Portál.cz > Aktuality > Najde Siri svou sestru unesenou piráty? Piráti z Ledového moře jsou obávaní…

Najde Siri svou sestru unesenou piráty? Piráti z Ledového moře jsou obávaní…

Datum: 29.4.2016

Kniha oceněná švédskými nakladateli a knihkupci vychází v češtině. Frida Nilsson se u nás uvedla knihou Gorila a já, o osmileté Joně a Gorile, která si ji vezme z dětského domova. Piráti jsou o poznání severštější – vane v nich mořský vítr a putuje se mezi ostrovy a zátokami.

Najde Siri svou sestru unesenou piráty? Piráti z ledové moře jsou obávaní…

Podle hodnocení poroty, která Fridě Nilsson udělila Heffaklumpen prize, má autorčino dílo stejnou výpovědní sílu jako „severní polární záře“. Kniha Piráti z Ledového moře ukazuje, jak najít cestu k sesterství a také odvahu zůstat lidský v krutém světě dospělých.

Ukázka:

Z druhé strany ostrova se náhle ozval výkřik. Nejdřív jsem vzdychla, byla jsem si jistá, že se Miki zase potýká se slípkami. Ale pak mi jakoby škublo v břiše, protože křičet přestala, což se jindy nedělo. Bylo slyšet jen hučení větru a vln. Zvedla jsem košík a pustila se za ní.

„Miki?“ volala jsem.

Nikdo neodpovídal. Dala jsem se do běhu. Věděla jsem, že slípky mají ostré zobáky, a nechtěla jsem se vrátit domů do Modrého zálivu se sestrou bez uší.

„Miki?“ volala jsem ještě hlasitěji, a když ani tentokrát neodpověděla, přidala jsem do kroku a hnala se přes skály tak rychle, jak jsem uměla.

Gorila a já – kniha Fridy Nilsson v podání Lukáše Hejlíka.

Když jsem doběhla na druhou stranu, nikdo tam nebyl. Nebylo po ní ani stopy, a po slípkách taky ne. Vítr odvál mlhu. Právě jsem chtěla zavolat potřetí, když jsem náhle něco uviděla. Člun. Seděli v něm čtyři muži a… Miki! Zavázali jí pusu kusem látky a jeden z nich jí pevně svíral paži. Člun se stále víc vzdaloval od Železného jablka. Košík mi vypadl z ruky a bobule se rozkutálely po zemi. Chtěla jsem znovu vykřiknout, ale pak jsem uviděla další loď, mnohem větší. Slova mi uvázla v krku. Možná se bála vyjít ven. Možná věděla, co za hroznou věc kotví na líně se převalujícím moři. Tři stěžně byly rovné jako kopí. Trup bílý a zaoblený jako vajíčko. Plachty se třepetaly ve větru stále prudčeji a na špici přídě trčela ošklivá dřevěná havraní hlava. Byl to Bělohlavův Sněžný havran. Loď, které jsme se všichni tolik báli. Loď, o které si lidé v Modrém zálivu vyprávěli tolikrát, až se člověku chtělo uvěřit, že je to jen pohádka. Ach, kdyby byl Sněžný havran jen lodí z pohádky…

Zahlédla jsem na palubě postavy. Několik jich zvedlo kotvu a jiné spustily k mužům ve člunu provazový žebřík. Nejdřív na něj zvedli Miki a pak vyšplhali za ní. Člun přivázali k zádi. Nad Železným jablkem začalo fičet, posádka loď pomalu otočila a vyplula k obzoru. Za chvilku budou pryč. Když mi to konečně došlo, hlas se mi vrátil.

„MIKI! NEBOJ SE!“

Chcete vědět, jak to dopadne? Knížku najdete tady…


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0