Portál.cz > Aktuality > ODHALTE VČAS PROBLÉMY SVÝCH DOSPÍVAJÍCÍCH DĚTÍ aneb Knižní poradna, část 13.

ODHALTE VČAS PROBLÉMY SVÝCH DOSPÍVAJÍCÍCH DĚTÍ aneb Knižní poradna, část 13.

Datum: 20.3.2013

Poznat, že vlastní dospívající dítě trpí psychickými nebo citovými problémy, je pro rodiče velmi obtížné. Ale právě rodiče mají nejlepší podmínky k tomu, aby si toho mohli všimnout. Přečtěte si, jak postupovat, na co se zaměřit a jak s dospívajícím komunikovat. Pomůže vám kniha Psychické problémy v dospívání, kterou dnes koupíte se slevou 50 %!

pictureprovider

Nepodceňte varovné signály

Když uvažujete o vývoji svého dospívajícího dítěte, je užitečné představit si, že žije v pěti nezávislých světech, které se však často vzájemně překrývají. Jsou to: vnitřní svět, skupina vrstevníků, rodina, škola a svět internetu (nebo vnější svět). Psychologové dnes již vědí, že s každým z těchto světů jsou spojeny určité rizikové i ochranné faktory, podle nichž se dá předem určit, v jaké míře se u dospívajícího vyskytnou citové problémy nebo problémy v chování.

První, kdo si všimne, že dotyčný dospívající může mít vážné citové problémy nebo problémy s chováním, jsou často rodiče, učitelé nebo kamarádi. Kromě výše uvedených rizikových faktorů existují i další signály, například že dospívající je po dobu nejméně dvou týdnů plačtivý, špatně naladěný a rozmrzelý nebo že zjevně ztratil zájem o život a nebaví ho věci, které ho dříve těšily. Dalším varovným příznakem je to, že dospívající špatně spí, je apatický a nadměrně unavený, má potíže s myšlením a soustředěním, je posedlý svým vzhledem či příjmem potravy a hodně přibral, nebo naopak zhubl.

Varovným příznakem je i to, že dospívající dělá stále dokola něco, co zdánlivě nemá žádný smysl, trpí nevysvětlitelnými bolestmi hlavy, žaludku nebo něčeho jiného, opakovaně propadá vzteku a podrážděnosti, které jsou pro něj necharakteristické, provádí něco, co je pro něj netypické, například porušuje zákony, vyhledává vzrušení či se chová promiskuitně. Také bychom měli zbystřit, pokud pronáší poznámky typu „je mi strašně“, „chtěl bych se vším skoncovat“ nebo „už brzy nebudu nikomu na obtíž“. Častý výskyt takovéhoto neobvyklého chování svědčí o tom, že se dospívající dostal do slepé uličky a že potřebuje, aby někdo zvenčí zasáhl. Obzvláště znepokojivý je poslední uvedený příznak, který může naznačovat, že dotyčný pomýšlí na sebevraždu.

Rodiče jsou povinni plnit svou nesmírně důležitou rodičovskou úlohu, protože většina dospívajících –má relativně chabé povědomí o tom, co by člověk měl dělat pro své duševní zdraví, a o tom, jaké služby pro duševně nemocné existují. Pro mnoho dospívajících je obrovský problém vyjádřit, co je trápí. Většinu z nich navíc přivádí do rozpaků, když jim někdo klade osobní otázky, a proto se obvykle začínají léčit až v okamžiku, kdy je opravdu zle.

Komunikace s dospívajícím dítětem

Jestliže máte o svého syna nebo dceru obavy, musíte si nejprve připravit půdu k tomu, abyste si s nimi mohli promluvit. Pro mladé lidi v období dospívání jsou nejdůležitější vztahy s vrstevníky a to, aby mezi ně dobře zapadli. Je normální, že zkoušejí překračovat hranice nastavené dospělými, a návod k tomu, jak se chovat, hledají u svých kamarádů a v médiích.

Komunikace s dospívajícími je obtížná, zejména jsou-li popudliví, uzavření, úzkostní nebo zmatení. Je možné, že jste se doposud při jednání s nimi dopouštěli chyb. Nikdy však není pozdě. Můžete začít tím, že tyto omyly uznáte a rozhodnete se je napravit. Když přiznáte, že jste se mýlili, dospívající vám snáze uvěří, že mu skutečně chcete naslouchat, porozumět a pomoci.

Když chcete dospívajícího přimět ke komunikaci, musíte se živě zajímat téměř o všechno, co zajímá jeho, od jeho oblíbené hudby až po počítačové hry. Jak říká profesor Greg Whelan: „Jestli si se svými dětmi neumíte povídat o hudbě, kterou mají rády, jak s nimi chcete mluvit o sexu a o drogách?“

Velmi prospěšné je používat místo druhé osoby osobu první. Místo abyste řekli: „Nikdy neděláš to, co od tebe chci! Ty snad chceš, abych se zbláznil! Ty jsi tak nezodpovědný!“, můžete například říct: „Jsem zklamaný, že jsi včera večer nepřišel domů, i když jsi to slíbil. A stalo se to už potřetí.“ Abyste slyšeli to, co slyšet máte, musíte projevit empatii a poznat, kdy je třeba poslouchat. Zde je několik tipů pro efektivní naslouchání:

  • Opravdu a se vší vážností se svému dítěti snažte porozumět.
  • Udržujte oční kontakt (pokud právě neřídíte auto!).
  • Soustřeďte se více na to, co bylo právě řečeno, než na to, co se chystáte říci.
  • Snažte se slyšet nejen fakta, ale také myšlenky a pocity.
  • V duchu si formulujte otázky a potom je položte.

Pokud chcete, aby si vaše dítě s vámi povídalo, pak nezapomínejte, že do vašeho vzájemného vztahu musíte investovat. Investice v podobě času, který se svým dítětem strávíte, se vám bohatě vyplatí.

Které chvíle jsou vhodné k zahájení společného rozhovoru?

  • Když se věnujete nějaké společné aktivitě, třeba když společně myjete auto, grilujete nebo prostíráte stůl. V těchto situacích je možné hovořit otevřeněji, protože dospívající nereagují přecitlivěle, rozhovor je přirozenější a nevzbuzuje v nich tak silný pocit, že by s vámi měli jít do konfliktu.
  • Při společné cestě autem. Rozhovory v autě jsou pro ně příjemnější, protože auto je neutrální území, na rozdíl od jejich pokoje, kde mohou mít pocit, že jim narušujete jejich osobní prostor. Protože v autě sedíte vedle sebe, je také omezen váš oční kontakt, a konverzace díky tomu plyne přirozeněji a ve větší pohodě.
  • Při sportovních akcích nebo při jiných pravidelných činnostech. Účast na akcích, kde se vaše dítě věnuje něčemu, co ho baví, vám skýtá výbornou příležitost k tomu, abyste mu vyjádřili svou podporu, zájem a také to, že jste na něj pyšní.
  • Ve chvílích volna. Když dítě podle všeho odpočívá a nemá nic konkrétního na práci, je to ideální příležitost popovídat si s ním, dozvědět se něco nového a upevnit váš vzájemný vztah.

Návštěva praktického lékaře

Jestliže u svého dítěte pozorujete příznaky deprese nebo jiné symptomy psychické nestability, měly by vaše první kroky směřovat do ordinace praktického lékaře. Vzhledem k tomu, že praktický lékař může pacientovi zprostředkovat přístup k dalším zdravotnickým službám, je v případě psychických problémů návštěva jeho ordinace nutným prvním krokem.

Jestliže se vašemu dítěti k lékaři nechce, uzavřete s ním (a zároveň s lékařem) dohodu, že v ordinaci vydrží pět minut, a pokud se mu lékař nebude líbit, může po jejich uplynutí odejít. Můžete také lékaře předem upozornit, že váš syn nebo dcera má z vyšetření obavy, a poslat mu fax či e-mail, v němž problémy svého dítěte podrobněji popíšete.

Když je nejhůř

Pokud se dospívající nechce o svých problémech bavit s nikým, ani s praktickým lékařem, a svým chováním se ohrožuje na životě, musejí rodiče projevit pevnou odhodlanost. Je třeba, aby zachovali klid (třebaže se jejich dítě chová provokativně a způsobuje jim bolest) a řekli mu, že pokud se rozhodlo být zlé na sebe a na druhé, nemáte jinou možnost než zavolat policii nebo sanitku. Povězte svému dítěti, že až mu bude osmnáct, může si dělat, co chce, ale do té doby za něj zodpovídáte vy. Dále mu řekněte, že vám záleží na tom, aby se mělo dobře, a že si může vybrat, jestli chce jít radši k lékaři, nebo na policii. Použijte metodu „zaseklé“ gramofonové desky a trvejte na tom, že jiná možnost neexistuje. Buďte pevní jako skála, kterou pro svůj život potřebuje. Protože to však bude náročné, snažte se najít podporu i u svých přátel a příbuzných.

Každý lékař by vám měl poradit, co dělat v případě nouze, zejména tehdy, pokud vaše dospívající dítě trpí vážnými a komplikovanými poruchami, které u něj způsobují velkou úzkost, brání mu normálně fungovat a ohrožují ho na životě. Příslušná telefonní čísla byste měli mít stále na dosah, nebo ještě lépe uložené přímo ve svém mobilu, abyste jedním stisknutím mohli přivolat pomoc.

DŮLEŽITÉ KONTAKTY

- Linka bezpečí  
telefonická pomoc dětem: 116 111, pomoc@linkabezpeci.cz
rodičovská linka: 840 111 234, 606 021 021 nebo
pomoc@rodicovskalinka.cz, www.linkabezpeci.cz

- Centrum sociálních služeb Praha – RIAPS
222 586 768 (8–16 hod.), 222 582 151 (16–8 hod.)
riaps@csspraha.cz

- Psychoterapeut.cz
608 284 555, 222 951 111
poradna@psychoterapeut.cz

Ukázka z knihy: Michael Carr-Gregg: Psychické problémy v dospívání

TATO KNIHA JEN DNES - 20. 3. 2013 - DO 24 HOD. V E-SHOPU PORTÁL SE SLEVOU 50 %! NEVÁHEJTE!

Více o KNIŽNÍ PORADNĚ


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0