráty smyslu života. Postraumatická stresová porucha bývá důsledkem psychického nebo fyzického zranění. Všechny zmíněné obtíže jsou indikací k poskytnutí psychoterapeutické pomoci. Psychoterapie je vhodná i pro děti s vývojovými obtížemi (mentální retardace), dětem s poruchami příjmu potravy nebo s některou závislostí.
Psychoterapii musí vždy předcházet podrobné psychologické vyšetření psychické úrovně dítěte a rozbor jeho rodinné a sociální situace. Podle závažnosti poruchy pak psychoterapeut volí vhodnou metodu, některé přechodné obtíže může řešit pomocí krátkodobé terapie a režimových opatření, jiné vyžadují dlouhodobou terapii. Podmínkou úspěchu je důvěra malých klientů k psychoterapeutovi a začlenění terapeutických změn do běžného života dítěte. Někdy se může stát, že i zkušený a erudovaný psychoterapeut dítěti prostě „nesedí“. Pak je třeba překonat vlastní hrdost a v zájmu klienta nabídnout kontakt na jiného terapeuta.
Dětská psychoterapie využívá postupy běžné i v psychoterapii dospělých. Sugesce, racionálně-emoční terapie, hra nebo motivační terapie jsou metody užívané v individuální terapii dítěte. Obtíže dítěte však zasahují i jeho rodinu, a proto je možné využít i rodinnou psychoterapii. Ta by měla navodit prospěšné změny v narušené rodinné soustavě. Skupinová terapie je další technikou, kterou lze použít v dětské psychoterapii. Může být dokonce kombinována s rodinnou terapií (terapeutickou skupinu pak tvoří několik rodin).
Ani dětská psychoterapie není prosta obtíží, které znají psychoterapeuti dospělých. V průběhu terapie se dítě může stát na psychoterapeutovi závislým. Závislost do jisté míry pomáhá uskutečnit nutné změny v životě klienta, neměla by ale přetrvat déle než po dobu terapie. U některých klientů dojde k tzv. přenosu. Klient se citově upne na svého terapeuta a neuvědomuje si, že cit nevěnuje jeho osobě, ale funkci. Přenos často vyvolá předčasné ukončení terapie nebo přechod klienta k jinému terapeutovi. Potíže se nemusí objevit pouze na straně klienta. Pokud je terapeut závislý na pocitu úspěchu a vychází více ze svého narcismu než ze snahy pomoci klientovi, může psychoterapie ztroskotat.
Po teoretickém přehledu užívaných terapeutických technik autoři informují o speciálních problémech dětské psychoterapie. Léčebnou péči musí doplnit psychoterapie nejen v případě dětské deprese nebo psychózy. I děti s vážnou somatickou chorobou, děti týrané nebo zneužívané potřebují pomoc psychoterapeuta. Mentální retardace byla dříve chápána jako překážka pro psychoterapii, ale dítě s mentální retardací může velmi získat při použití vhodných terapeutických postupů. Psychoterapie u dětí s mentální retardací pomůže poznat a využít některé schopnosti a dovednosti. Pomáhá také zvládnout integraci dětí s mentálním postižením do běžné školy.
Děti, které trpí závislostí na drogách, potřebují pomoc řady kvalifikovaných odborníků. Psychoterapeut je jedním z nich. Pomocí terapie pomáhá dětem nalézt příčiny návykového chování, podporuje je v náročných etapách odvykání, učí je, jak vytrvat v abstinenci. Dětem se závislostí je poskytována nejen individuální, ale i skupinová terapie. Pomoc nepotřebují pouze děti, terapeut by měl pracovat i s rodinou závislého dítěte. Nejen že jim pomáhá zvládnout náročné období terapie, ale může pomoci i v „přestavění“ rodinného systému, který může závislost nechtěně podporovat.

Kniha nabízí orientaci v rozsáhlé oblasti dětské psychoterapie. Autoři vycházejí ze své zkušenosti z oblasti dětské psychologie a celou knihou proniká jejich znalost vývoje dítěte. Psychoterapie v jejich podání není zázračnou technikou, která dítě rychle „opraví“, aby zase mohlo fungovat. Podmínkou psychoterapie je respekt k rodinnému a sociálnímu systému a k osobnosti dítěte. Nejen diagnózy, ale i děti mají svá specifika, a tak přestože je u některých obtíží indikován určitý postup, nelze jej užít bez posouzení vhodnosti pro konkrétního klienta. Publikace poslouží nejen dětským psychologům a lékařům, ale i speciálním pedagogům a „běžným“ učitelům. Orientace v technikách dětské psychoterapie a popis speciálních problémů pomůže pochopit potíže dětí s psychickými obtížemi. Pochopitelně že nemůžeme po prostudování recenzované publikace provádět psychoterapii dětí s určitými obtížemi. Usnadní nám však „nasměrování“ rodiny dítěte, které se trápí, a pomoc při kontaktování odborníků.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0