Portál.cz > Aktuality > ČTENÍ DĚTEM JE ZPŮSOB CITOVÉ VÝCHOVY aneb Knižní poradna, část 4.

ČTENÍ DĚTEM JE ZPŮSOB CITOVÉ VÝCHOVY aneb Knižní poradna, část 4.

Datum: 5.3.2013

Nepodceňujte společné čtení s dětmi. Je metodou citové výchovy a může to být právě čas strávený nad knížkami a jejich příběhy, na který si děti budou celý život pamatovat. A když nám to radí Zdeněk Matějček, slavný dětský psycholog, pak o správnosti takového počínání nemůže být pochyb. Rozhovor s ním jen dnes nakoupíte se slevou 50 %

pictureprovider

Na jaké chvíle s maminkou nejraději vzpomínáte?
Naše mamka nás do učení moc nehonila ani naše školní výkony moc nekontrolovala. Zato nám hodně četla. Dělalo jí to zřejmě potěšení – a my jsme ty blahé chvíle milovali. Začalo to pohádkami, ale nejvíc vzpomínám na dobrodružné knížky pana Flose, který byl školním inspektorem a bydlel v Přelouči, kde jsem ho dokonce i zahlédl. Bylo to pro mne něco, jako když si dnešní kluk podává ruku třeba s Karlem Gottem nebo s Danielem Hůlkou. Lovci orchideí, Vzducholodí do srdce Brazílie, Lovci kožešin aj., to jsem prožíval do hloubi duše a dokresloval svou fantazií. Odtud zřejmě vzešla moje touha podívat se do světa. Touha klukovská, u mne však tak mocná, že byla opravdu hnací silou, která mne dovedla i do vzdálených končin světa – čím dál, tím líp. Když Francie, tak Alžír, když Austrálie, tak Tasmánie a poušť Nalabor, když Kanada, tak hodně na sever, když San Francisco, tak sekvoje a tuleni, a ne nějaké laboratoře a učené řeči o dyslexii. Když naše děti vstupovaly do školního věku, převzal jsem rodinné čtení já – zřejmě pod vlivem oněch vzpomínek z dětství. Přečetli jsme toho také hodně, od klasiky až po všechny možné Tintiny a Asterixe vypůjčené od Brázdilů. České vydání tehdy ještě nebylo, musel jsem to z fleku překládat z francouzského originálu, bylo to těžkopádné, ale děti na to ještě dnes vzpomínají. Avšak cestovatelské touhy, zdá se, po mně nikdo nezdědil.

Patří takové rodinné čtení k „metodám“ citové výchovy?
Tyhle chvíle nad knížkami byly mezi jiným určitě i metodou citové výchovy, které se nám doma dostalo. Scény citově vypjaté nám mamka přečetla třeba dvakrát a ještě k tomu něco sama přidala. Na citovou výchovu jsem pak dostával a dostávám dosud mnoho otázek – ale od začátku své psychologické praxe vím, že něco takového se nedá dělat (vytvářet, vyrábět, do dětí vpravovat) podle promyšleného neomylného plánu nebo osvědčeného receptu, ale že je to věc soužití a tisíců maličkostí denního života, lidských vzorů kolem nás a těch blahých okamžiků v životě, kdy jako děti zažíváme jistotu v blízkosti „svých lidí“ a jako dospělí pocítíme, že jsme „pod ochranou Nejvyššího“, jak praví stará píseň.

Ukázka z knihy: Jan Jandourek, Markéta Elblová, Helena Chvátalová: Zdeněk Matějček – Naděje není v kouzlech
e-kniha ve formátech epub, mobi a pdf

TATO KNIHA JEN DNES - 7. 3. 2013 - DO 24 HOD. V E-SHOPU PORTÁL SE SLEVOU 50 %! NEVÁHEJTE!

Více o KNIŽNÍ PORADNĚ


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0