Portál.cz > Portál v médiích > Úvod do kognitivní vědy

Úvod do kognitivní vědy

Autor: Jaromír Kopeček, PhD. | Datum: 22.3.2002

Aneb Mysl a myšlení je nesmírně „uživatelsky přátelsky“ zapsaný kurs vědy na pomezí informatiky, psychologie, filozofie, biologie (neurovědy), lingvistiky a antropologie, zabývající se studiem myšlení, tedy proč vlastně jsme schopni se něco naučit, jak o něčem rozhodnout a z něčeho vybrat. Odvážný cíl pochopení myšlení si kognitivní věda ztěžuje spoluzapřažením jmenovaných, značně rozdílných a silně řevnivých vědeckých disciplín.

Aneb vlastními slovy autora: Každý z nás se dennodenně potýká se širokou paletou mentálních úkolů: řeší problémy ve škole nebo v zaměstnání, přijímá rozhodnutí ve svém osobním životě, snaží se porozumět jednání lidí ve svém okolí nebo se učí novým výrazům jako „vo co go“, „dát s džointa“ nebo „brousit po internetu“. Hlavním cílem kognitivní vědy je vysvětlit, jak to, že jsme schopni podobných myšlenkových výkonů. Nejde však jen o to popsat jednotlivé druhy řešení problémů a učení, ale také vysvětlit, co se při tom děje v mysli. Hlavní hypotézu knihy a potažmo celé kognitivní vědy autor definuje následovně: Myšlení lze nejlépe pochopit v pojmosloví reprezentujících struktur v mysli, a v pojmosloví výpočetních procedur, které na těchto strukturách operují. Tento přístup se nazývá CRUM, čili komputačně-reprezentační uchopení mysli (v angličtině computational-representational understanding of mind).
Po uvedení do problematiky jsou rozebrány jednotlivé teorie mentálních reprezentací. Je jich šest: logika; pravidla; pojmy-koncepty; analogie; představy a konekcionistické sítě. Všechny teorie jsou popsány podle totožných kritérií, které zahrnují praktickou použitelnost, neurologickou a psychologickou přijatelnost, reprezentační mohutnost (kolik informace unesou) a výpočetní mohutnost (řešení problémů, učení, jazyk). V jednotlivých kapitolách tak vcelku jasně vyplynou klady a zápory jednotlivých přístupů. Stylově jsem vybral ukázku z kapitoly věnované pojmům a sice rozlišování psa: U typických podmínek jsou dovoleny výjimky: psi mají obvykle čtyři nohy, ale tu a tam se vyskytne i trojnohý invalida. Prototypem nazýváme soubor typických podmínek, u psa tedy něco ve smyslu „čtyři nohy, chlupaté, štěká“. Při klasickém přístupu aplikace pojmu pes na našeho Alíka znamená zkoumat, zda pro Alíka platí definující podmínky pro pojem pes. Při prototypovém přístupu je aplikace pojmu pes na Alíka volnější - spočívá v přiřazování typických podmínek k Alíkovým vlastnostem.
Ostatně o psech ještě jedna perlička z kapitoly o analogiích: Analogie jsou častým zdrojem kreativního návrhářství. Georges de Mestral objevil suchý zip, když spatřil svého psa plného lopuchových kuliček.
Celá kniha je rozdělena na dvě části. V té dosud popisované se kognitivní věda chlubí svými úspěchy, v té druhé se zaobírá problémy na které se teprve chystá, respektive problémy se kterými dosud nepohnula. Převážně se jedná o vědomí, emoce a fyzické a sociální prostředí člověka. Kupříkladu zde kritika v otázce vědomí: Nemáme přece žádný důvod připisovat vědomí našim počítačům, které nám slouží k simulaci lidského vědomí. A tak existence komputačních modelů řešení problémů, učení a jazyka může naznačovat, že pro myšlení může být vědomí do velké míry irelevantní. Dualisté a další kritici kognitivní vědy z toho usuzují, že koncepce CRUM jako teorie mysli je ze své podstaty nedostatečná.
Podobně jako v případě popisu jednotlivých teorií mentálních reprezentací i v případě výzev kognitivní vědě je vypracováno obecné schéma přístupu od popření problému až k zavržení CRUM. Neznamená to však, že by byl Thagard v defenzívě, viz.: Dualisté mohou namítat, že navzdory všem poznatkům o nervové podstatě vědomí si nedovedou představit, jak může hmotný mozek vytvářet vědomí. Námitkám podobného druhu se někdy říká „argument z nedostatku obrazotvornosti“. Nebo: Jistěže jsou někteří představitelé koncepce CRUM vinni tím, že zanedbali skutečnost, že dovedeme také chodit, házet předměty nebo zacházet s kladivem. Jejich protivníci, kteří existenci světa prosazují, však představují jiný druh nebezpečí - chtěli by lidské myšlení zredukovat buď na soubor primitivních reakcí typu hmyzích reflexů, nebo naopak na tajemné úkazy uhýbající jakékoli analýze. Po ukázkách z kapitol o vědomí a fyzickém prostředí bych si dovolil ještě jednu z kapitoly o dynamických systémech, která potěší zvláště rodiče: Rozesmáté dvouleté batole se vlivem nepatrného podnětu může v několika vteřinách změnit ve řvoucí bestii. Zkuste tvrdit, že tento dramatický přechod není nic jiného než zpracování zahrnující pravidla, pojmy, analogie, představy a distribuované reprezentace.
Podotýkám, že já osobně žádný rozpor mezi CRUM a dynamickými systémy (tj. systémy popsanými v čase stavovými rovnicemi, jak je známe z fyziky) nevidím. Je to zřejmě dáno mou informatickou nedovzdělaností. Kdo zná nedávno v češtině vydané populární knihy Rogera Penrose nalezne zde Thagardovu kritiku jeho antikomputační podstaty mysli vycházející z Gödelova teorému neúplnosti. (Penrose tvrdí, že matematické znalosti nelze komputačně pochopit.)
Co by se tedy dalo závěrem říci o kognitivní vědě: Na jedné straně poskytla přehršli nápadů o mentálních strukturách a procesech, a nich vyvstala ucelená představa mysli, která je zbavena jak vysvětlovací nemohoucnosti behaviorismu, tak i mysteriózních konstrukcí dualismu. Představa mysli jako počítače a z toho vycházející úvahy, jak by mohlo vypadat její programování, umožnila popis mentálních operací, který je mnohem přesnější a podrobnější než kterýkoli z ostatních teoretických přístupů. Na druhé straně bylo možné komputační hypotézy precizovat do té míry, že se daly napsat ve formě programů. Výstupy počítačových simulací pak lze srovnávat s myšlenkovými pochody lidí.

Ještě jednou bych si dovolil připomenout, že kniha je jen úvodem do kognitivní vědy, ostatně na 231 stranách nelze jít do všech detailů, obsahuje však rozsáhlý soupis pramenů a literatury (anglické i české), a to i formou doporučené rozvíjející četby za každou kapitolou. Thagardova kniha nastavuje svou stylovou elegancí i obsahem velmi vysokou laťku pro všechny pisatele učebnic. Vzhledem k rozdílnosti stavby vysokých škol u nás a v USA a tomu, že autor užívá přihlášení studenta na VŠ jako příkladový leitmotiv, je nutné ocenit také práci překladatele A. Markoše, který nejen, že dobře přeložil, ale v příměrech věnovaným realitám na vysokých školách v USA i přebásnil anglický originál.

S povděkem lze kvitovati i odkazy na internetové stránky, které se v novějších knihách začínají objevovat. Takže pro bližší zájemce o kognitivní vědu je zde jeden rozcestník obecný a jeden věnovaný přímo umělé inteligenci (jak jsem možná málo zdůraznil s problematikou kognitivní vědy převelice úzce svázané). A nakonec i odkaz na stránku laboratoře samotného Paula Thagarda.

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz. Autor souhlasí s jejím zveřejněním.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0