Portál.cz > Aktuality > Nietzsche si zamiloval Nice..a ještě něco? Román Christiana Scharfa se čte jedním dechem

Nietzsche si zamiloval Nice..a ještě něco? Román Christiana Scharfa se čte jedním dechem

Datum: 6.11.2015

Pokojská Cécile obsluhuje nadmíru zvláštního hosta. Nevšímá si její krásy, trpí na bolesti hlavy a píše nesrozumitelné texty. Někdy veselý, jindy zasmušilý, ale rozhodně záhadný pán jménem Nietzsche vyvolá u Cécile touhu mu pomoci dokázat velké věci.

Nietzsche si zamiloval Nice..a ještě něco? Román Christiana Scharfa se čte jedním dechem

Románový debut Christiana Schärfa (1960) Nietzsche v Nice je inspirován Nietzschovými dopisy z let 1880-1890 a také jeho pobytem v osudovém městě Nice. Zde napsal podstatné části svého zásadního díla Tak pravil Zarathustra a zažil možná víc, než se na první pohled zdá.

Vychází také jako e-kniha.

Ukázka

„Víte, jak mi říkali v Janově?“

Znovu se odmlčel a pak s unaveným úsměvem pravil: „Il piccolo santo.“ Rozuměla tomu?

Ne, ona neovládá jazyk, jímž se hovoří v Janově, umí jen francouzsky, německy a trochu nissart.

Tohle bylo italsky, vysvětlil Nietzsche, a znamená to malý světec.

Tác ať tu nechá, dodal, dostal chuť na kávu. Zvedl šálek s bílou kávou k ústům a maličko upil.

„Jestlipak mi lidé v Nice dají také takové jméno?“ otázal se a smutně se usmál zpod mohutného kníru. Cécile odpověděla. „Myslím, že všechna jména svatých už jsou tu obsazená.“Zasmála se. I on se zasmál. Doopravdy se zasmál, zapsala si Cécile večer. Připadal jí jako člověk, který se směje rád, avšak obvykle k tomu neshledává žádný důvod.

(….)

Vydal se do Mesiny, neboť podle Homéra právě tam, na kraji světa, dlí štěstí. On ho ale nenašel. Daleko spíš ho Sicilané každý večer naplnili červeným vínem tak, že jeho bolest hlavy nabrala ráno nepředstavitelných rozměrů. Zprvu se červenému vínu nedokázal vyhnout, pil ze zdvořilosti, a aby nezklamal velkolepou pohostinnost Sicilanů. Červené víno mu nesvědčí, což lidé z Messiny nemohli vědět, a když jim to chtěl povědět, najednou mu nerozuměli.

Lidé z Messiny k němu byli laskaví jako nikdo předtím, řekl Nietzsche, dokonce v něm vzklíčila domněnka, že kdosi cestuje před ním a uplácí lidi, aby se k němu chovali obzvláště mile. Dokonce i když s nimi hovořil o filozofech, kteří ho tolik zajímali, o Eleatech, reagovali na něj a vyprávěli mu, co o nich věděli nebo co si představovali.

Tehdy se skutečně ocitl v kolébce veškeré filozofie a měl už jen jedno přání, vypravit se na Etnu, jako kdysi filozof Empedoklés, který skočil do kráteru.

(Vydalo Nakladatelství Portál, 2015)


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0