Portál.cz > Portál v médiích > Z. Šimanovský, V. Mertin: Hry pomáhají s problémy (M. Renotiérová)

Z. Šimanovský, V. Mertin: Hry pomáhají s problémy (M. Renotiérová)

Autor: PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D. | Datum: 16.2.2004

Oba autoři jsou fundovaní odborníci ve svých oborech. Mgr. Zdeněk Šimanovský, absolvent dramaturgie pražské DAMU a psycholog se zabývá již od roku 1985 problematikou her a jejich psychologickým využitím při práci s mládeží. Spoluautor, PhDr. Václav Mertin se věnuje především otázkám psychologického poradenství pro děti. Oba autoři přednášejí na Karlově univerzitě v Praze.

Recenzovaná publikace je rozdělena do 17 kapitol, z nichž každá reprezentuje určitý typ chování, které dítěti přináší problémy. Jsou to např. děti uzavřené, nesoustředěné, roztěkané, přecitlivělé, trpící nespavostí, atp. Poslední, sedmnáctá kapitola je věnována dětem s mentálním postižením. Využít her však mohou i děti bez jakýchkoli problémů.
Věkové kategorie dětí, pro něž jsou hry napsány jsou čtyři: 4 - 6 let, 7 - 9 let, 10 - 12 let a pro věk od 13 let výše. Hry jsou vybrány tak, aby je vždy hrála dvojice rodič (vychovatel) - dítě, a to buď sami, nebo v několika uvedených dvojicích.

Každá z kapitol je uvedena podrobnou charakteristikou obtíží dítěte. Jejich popis je vhodně uveden kazuistikou konkrétního dítěte, takže jeho problémy vystupují obzvláště plasticky. Popsány jsou i další možné projevy, které v citované kazuistice nejsou přítomny. Následuje část "Předsudky a co nedělat", která podrobně zpracovává souhrn nesprávných názorů a postojů rodičů i vychovatelů. Na tento oddíl organicky navazuje část "Vhodné formy přístupu".
Následuje stručná charakteristika celé skupiny her popsaných v kapitole, včetně jejich obecného výchovného zaměření. V každá kapitole je uvedeno přibližně 20 her. Všechny jsou uvedeny indexem, kde prvá číslice značí příslušnost ke kapitole a druhá pořadové číslo hry. Název hru stručně charakterizuje - např. "Jak rostou stromy". Vždy je uvedeno, pro kterou, či pro které věkové kategorie je hra určena, a jakou povahovou vlastnost dítěte rozvíjí.

Podrobný popis hry je doplněn doporučením, které pomůcky je třeba si opatřit a kde a jak hru nejlépe realizovat. Naznačeny jsou i pokyny, jakým způsobem je možno hru dále rozvíjet. Nejsou vynechány varianty, které jsou vhodnější pro holčičky nebo chlapce.
V závěru kapitoly jsou uvedeny další hry popsané v publikaci, které již uvedené hry doplňují.
Každá ze 17 kapitol přísně dodržuje shora popsané schéma. Ke konci knihy je obsáhlý, pečlivě vybraný seznam výlučně české literatury. Zde si může v případě zájmu pedagog či rodič nalézt vhodnou publikaci, jejímž prostřednictvím si může doplnit chybějící znalosti, nebo doplnit repertoár her.
Šťastné pracovní spojení autorů dalo vzniknout hodnotné publikaci. Je napsána srozumitelně a přehledně, je možné se v ní lehce orientovat a vybrat pro konkretní situaci či případ tu nejvhodnější hru. Přestože formálně neobsahuje žádnou teoretickou část, je doslova nabitá informacemi, které zvyšují odbornou úroveň pedagoga či rodiče. Je zřejmé, že autoři zcela vycházejí z praktických zkušeností při práci s dětmi.
Laskavým způsobem navozují situaci vedoucí k tomu, abychom si i my, "dospěláci", vyhráli spolu s dětmi, a tak si připomněli své dětství a znovuobjevili v sobě dítě, které nás provází po celý život.

Účinek her znásobuje i skutečnost, že pedagog či rodič nemůže při této činnosti jinak, než si spolu s dítětem hrát. To vpodstatě silně tlumí obvyklé tendence dítě při hře "vychovávat", např. formou poučování, mentorování atp., které obvykle dítě dovedou pořádně "otrávit". Proto jsou přůběžně v textu uvedena velmi cenná a zcela konkrétní doporučení, jak v té které situaci s dětmi jednat, i jak se zachovat v případě nepředvídatelných událostí (např. neúmyslném rozbití nějakého předmětu atp.).

Čtyři zmíněné věkové kategorie nepředstavují neměnné dogma. Spíše jsou výzvou, abychom si uvědomili, že při výběru hry velmi záleží na "duševní a fyzické vyspělosti dítěte, na jeho momentální náladě i na směrech, kterými se ubírají jeho zájmy, bude-li mít chuť určitou hru hrát" (str. 7). A uvědoměním si této skutečnosti abychom opět posunuli sami sebe blíže k dítěti.
Poznámky v popisu jednotlivých her jsou velmi inspirativní a vybrané hry jsou skutečně, a to nejen pro děti, přitažlivé. To v podstatě vybízí k jejich dalšímu rozvíjení a tím i k pozitivnímu, tvůrčímu posunu chování dospělého spoluhráče. Domnívám se, že autoři si jsou dobře vědomi, že věková kategorie "13 let a výše" je ve skutečnosti neomezená, a tak otevírá obrovský, většinou však potlačený potenciál hravosti v každém z nás. Toto je ostatně naznačeno i v krátkém, srozumitelném Úvodu větou "třeba vymyslíte i docela jiné, nové využití některé hry".

Úvod je napsán jako praktická pomůcka k využití této publikace, která klade důraz především na taktní a citlivé zacházení s dítětem při hře, či při možných problémech vzniklých v jejím průběhu. Dovolte mi citovat inspirující definici: "Hra je záležitost svobodného a dobrovolného rozhodnutí zúčastněných a měla by vždycky zůstat především hrou" (str. 8).
Ostatně, nechtěli byste si, jak navrhuje v zasvěcené předmluvě dr. Zdeněk Rieger, jen tak, sami či s partnerem, nějakou hru zahrát? Např. hru 7/12 "Co mě tady může rozesmát"?! Není to nejlepší, doporučení této půvabné knížky?

PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0