Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – V.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – V.

Datum: 27.3.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

PAH_mozek

Část V
UČENÍ A PODMIŇOVÁNÍ

1. Učení se tomu, že určité události patří k sobě, je označováno jako utváření:
a) párů;
b) dyád;
c) vztahových mentálních map;
d) asociací.

2. Ruský fyziolog a nositel Nobelovy ceny, který jako první zkoumal klasické podmiňování u psů, se jmenoval:
a) Skinner;
b) Pavlov;
c) Rescorla;
d) Rasputin.

3. E. Tolman jako jeden z prvních zastánců kognitivního přístupu k učení zkoumal:
a) chování holubů v jednoduchých malých skříňkách;
b) slinění u psů;
c) učení vhledem u šimpanzů;
d) chování krys ve složitém bludišti vyžadujícím komplexní řešení.

4. Pokud po reakci následuje averzivní podnět nebo událost, které vedou k tomu, že v následujících případech dojde k oslabení nebo potlačení reakce, hovoříme o:
a) negativním posilování;
b) habituaci;
c) trestu;
d) vyhasínání.

5. Důležitost podmiňování druhého řádu pro pochopení lidského chování spočívá v tom, že:
a) pomáhá vysvětlit proces diskriminace;
b) značně rozšiřuje působnost klasického podmiňování;
c) řeší obtíže způsobené biologickými překážkami učení;
d) činí chování odolnějším vůči vyhasínání.

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2011). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.


SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část IV

1. Nikdo z nás nevěnuje v kterémkoli okamžiku pozornost všem podnětům, které nás obklopují, protože:
d) naše selektivní pozornost je přednostně zaměřena na události důležité pro naše přežití.

Hlavní úlohou smyslové soustavy je zpracování informací z prostředí. Díky tomu si uvědomujeme, co se děje v našem okolí i v našem těle. Kdybychom však sledovali všechny podněty, které působí na naše smysly, byli bychom zahlceni informacemi. Proto se naše vědomí soustředí jen na některé podněty a jiných si nevšímá. Vybrané informace často souvisejí se změnami vnitřního nebo vnějšího prostředí. Naše pozornost je selektivní. Některé události získají přednostní vstup do našeho vědomí a stanou se podnětem k činnosti. Nejvyšší prioritu mají obvykle události, které jsou důležité z hlediska přežití. Jsme-li hladoví, jen obtížně se soustředíme na studium; pocítíme-li náhlou bolest, vytlačíme ze svého vědomí všechny ostatní myšlenky až do doby, než uděláme něco, co nám pomůže bolest odstranit.
Více o vědomí a jeho aspektech: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 242 - 245.

2. Zautomatizované činnosti vznikají opakovaným prováděním činností tak často, až se stanou hluboce zakořeněnými a umožní:
b) nerušeně se věnovat jiným aktivitám;

Důležitou funkcí vědomí je řízení chování. Některé činnosti však provádíme tak často, že se stanou běžné nebo automatické. Taková habituace reakcí, které zpočátku vyžadovaly vědomou pozornost, se nazývá automatizace činnosti. Jakmile si jednou dobře osvojíme dovednosti, jako je řízení auta nebo jízda na kole, nemusíme jim věnovat soustavnou pozornost. Stávají se automatickými a díky tomu se vědomí může relativně nerušeně zabývat jinými záležitostmi. Automatické procesy mohou mít také negativní důsledky – když si například řidič nevzpomíná na důležité orientační body, kolem nichž projížděl. Čím je určitá činnost automatizovanější, tím méně vědomé kontroly vyžaduje.
Více o automatizaci činností: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 245 - 246.

3. K mírným formám disociace patří:
a) dočasné vyloučení zátěžové situace z vědomí;

Důkladně osvojené automatizované činnosti vyžadují jen malou vědomou kontrolu. Jedním příkladem vysvětlení těchto jevů je názor, že člověk svou činnost i nadále kontroluje (pokud chce, může se soustředit na automatický proces), ale kontrola se oddělila od vědomí. Francouzský psychiatr Pierre Janet formuloval v roce 1889 koncept disociace, při níž se za určitých okolností některé myšlenky a činnosti oddělí (disociují) od ostatního vědomí a fungují mimo vědomí. Disociace se liší od Freudova pojetí vytěsnění, protože disociované vzpomínky zůstávají pro vědomí přístupné. Naproti tomu vytěsněné vzpomínky nelze vnést do vědomí, ale je možné je vyvodit z určitých náznaků, například z přeřeknutí. Ocitneme-li se ve stresující situaci, někdy ji dočasně vytlačíme z mysli, abychom dokázali účelně jednat. Když se nudíme, uchýlíme se někdy k dennímu snění. Toto jsou příklady lehké disociace, kdy nastává oddělení jedné části vědomí od druhé. Krajní případy disociace se projevují například při disociativní poruše identity (mnohočetné poruše osobnosti).
Více o rozděleném vědomí: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 245 - 246.

4. Zatímco sedativa a opiáty snižují citlivost k vnímání tělesných podnětů a schopnost na tyto podněty reagovat, _____ jsou látky, jejichž hlavním účinkem je změna vnímání.
b) halucinogeny,

Konopí, například marihuana nebo hašiš, navozuje povznesenou náladu, narušuje kognitivní a motorické schopnosti a u některých lidí vyvolává halucinace. Tlumivé látky, například alkohol, sedativa a inhalační prostředky, tlumí činnost centrální nervové soustavy. Nejčastěji používanou látkou z této skupiny je alkohol. Opiáty, jako je heroin a morfin, potlačují vnímání bolesti a navozují euforické pocity, které střídá ospalost. Při těžké otravě mohou nastat dýchací potíže, bezvědomí a kóma.
Více o psychoaktivních látkách: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 261 - 270.

5. Změněný stav vědomí, ve kterém se obrazy uchovávané v paměti a fantazie dočasně mísí s událostmi vnější reality, je:
d) sen.

Snění je stav změněného vědomí, ve kterém se na základě vzpomínek a aktuálních starostí, emocí, fantazií a představ vytvářejí obrazové příběhy. Vědci zatím nevědí, proč lidé vůbec sní, a už vůbec nevědí, proč se jim zdá právě to, co se jim zdá. Moderní metody výzkumu však přinesly mnohé odpovědi na otázky související se sněním. Freud připisoval snům psychologický význam, rozlišoval mezi manifestním a latentním významem snů a domníval se, že sny jsou zastřená přání. Podle jiných teorií jsou sny odrazem zpracování informací, které probíhá v mozku během spánku. Nedávno dospěli někteří teoretikové k závěru, že snění je kognitivní proces odrážející jedincovy představy, obavy a emoční zaujetí.
Více o spánku a snění: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 246 - 255.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0