Portál.cz > Portál v médiích > Základy klinické psychologie (recenze)

Základy klinické psychologie (recenze)

Autor: Jindřich Holý | Datum: 6.6.2002

Dvojice autorů nabízí nejen velké množství dílčích poznatků a znalostí potřebných k přípravě na zkoušku z klinické psychologie, ale také vychází vstříc všem, kteří si potřebují rozšířit pohled na základy tohoto oboru psychologie, nebo alespoň chtějí nahlédnout rozsah jeho možností. K těm posledním patřím i já. Četl jsem ji jako psychoterapeut.

Již první díl obsáhlé učebnice považuji za významný autorský a pedagogický počin a se zájmem očekávám druhý. Každému oboru svědčí, když zpevňuje své základy, systematizuje nové poznání v původním významu. Tak znovu nalézá zasutý, zapomenutý, nebo jen opomíjený myšlenkový potenciál k novému poznání. Stažení se k základu chápu jako nutný předpoklad rozvoje oboru, tedy ne jen pouhé shrnutí potřebných znalostí k ověření kvalifikace zkouškou.

Kniha je bohatě členěná, opatřená přehledem literatury a rejstříkem. Je vázaná. Systematickou, přehledně a podrobně strukturovanou učebnici klinické psychologie jistě uvítají nejen studenti jednooborové klinické psychologie. Ucelený pohled klinické psychologie na konkrétního jedince, jeho trápení a někdy i utrpení, na možnosti psychologické pomoci a podpory jistě obohatí i ostatní studenty psychologie, společenských věd a mnohých pomáhajících oborů. Nejen těch oborů, které profilují humanitně orientované vysoké školy a fakulty, ale i těch oborů, které jsou rozvíjeny převážně mimo školství, např. psychoterapeutické výcviky.

Kladu si otázku, co jsou základy klinické psychologie a domnívám se, že jsem mnohé, zvláště ty pragmatické odpovědi i našel. Přesto bych se osmělil vyslovit názor, že tato objemná kniha není zdaleka jenom o základech. Obsahuje též řadu polemických statí. Je spektrem názorů, které si možná všechny nekladou nárok být pevným a nepochybným základem, vyčerpávající osnovou, „věšákem“, nebo „výchozí kostrou“, na „něž se dají další poznatky navěšovat“, jak je v Doslovu doslovně napsáno, ale které mohou být významné pro rozvoj oboru. Autorům se podařilo sepsat moderní, interaktivní učebnici, která mnohé otázky vysvětluje a jiné třeba jen klade. Vysokoškolský učební text asi může, nebo dokonce má překročit nezpochybnitelný základ oboru.

Mohu potvrdit, že mi tato kvalitní učebnice pomohla nahlédnout základy klinické psychologie, ale neuspokojila ve smyslu podání základu jako čehosi celistvého, pevného a neměnného. Postrádal jsem především systematičtější uchopení vlastních dějin, předmětu a metody. Mohu mít pochybnosti, zda by pak takový text našel dost čtenářů a své studijní uplatnění, ale možná, že by lépe vyhověl nároku být základem. Kdybych však mohl slovo „základy“ v názvu knihy nahradit slovem „učebnice“, nepocítil bych mnoho zklamání z jejího obsahu. Asi bych se ani tolik netázal po základu, neočekával filosofii a spokojil se s účelovostí profesních nástrojů. Pak ovšem nemohu vyloučit, že bych sáhl po této knize s menší chutí. Nejde však tolik o mě, jako o studenty, kterým by opomenutí filosofického rozměru klinické psychologie mohlo i profesionálně chybět. Učebnice sice nepostrádá jakýsi profesionální k lékařství funkčně orientovaný filologický základ, ale filologie není filosofií. Praxe klinické psychologie nenahradí teoretické zdůvodnění ani filosofický základ. Pojednání o nich by mohlo jednotlivé dílčí základy více provázat a upevnit.

Neodvážil bych se tvrdit, že autoři knihy se nedotýkají základů. K nim rozhodně patří i jazyk oboru. Autoři ho oživují, přibližují původnější významy odborných pojmů. Odvolávají k původním významům cizojazyčných pojmů. Také definují nové pojmy dříve, nežli je začínají používat. Za jejich logickým způsobem vyjadřování je patrný vliv angličtiny a anglicky komunikující část oboru. Za šíří dotčených problémů je zřejmá snaha obhájit k vědě tendující základ oboru. A právě tato snaha dominuje na úkor filosofického a historického pohledu. Proč? Tato učebnice přece není knihou jednoho žánru a kus filosofického, nebo alespoň filosofujícího textu by jí neubralo na hodnotě ani čtivosti. Přestože hledíme do učebnice oboru, který věnuje nemalou pozornost třídění odpozorovaného, neusínáme. Učebnice mění způsoby sdělování a zároveň je graficky odlišuje, takže si na ně můžeme snadno zvyknout, poddat se rytmu jejích proměn, pestrosti pohledů. Některé teze se však v několika kapitolách opakují. To může potěšit čtenáře jen některých kapitol, ale čtenář celé knihy by asi uvítal odvolávky.

Předkládané pojetí klinické psychologie rozvíjí tento tradiční obor ve stínu českého lékařství. V tom nepřekračuje národní a provincionální rozměr. Její sociální a politickou orientaci snad nejlépe vystihují slova na str. 374: „Socialistický centralismus se zrušil spolu se socialismem. Nyní částečný centralismus opatrně obnovujeme.“ Asi jak a kdo. Já ne! Chápu lékařství, klinickou psychologii i psychoterapii především jako svobodná umění léčit. V posilování centralismu nenacházím jejich další perspektivu. Naopak, očekávám decentralizaci a diferenciaci zdravotní péče a právě v ní růst samostatnosti a významu vnitřně diferencovanější klinické psychologie. Netrpím nostalgií po socialistickém zdravotnictví a těším se, až zákon 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu bude nahrazen modernější právní normou.

Každý obor a jistě i každý čtenář nalezne v této obsáhlé knize něco jiného. Mě zajímaly a skutečně zaujaly specifické prostředky klinické psychologie, její vztah k lékařství, psychiatrii, k psychologii a k psychoterapii. Předpokládám, že při bližším ohledání smyslu těch či oněch tvrzení by se asi odborníci výše jmenovaných oborů shodli v názoru, že si rozumí. Je jistě dobře, že tato kniha staví mosty a sbližuje obory, které tak či onak pečují o lidské zdraví. Takových pokusů není nikdy dost.

Jindřich Holý


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0