Portál.cz > Aktuality > Advent je čas k zamyšlení - a Richard Rohr vám dá podněty

Advent je čas k zamyšlení - a Richard Rohr vám dá podněty

Datum: 7.11.2017

V dnešní době ztratily Vánoce pro mnoho lidí už jakýkoliv duchovní rozměr nebo skutečnou duchovní hloubku nahradilo sentimentální „čekání na Ježíška“. Americký františkán Richard Rohr nás naopak vede ke zralému chápání poselství o vtělení Boha v Ježíši Kristu.

Advent je čas k zamyšlení - a Richard Rohr vám dá podněty

Knížka nabízí zamyšlení pro každý den adventu. Vychází z liturgického čtení na daný den a dává čtenáři impulzy k tomu, aby dobu adventního očekávání strávil skutečnou vnitřní obnovou a posilou. Rohr se staví proti infantilizaci Vánoc a vybízí naopak k tomu, aby se staly opravdovými svátky křesťanské dospělosti. Dává podněty k objevení Boží lásky, velkorysosti, jeho touhy po lidské svobodě. V krátkých, ale moudrých promluvách nabízí na každý den adventu téma, které je možné celý den promýšlet. K tomu slouží i podněcující otázka v závěru, jež obrací pozornost na konkrétní život čtenáře.

Richar Rohr je americký františkán, mezinárodně uznávaný ekumenicky smýšlející učitel duchovního života. Základem jeho učení je kontemplativní praxe a žitá kenoze (oprošťování se), které se projevují radikálním soucítěním, především se sociálně slabými. Je autorem mnoha duchovních bestsellerů a zakladatelem Rohrova institutu a Živé školy akce a kontemplace.

Mohlo by vás zajímat: Ladislav Heryán, Stopařem na této zemi

Ukázka

Čtvrtek prvního adventního týdne

Izajáš 26,1‒6; Matouš 7,21.24‒27

Ne každý, kdo mi Říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. MATOUŠ 7,21

Přijď království tvé

Jestliže se budeme snažit proměnit církev v Boží království, bude to ve skutečnosti modloslužba. Mám dojem, že přesně tohle měl Ježíš na mysli oním „Pane, Pane“. Jestliže se budeme pokoušet proměnit tento svět v Boží království, vždy to skončí tím, že budeme naštvaní a zklamaní. Jestliže budeme přetvářet nebe na Boží království, unikne nám většina tohoto proměňujícího poselství z Matoušova evangelia. My nečekáme na příchod ideální církve ani dokonalého světa tady a teď, a dokonce ani po smrti. Boží království je víc než tohle všechno. Je vždycky tady, a zároveň tady není. Je vždycky teď, a zároveň ještě není. Žádná instituce ho není schopna obsáhnout. To je celkem jasné z textů, kde Ježíš toto království popisuje. V určitém smyslu lze říci, že všechna falešná náboženství vlastně vycházejí z jedné iluze. Když na jednu stranu lidé zbožně volají: „Přijď království tvé“, je třeba, aby také dodali: „Ať odejde království mé!“ Boží království nahrazuje a dalece překonává všechna království ega a předčí i všechny společnosti i všechny formy odměny za osobní zásluhy.

Vždyť Ježíš na jiném místě říká: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého ignorovat“ (Matouš 6,24). Loajální můžeme být vlastně jen k jednomu království: k Božímu, nebo ke svému. Z toho se nevykroutíme. „Velký obraz“ vyjde najevo tehdy, když se Boží dílo a Boží vůle stanou ústředními a my budeme šťastní ve svém koutku. Právě to znamená „činit vůli Otce v nebesích“ a jedině takto je možné, aby se šířeji vyjevilo divadlo života a lásky.

Jsem přesvědčen, že Ježíš vyučoval širší verzi toho, k čemu dnes mnozí z nás vyzývají sloganem „Myslete globálně a jednejte lokálně“. Vzhledem k tomu, že jsem součástí Velkého obrazu, záleží na mně, a to dost zásadně. Avšak vzhledem k tomu, že jsem pouze součástí, jsem zcela správně umístěn stranou, abych mohl náležitě vyplnit svou roli ‒ a jsem tomu rád. Jaká je v tom svoboda! Již ze své podstaty jsme důležití a zahrnutí do děje, přesto nás však nezatěžuje potřeba si vytvářet nebo pěstovat onu osobní důležitost. Naši důstojnost nám propůjčuje Bůh a my jsme osvobozeni od sebe samých!

Ale to není všechno. Vyhlášení Božího království nás též osvobozuje od společenské modloslužby. Nemůžeme neustále říkat „Přijď království tvé“, když ve skutečnosti věříme, že nás spasí náš národ, politická strana, vojsko, banky a různé instituce. Na jisté úrovni musí být relativizovány i ony, má-li Velké království vůbec přijít. Z toho důvodu papež Jan Pavel II. tak často mluvil o „strukturálním hříchu“ a „institučním zlu“. Věřím, že systémy tohoto světa lze „používat“ i moudře, nikdy v ně ale nevěřme. Věřme jedině v Boha! Univerzální církev, všichni skuteční „katolíci“ by jako první měli chápat toto: voláme-li „Přijď, Pane Ježíši“, znamená to, že se tolik nespoléháme, že by nás vůbec mohli nakonec zachránit nějací jiní „Páni“.

K ZAMYŠLENÍ Jakých „království“ se potřebujete zbavit, než se budete moci těšit z království nebeského?

Knihu koupíte na našem e-shopu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0