Portál.cz > Portál v médiích > Ty jsi ale bábovka!!!! (recenze M. Těthalové)

Ty jsi ale bábovka!!!! (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 17.9.2002

Tento a mnoho podobných výroků občas vysloví asi každý z nás. Co ale udělá takové oslovení s malým dítětem, zvlášť když jej slýchá častěji? Asi začne mít pocit, že je opravdu srab, bábovka nebo bačkora, a jeho sebedůvěra dostane zabrat. Přitom si možná ani nemyslíme, že jsou naše děti tak bezcenné. Jenom se snažíme „zlepšit jejich kvalitu“ upozorňováním na dílčí nedostatky. Autorka knihy Sebedůvěra by s námi určitě nesouhlasila. Psycholožka Marie-Bernard Chicaud má velké zkušenosti s dětmi, které mají pocit vlastní bezcennosti a nicotnosti. Nabízí nám něco ze svých poznatků, aby z našich dětí nebyly malí zakomplexovaní jedinci.

Já si nevěřím! Jsem úplně nemožný! Tak se charakterizuje člověk, který si moc nevěří. Malé děti nedokážou své pocity pojmenovat a říkají spíš, že něco neumí, nedokážou nebo nevědí. Je na dospělých, aby svým nesmělým a nejistým dětem pomohli nabýt sebedůvěry a pocitu vlastní hodnoty. Nejlepší předpoklad k úspěšné pomoci vlastnímu dítěti mají ti dospělí, kteří věří sami sobě a mají se rádi. Mít se rád a znát svoji vlastní hodnotu není vůbec špatné. Rodiče, kteří sami sebe podceňují a stydí se za sebe, potřebují stejnou pomoc jako děti.

I když si vybudujeme statut člověka, který zná svou hodnotu a věří si (pozor, tím není míněno přeceňování), nemáme zdaleka vyhráno. I v dobrém slova smyslu sebejistým lidem se může stát, že mají zakřiknuté a nesmělé dítě, jemuž se všichni smějí. Jak z toho ven? Autorka uvádí řadu kazuistik, z nichž vyplývá, že musíme najít pravá přání, touhy a schopnosti našeho dítěte. Komunikativním rodičům, kteří navíc rádi sportují, dělá někdy velké obtíže pochopit, že jejich dítě ve společnosti zarytě mlčí a v lepším případě vyťukává melodie na skleničky. Proto bychom měli respektovat základní „nastavení“ našeho dítěte a netlačit jej do aktivit, které mu „nesedí“. Co když ale máme pocit, že své dítě známe a bereme je takové, jaké je, a ono přesto působí bezmocně a nešťastně. Autorka odpovídá i na podobné otázky. Pomoci nám může vhled do dětského světa. Věci pro nás bezcenné, jako jsou různé „poklady“, sbírky a téměř magické předměty, mají pro dítě ohromnou hodnotu. Také oblíbené plyšové hračky nejsou pro děti pouhými předměty, ale jsou to společníci v dobách dobrých i zlých. Měli bychom proto respektovat tento „majetek“ našeho dítěte, protože mu je milý.

Zatím jsme zmínili případy, kdy dítě ztratilo důvěru v sebe sama proto, že jej dospělí nepochopili a nedopatřením jej ošidili o svá ujištění, jak jsou dítě a jeho svět pro ně důležití. Někdy ale nízké sebevědomí pramení z toho, že rodiče mají mezi sebou konflikt. Zvlášť děti rozvádějících se rodičů trápí samy sebe výčitkami, že problém zavinily ony. Rodiče by i v takto těžkých chvílích měli myslet na své děti a nevystavovat je napětí. Děti musí být ujištěny (opakovaně) o tom, že za rozchod rodičů nemohou a že je rodiče mají stále rádi.

Dalším rizikovým faktorem, který poznamenává sebedůvěru dětí, je rozpor mezi tím, co rodič dělá a říká. Jednání rodiče by nemělo být ambivalentní, protože pak neposkytuje dětem pocit bezpečí. Rodič, který dítě kárá a směje se při tom, vysílá svému dítěti nejasné signály. To potom neví, jestli dělá chybu nebo postupuje správně. Jistému nebezpečí rozvinutí nejistoty a malého sebevědomí jsou vystaveny děti chronicky nemocných rodičů. Rodič v depresi nebo trpící nevyléčitelným onemocněním může svým smutkem zasáhnout i dítě. Malé děti by však neměly být izolovány od svých nemocných rodičů. Zdraví příbuzní by ale měli myslet na to, zda se dítě za nemoc rodičů neobviňuje, a ujistit je, že rozhodně za nic nemohou. Také by dětem měli dopřát něco dětských radostí, které jsou jim vinou choroby rodičů upřeny.

Knížka psycholožky Marie-Bernard Chicaud nenabízí pouhý recept, jak ze svého dítěte udělat sebevědomého jedince. Vede nás k zamyšlením nad svými dětmi a jejich specifiky. I nás dospělé těší, když nejsme k ničemu nuceni a druzí nás respektují takové, jací jsme. Poskytněme toto potěšení z vlastní hodnoty i svým dětem.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0