Portál.cz > Aktuality > Stop násilí ve vztazích – David, příběh pátý

Stop násilí ve vztazích – David, příběh pátý

Autor: Petr Ráček | Datum: 28.11.2014

25. listopad je Mezinárodní den proti násilí na ženách. Portál vám od 24. do 28. 11. přináší miniseriál pěti příběhů, které doplňují rady odbornice. Na závěr jsme vybrali příběh týraného muže, protože násilí se může projevovat ve vztazích mezi oběma partnery. Přejeme si, aby se zmíněné rady staly motivací a pomocnou rukou pro všechny, které se nacházejí v podobných situacích.

Na život a na smrt

Poprvé jsme si vyšli večer do restaurace. Ona tam pak tančila s nějakým chlápkem… Alkohol nám dává pocit svobody. Chceme se uvolnit sexuálně, nevázat se. A já jsem cítil, že s tím chlápkem odešla. Nelíbilo se mi to. Načapal jsem ji. Odpověděla mi. Jednu jsem jí ubalil, přišli další chlápci. A bylo.

Ostatní řekli něco ve smyslu: „To je ale krásný pár, drží jim to pohromadě, jdou do sebe, to je skvělé, miluje ji“ atd. Ona mi nakonec řekla: „Miluješ mě, dokázals mi, že mě miluješ.“ Ještě si vybavuju pocity, jaké jsem měl. Vystoupil jsem z mlhy, našel jsem jedinou bytost, která je schopná mi rozumět. Z její strany to bylo totéž: „Na tebe jsem čekala. Je to na život a na smrt.“ Jsme Bonnie and Clyde. Nikdy se nerozejdeme. Na začátku tohohle vztahu byli všichni kolem nás šťastní. Přišlo jim to skvělé, říkali, že nikdy takový pár neviděli.

„Pojď ke mně, jeskynní muži,“ takhle mi říkala, „ubližuj mi, pojď, lásko, ubližuj mi.“ Pro mě to je utrpení. Připadá mi, že mě využívala. Je pravda, že v jisté době mi přišlo, že i moje tři předchozí ženy mě využívaly. Moje neuróza, moje vlastní problémy se mísily s těmi jejich. Popravdě nevím, kdo je v tom celém oběť. Oběti jsou dvě. Od začátku hry jde o to, že by se někdo jako já neměl potkat s ženskou, jako je ona. Nemůžeme být osm let oběťmi a vymlouvat se na to, že se milujeme, to nejde. Říkáme si: chci ho zachránit, chci ho vyléčit. Jakým právem? Potkal jsem ženy, které neměly žádnou potuchu o psychologii. Proč tedy zůstaly? To není láska, to není terapie, takže tady nejde o žádnou oběť. Ve vztahu jsou vždycky dva.

Když jsem se stal obětí pedofilie, volal jsem svou matku. Podvědomě jsem věděl, že je matka jediný člověk, který mě může zachránit. Ale nebyla tam. Nezachránila mě, protože tam nebyla. Vzpomínám si, že jsem to měl matce za zlé, když jsem byl malý; když mě otec bil, prosil jsem matku, aby zasáhla. Často to neudělala, protože v předchozí generaci to byl muž, kdo měl ve vztahu pravdu. Odešla. Matka otce opustila, protože mě příliš často bil. Ale často se proti tomuhle bití nepostavila. A tak jsem matku začal nenávidět. Touhu ničit ženy přičítám nenávisti, kterou jsem cítil k matce.

Tento typ vztahů končí naprostým zničením. Můžeme druhého připravit o život. Je to velmi nebezpečná hra. Když ji přestaneme hrát, všimneme si, že jsme si zahrávali s životem někoho jiného. Je jedno, jestli s tím druhý člověk souhlasí, nebo ne. Ale nikdo není povinen takhle žít. Jsou ženy, které odejdou, jakmile dostanou první ránu. Pak to není problém. Anebo prostě takové muže nepotkají. Ale od okamžiku, kdy se s takovým člověkem potkáš, je problém na světě. Nakonec jde o zničení toho druhého. Ta hra je tak nebezpečná, že může končit smrtí. Člověk přestane existovat.

SLOVO ODBORNICE LILIANE DALIGAND

Lidé kolem viděli, že tvoří „skvělý pár“ jako Bonnie and Clyde: David této představě zcela odpovídá; odpovídá tomu i scéna ze začátku jejich milostného vztahu. U tohoto páru je od prvního večera zřejmé, že se jejich vztah neobejde bez křiku, hluku a vášnivého boje. On hraje svou roli před ostatními a od začátku propadá iluzi. Vztah mezi těmito partnery se rozvíjí a nabírá forem před obdivnými zraky přátel

Mnohé ženy jsou přesvědčeny, že pokud jejich muž nežárlí, pak je nemiluje. David své ženě uštědřuje rány na veřejnosti: ona takové gesto považuje za důkaz lásky, i když se jedná jen o projev žárlivosti a majetnictví. Dokonce si to užívá, protože si o to říká znovu. Tímto projevem se ničí. Tady je původ nedorozumění. Žádné násilí na druhém není projevem lásky. „Je to tak nebezpečné, že to může končit smrtí,“ dodává správně David.

„Našel jsem spřízněnou duši.“ „Je to na život a na smrt.“ Fúzní vztahy o sobě vypovídají tímto způsobem. Jsme si podobní; jsme stejní; jsme jedno tělo, jedna duše; našli jsme se. Na počátku milostného vztahu se toto „my“ může jevit jako jemná forma násilí. Přesto je toto „my“ strašlivé; osoby, které se takto popisují, už neexistují samy o sobě, jsou pohlceny v nedělitelné koláži. Už není žádné „já“ ani „ty“, ani „ty a já“. Je jen lepivé a nedělitelné „my“.

Z odborných posudků a terapie násilníků se ukazuje, že mužské násilí mívá kořeny v dětství. Zejména během oidipovského období nejde u dítěte jen o objevování sexuálních rozdílů, ale o něco docela jiného: Já, malý chlapec, jsem jako táta, ale nejsem on; narodil jsem se z matčina těla, ale nejsem ona; zrodil jsem se z tělesného spojení otce a matky, ale radikálně se od nich odlišuji, jsem současně „sebou a druhým“. Tato partie se odehrává v triádě otec–matka–dítě, která tvoří trojúhelník identifikace. Davidovi chyběla symbolická identifikace s otcem. Jeho otec byl násilník, který ho často bil. Přítel jeho otce ho dokonce jako dítě zneužil. Vztah k matce byl také neuspokojivý, protože se neodvážila nebo nechtěla ochránit svého syna před surovým otcem. Matku si syn nejspíš idealizoval a očekával od ní ochranu. Dítě je v tomto případě vyloučeno z triády otec–matka–dítě. Je vystaveno nedostatku a týrání ze strany rodičů; to ho dusí. Muž, jímž se stane, je veskrze zneuznaný, neustále se v životě potýká s pocitem, že chybuje, a často se dopouští násilí. A tak se David snaží ubližovat všem ženám, s nimiž žije; zosobňují postavu jeho matky, která ho zradila, snaží se je tedy ničit.

Hnací silou každého setkání dvou lidí je touha. Projevuje se v mluvené i tělesné rovině. Je-li u druhého řeč popřena, točí se vztah kolem zoufalého požadavku tělesného uspokojení, který dává volný průchod sexuálním pudům a vždy končí násilím. Muž, který svou touhu neprojevuje slovy, je vždycky násilník. V sexuálním vztahu pak vede každá odmítavá odpověď na vznesený požadavek k násilí a uzavírá cestu ženství i mužství.

Stojí za povšimnutí, že David se nad sebou a nad druhým zamýšlí. Má pravdu, když tvrdí, že násilí je proces, který se vyvíjí mezi dvěma lidmi, protože žena, která je podřízena násilí, ho může odmítnout, i když to není vždy jednoduché. David také naznačuje, že sami muži jsou z jistého úhlu pohledu oběťmi. To se nám potvrzuje i při terapii. Muži, kteří páchají násilí, většinou cítí odpovědnost za své jednání, ale jsou také sami oběťmi své minulosti. Má naprostou pravdu, když zdůrazňuje, že výběr partnera není nikdy neutrální. Aby se muži mohli vymanit z kruhu vlastního násilí a přerušili ho, bylo by třeba, aby na sobě po spáchaném násilí nebo po odchodu ženy začali duševně pracovat. Mediace v rámci rodiny nebo výkonu trestu, hledání duchovní cesty, konzultace terapeuta, skupinová psychoterapie, rozhovor s přáteli – každý by si měl zvolit cestu, která mu vyhovuje.

Liliane Daligand , psychiatrička, profesorka soudního lékařství, působí jako soudní znalkyně a pracuje v asociacích poskytujících ochranu a ubytování ženám, které byly podřízeny násilí, a jejich dětem.

Více v knize L. Daligand Násilí v partnerských vztazích.

 

 

Přečtěte si:
Karolína - příběh čtvrtý
Dominka - příběh třetí
Ema - příběh druhý
Kamila - příběh první

Doporučujeme také další knihy:

D. Ševčík, N. Špatenková a kol.: Domácí násilí. Také jako e-kniha.

D. Schwartz: Týraná. Také jako e-kniha

Heinz-Peter Röhr: Zneužití

B. Gordon: Tančím tak rychle, jak dokážu. Také jako audiokniha na CD nebo v mp3. Také jako e-kniha.

Y. Poncet-Bonissol: Psychický nátlak v rodině


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0