Portál.cz > Portál v médiích > Zlo a exil

Zlo a exil

Datum: 10.1.2001

Eliezer Wiesel se narodil 30. září 1928 v Sighetu v Rumunsku v rodině chasidských Židů. Do roku 1944 ubíhal jeho venkovský život poklidně a místní zprávám ze světa příliš nevěřili. Až do roku 1944, kdy byl celý Sighet deportován do Birkenau. Ihned po příjezdu přišel o matku a sestru. Spolu s otcem pak prošli ještě Osvětim, Bunu a Buchenwald, kde jeho otec v lednu 1945 zemřel. Osvobození tábora v lednu 1945 se dožil z celé rodiny jediný.

 

Po válce žil v ústavu pro sirotky ve Francii, odkud odešel v roce 1948 studovat na Sorbonu a začal pracovat jako novinář. Už teď je toho tak na 4 osobnosti, ale nebýt roku 1954, určitě bych tu o Elie Wieselovi nepsal. V roce 1954 se rozhodl začít psát o svých zážitcích z koncentračních táborů a v roce 1958 vyšel jeho první, autobiografický román „Noc“. Doposud jich napsal asi 30, ale jen asi 5-6, jak sám říká, je jich autobiografických, ve zbytku píše o víře, náboženství, chasidismu a mystice.
V průběhu rekonvalescence po srážce s automobilem v roce 1956, kdy byl upoután na vozík, se rozhodl požádal o americké občanství (obdržel 1963). V roce 1978 byl jmenován předsedou prezidentské komise pro holocaust, jejíž činnost vedla ke zřízení United States Holocaust Memorial Museum . Nejen psaní, ale všeobecně aktivní veřejné vystupování na ochranu uprchlíků a pronásledovaných v Kambodži, Bangladéši a v místech dalších konfliktů mu v roce 1986 přineslo ocenění v podobě Nobelovy ceny míru. V Praze se loni zúčastnil Fóra 2000, jeho přednášku naleznete na této adrese. Působí jako profesor na universitě v Bostonu.
Takto by se dal v kostce shrnout život E. Wiesela. V porovnání z Francií je u nás v podstatě neznámý, patrně důsledek jeho angažovanosti za náboženská práva sovětských Židů. Svědčilo by pro to až porevoluční vydávání jeho knih v češtině, jak patrno ze seznamu za článkem. Elie Wiesel je totiž především věřící Žid - Chasid. Ostatně všechny jeho neautobiografické knihy jsou věnovány judaismu.

Musím se přiznat, že k napsání tohoto článku mě přivedla kniha, je to poněkud netradiční opus, kniha-rozhovor. Wieselovi v něm klade otázky a diskutuje s ním jeho žák, jehož (spolu s dalšími) přivedl Wiesel k judaismu, Michaël de Saint Cheron. Dva lidé, kteří se spolu pět let dobře znali, než spolu začali poprvé rozmlouvat. Téma jejich rozhovoru je „Zlo a exil“.
Rozhovor novináře s celebritou - intelektuálem je takřka archetypální motiv. Od dotazovaného se čeká, že bude o všem vědět, na vše mít názor, bude sršet neotřelými nápady a řešeními a k tomu bude ještě hluboce lidský a tazatel bude pokorně klást své, mírně klišovité otázky, aby mistra nepopudil. No, a obou premisách jsem se spletl.
Za prvé, vzhledem k víře obou zúčastněných je okruh otázek poněkud jiný. Jistě při tématu „Zlo a exil“ je jasné, že se bude hovořit o holocaustu, ale poprvé vidím dotazy na odpovědnost Boha, jeho přítomnost a následky holocaustu na náboženskou praxi. Tóra, Talmud, další náboženské spisy, filozofická díla, svědectví o holocaustu, na všechny přijde řada. De Saint Cheron se ptá na výklady jednotlivých veršů a jejich překlady z hebrejštiny. Ptá se na termíny používané filozofy a výklad jejich prací, třeba Buberovo „zatmění Boha“. (Domníval jsem se, že v u nás Bubera znají jen vášniví čtenáři povídek Woodyho Allena, ale ne, spousta jeho prací už byla přeložena do češtiny.) Zprostředkovat dojem z rozhovoru, zdá se mi nejzajímavější formou několika otázek a odpovědí, které jsem si poznamenal už při prvním čtení.

M.d.S.Ch.:
Myslíte si, že současný ateismus a agnosticismus představují nebezpečnou, přesněji řečeno závažnou skutečnost, která ovlivní budoucnost lidstva?
E.W.:Něco takového lze těžko posuzovat a předvídat. Jako nábožensky založený člověk mám sklon říci, že ano, jenomže když si uvědomím, jaké zlo páchala jednotlivá náboženství ve jménu víry, nevím…

M.d.S.Ch.:Je zvláštní, že ti, kdo za posledních sto let nejvíc a nejradikálněji - zde to snad mohu říci - změnili nejen Západ, ale i celý svět k lepšímu i k horšímu, byli Marx, Freud, Einstein, v literatuře Kafka: všichni čtyři jsou Židé!
E.W.:Jsme kvásek… (A o Marxovi snad ještě dvě věty: Marx byl zuřivý antisemita. … Marx napsal opravdu ošklivé pamflety, které si nezadají s Goebbelsem a Streicherem.

M.d.S.Ch.:Naše moderní společnosti považují za zlo především nemoc. Tóra často interpretuje nemoc jako Boží trest. Přijímáte tento výklad, který je běžný dodnes, zejména jedná-li se o pohlavní choroby?…
E.W.: Tvrdit, že AIDS je důsledkem hříchu, je absolutně nepřípustné. Pohrávat si s bídou lidí a zneužívat jejich utrpení k politickým nebo, což je ještě horší, náboženským cílům, je hanebnost. …

M.d.S.Ch.:Považujete smrt za nejvyšší nespravedlnost, za nejvyšší vyhnanství?
E.W.:Židovská tradice bezpochyby vnímá smrt jako nespravedlnost, jako něco negativního. je to nespravedlnost par excellance, odpudivá a nečistá. Podle některých mystiků je smrt první urážka, protože se vlastně rouhá vůči stvoření, je to krutost.

Za druhé, tím umírněnějším a přízemnějším je v dialogu Elie Wiesel. M.d.S.Ch. místy vytváří neuvěřitelné výklady a ideje. Dovolil jsem si vybrat jednu ilustraci týkající se Kabaly, i když to vlastně není otázka z galerie nejpodivnějších:
M.d.S.Ch.:V hebrejštině se slova ani, já, a slovo ajin, nicota, píšou třemi stejnými písmeny: alef, jod, nun a mají tedy stejnou numerickou hodnotu. Znamená tato dvojitá rovnost, tedy rovnost písmen a numerické hodnoty těchto slov, že spolu také hluboce souvisejí?
E.W.:Jistěže se v člověku skrývá nicota, ale i člověk tkví v nicotě. Je to nebezpečná hra, Michaëli, nicméně i zajímavá a zábavná.

Dalo by se vybrat a napsat ještě mnoho, v zásadě jsem se výběru citátů nedotkl ani problému zla, ani exilu, prostě proto, že by to nešlo touto anekdotickou formou. Na jednu z otázek Elie Wiesel odpověděl: „Nevyhledávám zkratky…“

Literatura
Pokusil jsem se najít všechny překlady E. Wiesela do češtiny. Na internetu lze nalézt řadu odkazů. Objevil jsem také životopis, ze kterého je možno prokliknout na bibliografii E. Wiesela v angličtině.
Talmud:
Portréty a legendy, Sefer, Praha 1993
Bible:
Postavy a příběhy, Sefer, Praha, 1994
Návrat do Sighetu, ERM, Praha 1994 (před časem se mihlo v Levných knihách)
A moře se nepřeplní: paměti, Academia, Praha ?
Svět chasidů:
Portréty a legendy, Sefer, Praha 1996
Všechny řeky spějí do moře, Pragma, Praha 1997
Noc, Sefer, Praha, 1999

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz. Autor souhlasí se zveřejněním.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0