Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XI.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XI.

Datum: 6.4.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

PAH_mozek

Část XI
OSOBNOST

1. Podle psychoanalytické teorie existují informace, které nyní nejsou bezprostředně přítomny v naší mysli, ale když budeme chtít, můžeme si je vybavit. Tyto informace jsou obsahem:
a) vědomí;
b) předvědomí;
c) nevědomí;
d) ega.

2. Přístup k osobnosti, který klade důraz na proměnné prostředí a předpokládá, že chování je výsledkem nepřetržitých interakcí mezi osobními proměnnými a proměnnými prostředí, se nazývá teorie:
a) behaviorální;
b) vícedimenzionální;
c) seberealizační;
d) objektních vztahů.

3. Rogersova metoda humanistické terapie vycházející z předpokladu, že jedinec je schopen změny a sám se nejlépe dokáže rozhodnout o směru této změny, se nazývá:
a) terapie sebeurčení;
b) kongruenční terapie;
c) terapie klientem determinovanou rychlostí;
d) terapie zaměřená na klienta.

4. Které z následujících tvrzení o Rorschachově testu je pravdivé?
a) Má predikční hodnotu pouze ve vztahu k obsahu a umístění komponent.
b) Má predikční hodnotu pouze ve vztahu k determinantám komponent.
c) Má větší predikční validitu pro ženy než pro muže.
d) Většina skórovacích systémů má obecně jen omezenou predikční hodnotu.

5. Když se student rozhodne učit se na zkoušku celou noc, protože to minule mělo za následek lepší známku, jde o příklad Rotterovy koncepce síly potenciálu chování, která je podmíněna:
a) očekáváním;
b) hodnotou odměny;
c) predikcí;
d) platí možnost a) i b).

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2010). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.


SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část X

1. Schopnost učit se ze zkušenosti, abstraktně myslet a efektivně nakládat s prostředím může definovat:
a) inteligenci;

Samotný pojem inteligence byl v historii psychologie jedním z nejdiskutabilnějších pojmů a ani dnes tomu není jinak. Dokonce i definování inteligence bývá obtížné, protože každá definice vychází z teorie, co to znamená být inteligentní. Takových teorií je mnoho a velmi se liší. Někteří teoretikové tvrdí, že inteligence jako skutečná entita neexistuje, ale že se jedná o pouhé označení toho, co měří testy inteligence. Jiní teoretikové zastávají názor, že o inteligenci bychom měli uvažovat z mnohem širšího pohledu a že její součástí je také schopnost učit se ze zkušeností, uvažovat v abstraktních pojmech a účinně zacházet s vnějším prostředím.
Více o základech inteligence: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 504.

2. Jeden z prvních inteligenčních testů zjišťujících jednotlivé schopnosti dospělých vyvinul ve třicátých letech 20. století:
d) Wechsler.

V roce 1939 vyvinul David Wechsler nový test, protože se domníval, že Stanfordská Binetova škála je příliš závislá na jazykových schopnostech a není vhodná pro dospělé. Wechslerova inteligenční škála pro dospělé je rozdělena na dvě části, verbální a performační, které poskytují jednotlivé skóry i celkový skór IQ. Později Wechsler vyvinul podobný test pro děti, s názvem Wechslerova inteligenční škála pro děti
Více o testech inteligence: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 506 - 517.

3. Testy jsou považovány za _____, když poskytují opakovatelné a konzistentní výsledky:
b) reliabilní;

Test nebo metoda má dobrou reliabilitu tehdy, když poskytuje opakovatelné a konzistentní výsledky. Kdyby se test uskutečnil při jiné příležitosti nebo byl hodnocen jinými lidmi a přinesl odlišné výsledky, potom by nebyl reliabilní čili spolehlivý. Jednoduchou analogií by bylo gumové měřidlo. Kdybychom nevěděli, jak moc se měřidlo při každém měření natáhne, výsledky by byly nespolehlivé bez ohledu na to, jak pečlivě bychom pokaždé měřili. Reliabilitu obvykle hodnotíme podle korelace dvou souborů zjištěných výsledků. Lze například provést určitý test se stejnou skupinou lidí při dvou různých příležitostech. Je-li test reliabilní, výsledky při prvním provedení testu by měly vysoce korelovat s výsledky druhého provedení testu. Pokud tomu tak skutečně je, říkáme, že test má test-retestovou reliabilitu nebo také časovou stabilitu.
Více o posuzování intelektových schopností: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 504 - 510.

4. Kulturní hledisko ve vztahu k inteligenčním testům zdůrazňuje, že:
a) různé kultury mohou klást důraz na různé formy usuzování;
b) osoby z jiné kultury se mohou v situaci testování cítit nepříjemně (např. když jsou zkoušející z jiné kultury);
c) platí možnost a) i b);

Různé národy a kultury se liší svým pojetím inteligence i prostředky, které používají k rozeznání vysoce inteligentních jedinců. Rozdílné využití standardizovaných testů odráží i rozdílné pojetí inteligence. Někteří teoretikové tvrdí, že inteligence je vázána výhradně na kulturu a že nemá žádné přesahující dimenze, které by byly použitelné v jiných kulturách. Jiní jsou toho názoru, že mnohé aspekty inteligence jsou sice vázány na kulturu, ale existují i některé základní aspekty nebo dovednosti – například schopnost řešit problémy –, které mají univerzální hodnotu pro přežití a úspěch. Příslušníci všech kultur potřebují rozeznat problém, mentálně si jej zobrazit, vyhledat zdroje a strategie pro jeho řešení a na závěr vyhodnotit úspěšnost řešení. V různých prostředích a kulturách se sice objevují různé problémy, ale vyjmenované kroky jsou použitelné při řešení široké škály problémů. Zjistit, zda příslušníci různých kultur mají nějaké základní dovednosti, například schopnost řešit problémy, však není nijak snadné. Kritikové testů inteligence namítají, že kulturní střety nastávají vždy, když je test inteligence předložen příslušníku jiné společnosti, než ve které test vznikl. „Kulturně spravedlivý“ (culture fair) test by měl obsahovat položky, které jsou stejně použitelné pro všechny skupiny, nebo položky, jež se v různých kulturách liší, ale jejich psychologický význam pro testovanou skupinu je srovnatelný. S rychle postupující hospodářskou a komunikační globalizací se stále více vědců začíná zajímat o rozdílné definování inteligence a způsoby jejího měření. Tyto výzkumy mají praktické důsledky pro dětské i dospělé příslušníky menšinových kultur a pro jejich přístup ke vzdělání a zaměstnání. Vědci si rovněž kladou zásadní teoretické otázky související s existencí či neexistencí univerzálních složek inteligence a ptají se, zda příslušníci různých kultur uvažují zásadně odlišnými způsoby.
Více o pojetí inteligence v různých kulturách: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 518 - 519.

5. Podle přístupu zaměřeného na zpracovávání informací jsou individuální rozdíly důsledkem:
a) specifických duševních procesů, které různí jedinci používají, a rychlosti a přesnosti těchto procesů;

Podle Andersonovy teorie inteligence lze individuální rozdíly v inteligenci a vývojové změny intelektových schopností vysvětlit různými mechanismy. Rozdíly v inteligenci vyplývají z rozdílů v „základním mechanismu zpracování informací“ který se uskutečňuje prostřednictvím myšlení. Výsledkem tohoto procesu jsou znalosti. Různí jedinci zpracovávají informace různou rychlostí. Člověk s pomalejším mechanismem zpracování má pravděpodobně větší potíže při získávání znalostí než člověk s rychlejším mechanismem zpracování. Znamená to tedy, že pomalý mechanismus zpracování informací je příčinou nízké obecné inteligence.
Více o Andersonově teorii inteligence: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 513 - 515.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0