Portál.cz > Portál v médiích > Učitel-diagnostik (recenze M- Těthalové)

Učitel-diagnostik (recenze M- Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 10.3.2003

Co vlastně dělá učitel? Je pravda, že nezáleží na tom, kdo moje dítě učí, když učivo je stejné pro všechny? O tom, čím se my, učitelé, zabýváme, panují nepřesné představy. Pro někoho jsme potrhlými a roztržitými bytostmi, které si doma ťukají i na dveře od skříně a pří vstupu do tramvaje zařvou: „Ticho tady bude!!!“, jiní si zase myslí, že nás zlákala pouze vidina dlouhých prázdnin. Učitel však nejen předává znalosti a ukázňuje zlobivé žáčky, ale měl by také poznat, když dítěti něco brání v úspěšném učení. Pedagog tedy nejen učí, ale své svěřence i diagnostikuje a vytváří si pro ně vzdělávací plány. Olga Zelinková je autorkou řady publikací zabývajících se dětmi s výukovými obtížemi. Její kniha Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program by měla pomoci učitelům v preventivní a diagnostické práci.

Aby byla diagnostika úspěšná, měla by se věnovat systémům, v nichž dítě žije (rodina, škola, kamarádi), a pochopitelně osobnosti dítěte. Pokud se tedy v naší třídě objeví dítě s dílčími obtížemi, měli bychom s ním mluvit o jeho pocitech, zeptat se jej, zda něčemu nerozumí nebo jej něco neruší. Také bychom měli analyzovat např. písemný projev nebo čtení a rozhodně bychom neměli opominout rozhovor s rodiči. Ten bývá na našich školách často opomenut, protože: „Rodiče si vždycky hájí svoje dítě a krom toho je jistě špatně vychovávají“ (paradoxem je, že podobné výroky slýcháme i od učitelů, kteří mají děti ve školním věku). Mimoto řada rodičů mívá z rozhovoru s učitelem obavy; bojí se toho, že budou učitelem obviňováni z nesprávné výchovy a mají strach projevit jakýkoli nesouhlas, protože si myslí, že to odnese jejich dítě. Pedagogická diagnostika ovšem není jedinou metodou, která nám pomůže získat obraz o schopnostech žáka; učitel by měl rodiče vyzvat k návštěvě psychologa, který může provést vyšetření intelektu a třeba specifických poruch učení.

Úspěšná diagnostika závisí ve značné míře nejen na ochotě zabývat se „problémovým“ žákem, ale hlavně na znalosti vývojových norem. Autorka uvádí, které dovednosti jsou zvláště důležité pro zvládání školních nároků a vysvětluje, proč i drobný deficit může způsobit vážné potíže. Vzhledem k rozsáhlosti problematiky je však řada témat pouze „nakousnuta“ čtenář je pouze nasměrován k další literatuře, která se tématem zabývá podrobněji. Velmi dobře je však zpracována třeba oblast specifických poruch učení; autorka je podrobně seznámena se strukturou učiva a upozorňuje, že řadu obtíží způsobuje nejen porucha učení, ale i přeplněné osnovy, které nedovolují důkladné procvičení učiva.

Pokud je dítěti diagnostikována např. Porucha učení, má podle stávající legislativy nárok na tzv. integraci a měl by mu být vytvořen individuální vzdělávací program. Tomuto tématu věnovala autorka velmi malý prostor, a tak se můžeme pouze seznámit s vzorovými programy a nezbude nám než sáhnout po knize V. Mertina Individuální vzdělávací program, která tuto otázku předkládá v dostatečné šíři.

Přes zmíněné drobné nedostatky je však publikace Olgy Zelinkové vhodným pomocníkem zejména pro studenty učitelství, jimž pomůže v základní orientaci v problematice pedagogické diagnostiky. Zejména studentům (alespoň doufám) jsou totiž určeny otázky v závěru jednotlivých kapitol. Kniha by jistě neměla chybět ani v učitelských knihovnách. Učitel, který by chtěl provádět opravdu kvalitní diagnostiku svých svěřenců, však nesmí zůstat odkázán pouze na knihu Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program a měl by sáhnout také např. po zmíněné publikaci dr. Mertina.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0