Portál.cz > Portál v médiích > Umění konverzace (recenze)

Umění konverzace (recenze)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 17.6.2002

Asi všichni to známe-chceme promluvit třeba na návštěvě nebo v obchodě a najednou se „zasekneme“. Nejsme schopni vydat ani hlásek, máme dojem, že nám v krku trčí knedlík a že se nám snad úplně všechno vykouřilo z hlavy. V lepším případě začneme něco mumlat a nebo náš projev nedává valný smysl. Závidíme pak všem, kteří bez problémů komunikují s kýmkoli ze svého okolí a jejich projev je plynulý a jasný, zatímco nám chybí umění konverzace. Německý publicista Frank Naumann nabízí své Umění konverzace všem, kdo se potýkají s nesmělostí a neobratností při mluvení na veřejnosti. V knize najdou užitečné rady i profesionálové, kteří se ve své práci setkávají s neznámými lidmi a očekává se od nich, že s nimi povedou nezávaznou komunikaci.

Být mluvčím, který zaujme, znamená působit sympaticky a nevyvolávat konfrontace. Mnoho rozhovorů na nezávazné úrovni se odehrává ve vlaku či autobuse, v čekárně u lékaře nebo např. na podnikovém večírku. Ačkoli je tato konverzace naprosto nezávazná, nesmíme svými řečmi nikoho pohoršit nebo rozhněvat. Proto se snažíme o výběr lehkých témat a vyhýbáme se situaci, v níž se může náš konverzační partner cítit napadený nebo uražený.
Může nás tedy napadnout, jestli není mlčení zlato. Jako se mandelince bramborové ubráníme nejúčinněji tím, že nebudeme pěstovat brambory, tak se můžeme přece bránit nedorozuměním a faux pas. Pokud ale budeme pouze mlčet, ztratí pro nás pobyt ve společnosti druhých význam. Proto nakonec musíme překonat sami sebe a pokusit se o rozhovor. Pro nezávaznou konverzaci autor doporučuje vhodná témata. Jeho výběr mi sice připomínal pokyn náčelníka Karla Němce, který vedl první českou polární expedici, aby polárníci hovořili třeba o významu mrazu v boji proti infekčním nemocem (Jára Cimrman, Cesta k severnímu pólu), nicméně vhodně zvolené neutrální téma nezavede rozhovor do slepé uličky ani nezpůsobí zuřivou hádku posluchačů. Přestože výběr témat pro někoho znamená omezení a vede u něj k obavám, že rozhovor nebude stát za nic, může z povídání o počasí vzniknout zajímavá debata. Podmínkou je osobní styl a pozornost rozprávějících k reakcím ostatních.
Někteří lidé mají pocit, že musí okolí informovat dopodrobna o tom, čeho dosáhli ve svém profesním životě, nebo že musí ostatní poučit o nějakém odborném problému. Tak se často večírek zvrhne v prezentaci produktů nějaké firmy nebo v přednášku. Nevhodné je i neustálé zdůrazňování osobních problémů a bolestí. K jídlu se moc nehodí historky o operacích nebo nemocech. Také neustálé naříkání nad zkažeností světa a zlobou osudu posluchačům na náladě nepřidá. Ovšem stejně tak nevhodná je i sebechvála. Přesto je možné vést uvolněný rozhovor nekončící fiaskem. Stačí jen mluvit o nekonfliktním tématu a věnovat pozornost tomu, o čem mluví ostatní.
I když se snažíme a zachováváme všechna doporučení, můžeme šlápnout vedle. Autor doporučuje i techniky první pomoci při takovýchto nehodách. První podmínkou je shovívavost k vlastním chybám. Jistě že kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Pokud nám ale první nezdar zamkne ústa, těžko navážeme nové kontakty a seznámíme se s někým zajímavým. I když bychom měli být přirození, musíme myslet rychleji než mluvíme. Jen tak se ubráníme společenským nehodám. Pokud přesto pochybíme, měli bychom se okamžitě omluvit. Menší přeřeknutí je lepší nekomentovat, raději je zamluvíme. Můžeme nenápadně změnit téma nebo se pokusit odpoutat pozornost.
Lékaři, zdravotní sestry, prodavači nebo taxikáři mají lehkou konverzaci v popisu práce. Ačkoli lékař hlavně vyšetřuje pacienta, měl by jej nejprve uklidnit a připravit na případný výkon. Podobně zdravotní sestra pomocí rozhovoru naváže kontakt s pacientem a pomůže mu překonat úzkost. Příjemný prodavač, který je schopný prohodit se zákazníkem několik slov, prodá asi více než ten, který si za pultem něco mumlá a na zákazníka se mračí. Taxikář může rozhovorem zpříjemnit cestu, ovšem měl by respektovat mlčícího cestujícího. Ani jeden z nich nemusí vést sáhodlouhou konverzaci. Stačí několik vět pronesených s úsměvem a zájmem. Před několika lety jsem v rámci praxe pracovala jako pomocná síla na jednom operačním sále. Protože jsem za sebou měla čerstvou zkušenost z pobytu v nemocnici, kde se nikdo se mnou nebavil a neodpovídal na mé dotazy, chtěla jsem, aby si podobný zážitek naši pacienti nenesli domů. Každého pacienta, který k nám přijel na sál, jsem proto pozdravila a uvítala a mluvila jsem s ním (lehce konverzačně) po dobu přípravy na operaci. Většina z nich byla velmi ráda, že nemusí myslet na operaci, ale může mluvit třeba jen o tom,co dávali večer v televizi. Příjemné slovo nic nestojí a někdy pomůže překonat úzkost a stres.
Knížka Umění konverzace obsahuje mnoho užitečných rad pro překonání obav z rozhovoru a společnosti. Zejména lidem, kteří se potýkají s úzkostí a obavami, pomůže překonat nesnáze s navazováním kontaktu. Lehká konverzace, jenž je některými lidmi zlehčována, díky autorovi získala na významu, protože spojuje jednotlivce ve společnost. Kniha je užitečná i pro tzv. hlasové profesionály, které jejich řečový projev „živí“.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0