Portál.cz > Portál v médiích > Základy psychologie inteligence (recenze)

Základy psychologie inteligence (recenze)

Autor: Jaromír Kopeček, PhD. | Datum: 2.10.2001

V zásadě jen čirou náhodou se v této sekci poslední dobou sešlo několik příspěvků se shodným tématem inteligence. Doufejme, že to svědčí o důvěře v její použitelnost v životě, ať už v přízemnějších otázkách otevírání stále komplikovanějších obalů potravin, tak i v pravém vrcholu jsoucna, pídění se po smyslu života a vůbec.

Jistý názor na inteligenci má každý, zlí jazykové dokonce tvrdí, že s ní korelující. Pohleďme co nabízí kniha určená širokému okruhu zájemců, i když předně také studentům psychologie, pedagogiky a sociálních věd.

Autor, Imrich Ruisel, je totižto vedoucím vědeckým pracovníkem Ústavu experimentální psychologie SAV v Bratislavě a kniha je pojata, jakožto úvodní učebnice do problematiky. kniha je pojata psychologicko-filozoficky, to jest značně zeširoka s důrazem na všechny aspekty, spíše než na hloubku vybraných partií. K prohloubení slouží citovaná literatura. Styl výkladu je čtivý a spíše povídavě-vysvětlující nežli drtící lavinou faktů.
Jako každý pořádný úvod začíná z gruntu, přímo od kořenů, v tomto případě od Sumerů a následujících starověkých a antických civilizací. Následně jsou zmíněny teorie inteligence a experimentální metody, které vedly k jejich postulování, čili od psychologických testů a faktorových modelů k pozitronové emisní tomografii a biologicko-fyziologickým modelům.
Avšak inteligence, to není jen elegance s jako složíte z plastových trojúhelníčků králíčka, či vyřešíte slovní úlohu. Všímavý čtenář jistě tuší, že existují lidé chytří za šest, kteří si nedokážou nakoupit na víkend a na druhé jiní, kteří se sotvaže dokážou podepsat, ale přesto Vám přímo v domě prodají hliníkové příbory za stříbrné (a někdy i vyfouknou vkladní knížku). Tedy: Inteligence praktická, sociální, emoční (Golemanova kniha byla i u nás docela bestseler) a morální. Na poslední se dívám úkosem, ze zpráv i historie víme, že morálka je odrazem košile bližší kabátu a čím víc kabát kouše, tím hrubší navlékáme košili, ideály - neideály.
Následující kapitola je věnována myšlení a řešení problémů, respektive psychologickým modelům těchto procesů. Na niž vcelku logicky navazuje vývoj inteligence. Pro dětství a dospívání vcelku v režii díla J. Piageta, od senzomotorické inteligence, přes předoperační myšlení až k formálním operacím. Dospěním život nekončí a následuje analýza změn inteligence s věkem a téma "zralého myšlení" ve stáří. Kapitola dědičnost a prostředí upozorňuje, že ne vše, co si přineseme "z rodiny" je otázkou genů a hlavně také bourání rasových a sociálních předpojatostí.
Kapitola Inteligence a osobnost velmi zajímavě spojuje studium inteligence s model psychologie osobnosti a upozorňuje na souvislosti mezi inteligencí a např. agresivitou, kde existuje jistá korelace. Prostě, když nedokážete rozhodnout, zda si z Vás dotyčný náhodou nestřílí, jednoduchá logika velí, raději mu jednu natáhnout. Podle teorie by například introverti měli být úspěšnější v úlohách ovlivněných učením, zatímco extroverti v úlohách vyžadujících pohotové získávání automatizovaných motorických návyků. (Experiment je samozřejmě natolik nejednoznačný, že se nedá teorie prokázat.)
A konečně inteligenční testy, tedy to, s čím si inteligenci spojujeme především. Bohatá paleta různých testů i s poznámkou o jejich použitelnosti. Rovněž další kapitola o mentální retardaci je rozčleňovací a věnuje se popisu, příčinám a jejich důsledkům z hlediska inteligence.
Lidstvo si již nějakou dobu pohrává s myšlenkou, že by nemuselo být chytré samo. Dokonce se za tímto účelem snaží si něco chytrého samo sestavit, mnohdy, aby mohlo vyrazit experta a koupit stroj, který nebude chtít kuřárnu a nebude surfovat po internetu v pracovní době. Pozornost je věnována tradičním směrům výzkumu v tomto oboru, tedy reprezentaci dat, vidění, jazyku, expertním systémům a učení, převážně formou neuronových sítí. Nechybí ani krátké filozofické zamyšlení.
A filozofickým zamyšlením je i celá poslední kapitola nadepsaná Inteligence a moudrost. Moudrost je druh vyššího poznání založeného na pochopení omezení a podmínek reálné existence člověka. Moudrost v podstatě tvoří polední stupeň poznání a působí bez ohledu na výchovu a formální vzdělání. Kromě svých vlastních definic autor pochopitelně nabízí i náhledy jiných psychologů, kupříkladu C.G. Junga a E. Eriksona. Závěrem kapitoly je typologie moudrosti seřazená formou galerie mudrců a jejich aspektů: Šalamouna, reprezentanta zdravého rozumu, Prospera (krále ze Shakespearovy Bouře) - magické moudrosti, Polonia (z Hamleta) - zkušenosti a Jacquesa (Jak se vám líbí) - skeptické moudrosti. Osobně se však domnívám, že ani tyto aspekty nejsou stále tím, čím by měly být. Třeba konsenzus v rámci komunity a rychlé rozhodnutí pod časovým tlakem, tak oslavované na Šalamounovi se jeví v úplně jiném světle v nedávno provalené dávné události "pojďme, naženeme je do stodoly a zapálíme".

Každá kapitola je doplněna krátkým shrnutím, které ocení právě především studenti.

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz. Autor souhlasí se zveřejněním.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0