Portál.cz > Portál v médiích > Zachránit Jeffreyho (recenze M. Renotiérové)

Zachránit Jeffreyho (recenze M. Renotiérové)

Autor: PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D. | Datum: 17.12.2002

Nakladatelství Portál vydalo nedávno publikaci, která poprvé vyšla v r.2000 v USA. Její autor, Richard Galli, Jeffreyho otec, je americký právník a novinář. Se svou rodinou žije a opracuje v Barringtonu, ve státě Rhode Island.

V průběhu kritických 11 dnů má čtenář výjimečnou šanci spoluprožít a pochopit to, co pro tragičnost vypjatých a citově nesmírně náročných dějových a myšlenkových posloupností nebývá běžně sdělováno. Autor, otec dospívajícího chlapce, kterému společně s manželkou zachránili život, se snaží od okamžiku, kdy se dozví nezvratitelný fakt, že jejich syn ochrnul od krku dolů, ztratil schopnost dýchat bez podpory přístrojů, užívat končetiny a ovládat vyměšování, se snaží vyřešit vlastní dilema:" Přivedl jsem svého syna nazpět k životu a pak jsem hledal způsob, jak ho zabít." Mnohé naznačují a vysvětlují již první slova prologu:

"Věřím v řízení osudu, šťastného a nešťastného. Někdy však osud tak těžce udeří, vyrazí nám dech. Když takto těžce udeří, když osud takto těžce udeří, je to, jako by slunce a hvězdy explodovaly, a všechny přírodní zákony se vyšinují z rovnováhy a není už nic pevného nebo skutečného, čeho by se dalo držet..."

Takto se zrodil deník otce, přísně logicky uvažujícího právníka, který nejen popisuje reálné změny, které doslova zaplavily celou jeho rodinu, ale prozrazuje i jeho pocity a vnitřní boje, které umocňují vše sdělované natolik, že se čtenář téměř stává přímým účastníkem dění. Diagnóza syna postavila oba rodiče před naléhavou otázku, zda takový, na lékařských přístrojích závislý život, není pouze jakýmsi přežíváním, trvalým utrpením jak chlapce samotného, tak i celé rodiny. Z reálných skutečností, jimiž běžně poměřujeme a hodnotíme život, se zuachovala pouze nepatrná část. Chlapec, Jeffrey, se stal závislý do konce svého života na pomoci druhých lidí. Nejde jen o hledání odpovědi na otázku, jak zorganizovat jeho život v rodině, ale i na zcela racionální úvahu, co bude, až rodiče nebudou schopni této fyzicky náročné ošetřovatelské činnosti. Možnost vydat Jeffreyho do anonymity ústavních zařízení milující rodiče nedokázali akceptovat.
Za těchto tíživých okolností se vynořila otázka, zda ze stroze racionálního hlediska by nebylo milosrdenstvím odpojit hocha od život podporujících přístrojů a nechat tak zemřít jej i jeho utrpení.

A právě zde do děje, po odeznění prvního vše pohlcujícího stresu, vstupuje další rovina. Rovina kontaktu s okolním prostředím, vzpomínek na prožitky s Jeffreym, dobrých i těch horších, nyní však pro rodiče stejně bolestných, rovina budoucích plánů a směřování, z nichž povětšinou zbyl doslova jen prach. Vřelé účastenství s osudem hocha a jeho rodičů ze strany širší rodiny, přátel, známých i neznámých lidí, to vše začalo vyvolávat pozvolna v otci pocit hluboké odpovědnosti za chlapcův život.
Skvěle jsou popsány názorové konflikty ošetřujícího perzonálu, etické komise nemocnice, přátel rodiny a svědomí otce, který hledá usilovně pro svého syna nejsprávnější řešení.
Klíčovým okamžikem je navrácení možnosti, aby se sám Jeffrey verbálně ke své situaci vyjádřil. Přes veškeré utrpení a uvědomění si tíživosti své vlastní situace a takřka nezměnitelné budoucnosti chlapec totiž voli "ano".

Otec, zcela realisticky uvažující právník, se pokouší obhajovat svého syna jako svého klienta. Jeho způsob uvažování sice bere v potaz výhradně tvrdou realitu, přesto však dochází k rozhodnutí život Jeffreymu uměle nepřerušit. I když se snaží akceptovat , na žádost manželky, i hledisko "iracionální", duchovní, s nimiž se otec setkává, nejsou schopni nabídnout cokoli, co by byl při vší snaze schopen přijmout. Výsledek tohoto směrování dokonce vede postupně otce -autora - k jeho prohlášení, že " slovo Bůh nesmí v pokoji, v němž je Jeffrey, zaznít."
Pro mnohé se může zdát tento výrok nepochopitelný, tvrdý, věřím však, že většina čtenářů porozumí.Především ti z nás, kteří alespoň jednou stáli v hluboce zasahující bezmoci před utrpením blízké osoby a nemohli nalézt odpověď na své otázky...

Nejtěžší zápas, zápas o bytí či nebytí chlapce, je vybojován, a pozornost je zaměřena na budoucnost Jeffreyho života. V průběhu jeho zotavování jsou plasticky popisovány chlapcovy zprvu prudké, až nečekané reakce, jeho hledání nových řešení, nového smyslu i směru života. "Ukázal mi, že chce bojovat, a jak tvrdě", píše otec. "Je to jeho boj! Jsem rád, že jsem neumřel, řekl mi Jeff."
Domnívám se, že tuto knihu, podivuhodně otevřenou výpověď otce velmi těžce postiženého syna, by si měl přečíst nejen ten, kdo podobnou situaci prožil nebo prožívá. Výraznou devizou této publikace je takřka ohromující otevřenost pisatele, a to nejen v oblasti technických a intimních problémů, souvisejících se zachováním života chlapce, ale i v odhalení myšlenkových přístupů ke změnám, natrvalo ovlivňujícím život rodiny jako celku.

Aktuálnost publikace je zvýrazněna skutečností, že je napsána výrazně racionálně smýšlejícím, i když hluboce soucítícím člověkem. Žije v době i prostředí, tak podobném našemu. Opomíjí sice jakékoliv iracionálně či duchovně zaměřené způsoby řešení závažné životní situace, ale pozornému čtenáři s jakýmkoliv filosofickým přístupem k životu jistě pomůže nalézt odpovědi na mnohé z těch otázek, o nichž uvažujeme jen ve vypjatých životních obdobích. Myslím si, že uvedená kniha dokáže zaujmout čtenáře i pro značný potenciál závažných informací pro podobně postižené, jejich rodiny, přátele či všechny ty, kteří se snaží pomáhat.

PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0