Portál.cz > Aktuality > Nomen omen?

Nomen omen?

Autor: Petr Matějček | Datum: 27.1.2009

Jméno je s osobou spojeno daleko hlouběji a intimněji, než by se na první pohled zdálo. Staré společnosti dávaly jména až dospělým lidem, nejčastěji jako součást rituálu dospělosti či přijímání do kmene. Tam, kde se další životní fáze či "přechody" pokládaly za jakousi výměnu osoby, měnila se při těchto příležitostech i jména.

     S tím, jak se jméno chápe, souvisí i to, co znamená. V přirodních společnostech jsou to zprvu nejspíš jména "totemická", často individualizovaná přídavným jménem. Ještě ve starém Římě se malé děti jen číslovaly (odtud jména Secundus nebo Sexus) a otroci vlastní jména vůbec neměli: nebyli právními osobami, a k ničemu je tedy nepotřebovali. Vyloženě "programová" jsou jména svobodných můžů v Evropě před příchodem křesťanství. Jsou bezprostředně srozumitelná a obvykle vyjadřují ambice či zaměření příslušné osoby.
     V době, kdy u nás vznikala příjmení, tj. od 15. století, už hrály velkou roli i charakteristiky čistě světské, například povolání (Krejčí, Kolář) a v české oblasti zejména přezdívky (Šilhán, Kepka, Brzobohatý). Česká specialita jsou i jména ptačí (Brabec, Čížek, Kohout, Strnad), i cizokrajná (Pelikán, Papoušek).
     V současných společnostech má každý právo, aby si své jméno dal změnit, a pokládá se to za běžný administrativní úkon. Přesto se to dělá jen vzácně. Většinou cítíme, že změnit si jméno není jen pouhá formalita a snad z respektu ke svým předkům nebo k tomu, že jméno, které máme od narození nebo které získáme sňatkem, je nám určeno osudem, to zbůhdarma neděláme.

Více o historii jmen naleznete v knize Filosofická antropologie.


Příjmení dostávali lidé často dle toho, čím se živili - například Švec.

 


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0