Portál.cz > Aktuality > NEPODCEŇUJTE VÝCHOVNÉ MALIČKOSTI

NEPODCEŇUJTE VÝCHOVNÉ MALIČKOSTI

Datum: 14.4.2011

Václav Mertin se ve své nové knize Výchovné maličkosti věnuje drobným problémům ve výchově. V rozhovoru vysvětluje, proč je považuje za důležité, jak s nimi pracovat a co se stane, když je zanedbáme. Čerpá přitom ze své mnohaleté poradenské poradenské praxe.

ROZHOVOR S PhDr. VÁCLAVEM MERTINEM,
autorem knihy VÝCHOVNÉ MALIČKOSTI

Pane doktore, Vaše nová kniha Výchovné maličkosti má podtitul Průvodce výchovou dítěte do 12 let. Jak jste knihu koncipoval, aby se do 216 stran vešly rady pro tak dlouhé období vývoje dítěte?
Je pravda, že knížka představuje výběr z toho, s čím se setkávám ve své poradenské praxi. Vnímám nelibě, že se soustřeďujeme hlavně na závažné události, jako jsou rozvod, úmrtí v rodině, závažné duševní poruchy, a téměř zcela necháváme stranou drobné problémy ve výchově. Jako kdyby byly nedůležité, jako kdyby neovlivňovaly fungování rodiny stejně nebo často ještě víc než události závažné. Někdy čekáme, až se z drobné odlišnosti stane zásadní problém, jenže pak už zase máme pocit, že je na pomoc pozdě. Takže proto jsem se víc soustředil právě na takové maličkosti, které se objevují vždy na začátku, kdy jsou problémy ve stavu zrodu, a my se rozhodujeme, jakou cestou se vydáme. Preferuji přitom postupy, které jsou jednoduché, zvládnou je rodiče i v běžném provozu, nevyžadují nezbytně součinnost odborníka ani velké náklady. Knížka se snaží vycházet ze současných poznatků a na některé také odkazuje. Zastávám názor, že dítěti musíme porozumět hlouběji a že k tomu nestačí ovládnout jen pár výchovných postupů, několik jednoduchých technik.

Dlouhá léta poskytujete výchovné poradenství rodičům. Mění se témata problémů, s nimiž se na Vás rodiče obracejí, nebo je určitý stálý „ústřední okruh“ problémů?
Problémy se mění stejně, jako se proměňuje společnost. Některé zůstávají po celé roky stejné, průběžně se objevují nové problémy. Např. v současnosti se zdá, že naše soudy začaly výrazněji preferovat střídavou porozvodovou péči a my na to nejsme připraveni, takže se tomu mnozí rodiče vehementně brání. Před léty nemohla být ani řeč o domácím vzdělávání a dnes představuje standardní možnost na prvním stupni základní školy a experimentálně se ověřuje na druhém stupni. Od minulého roku mohou do první třídy vstoupit děti, které právě dosáhly pěti let (přesně pět let a dva měsíce), a k tomu potřebují vyjádření poradenského pracoviště. Mnohem víc rodičů se obrací se žádostí o pomoc, protože potřebují „papír“, aby získali pro dítě individualizaci vzdělání. Narůstají počty diagnoz některých poruch – kdo se například před třiceti lety setkal s poruchami autistického spektra? Jiné problémy jsou trvalé: dítě je velmi živé, zlobí, nedobře se učí… 

Co často trápí rodiče v současné době? Pozorujete nějaký typický trend?
Jak jsou rozmanité rodiny a děti, tak jsou rozmanité i problémy. Mnoho rodičů je velmi citlivých, mají i dobré znalosti, takže pak je trápí i projevy dítěte, kterých by si před lety ani nevšimli. Je však jistě také mnoho rodičů, kteří se zajímají o děti velmi povrchně, a když mají problémy, tak do poradny stejně nejdou, takže se ani dobře nedozvíme, co je trápí.

V anotaci knihy je uvedeno: „K tomu, aby rodiče mohli plnit svou nezastupitelnou úlohu ku prospěchu dítěte, potřebují se v dítěti lépe vyznat a porozumět mu, chápat jeho potřeby a možnosti“.  Jak toho jako rodič mohu dosáhnout?
Rodič má být co nejvíc s dítětem, má si s ním hrát, povídat, zpívat, vařit, jezdit na kole, malovat, učit. Jak jinak chcete své dítě poznat? Téměř absolutně se to týká dětí hodně malých, starším dětem se svět postupně rozšiřuje, takže významné místo zaujímají i vrstevníci. Rozhodně nesouhlasím s pokusy snášet argumenty, jak je úžasné, když jsou oba rodiče v práci a o velmi malé dítě se stará instituce.
Současně je třeba mít aktuální poznatky. Víme dnes o významu pevné vazby mezi kojencem a vychovatelem, lépe rozumíme psychickým potřebám dítěte, adekvátněji reflektujeme důležité vývojové úkoly pro jednotlivá vývojová období. Rodiče nemusejí pochopitelně znát všechno, ale spoléhat na to, že výchova stejně vždycky nějak dopadne, je velmi riskantní.

Hodně se teď mluví o možnosti uzavírání smluv mezi školami a rodiči v případě dětí, které mají ve škole problémy. Z Vašich prohlášení a rozhovorů, které jste k tématu poskytl, vyplývá, že cílem je hlavně pomoci dětem, rodičům a potažmo i škole, nikoli sankcionovat. Je dobře, že na návrhu smluv pracuje skupina odborníků, Vy jste členem této pracovní komise. Zůstane však rodičům i škole možnost obrátit se i při uzavírání smlouvy na nezávislého odborníka – psychologa, speciálního pedagoga apod.? Zvláště rodiče by takovou pomoc možná uvítali…
Smlouvy jsou pracovní název, se kterým přišel pan ministr a který využívají novináři, ale my jsme se posunuli názorově i terminologicky dál. Půjde vždy spíš o to, najít a sepsat konkrétní způsoby intervence, které by měly vést ke zmírnění problému nebo dokonce k jeho odstranění, a zakotvit je v tzv. individuálním výchovném plánu. Vycházíme z toho, že rodiče mají zájem, aby jejich dítě dobře prospívalo, aby z něj vyrostl slušný člověk, a stejný zájem má i škola. Jeden bez druhého mají jen omezené možnosti působení. Takže spolupráce obou je životní nutností. Cesta, jak předejít problému nebo následně jeho zlepšení, je ovlivněna konkrétními okolnostmi, dítětem, rodinou i školou. Proto také doporučení musejí být stanovována individuálně a ve „smlouvě“ mají být zachyceny kroky všech zúčastněných stran. „Smlouva“ je hledání a ne žádný jednostranný a zároveň definitivní diktát. Při tomto hledání se může ukázat, že jsme zvolili špatné, nerealistické kroky, že bude nutné upravit cesty k dosažení cílů. Pokud někomu scházejí tresty, sankce, represe, ten ať raději zůstane u nepříliš fungujících poznámek, výchovných komisí, snížených známek z chování... Individuální výchovný plán je především o podpoře a pomoci.

Více k tématu smluv mezi školami a rodiči si můžete přečíst a poslechnout zde:
http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/smlouvy-s-rodici-o-chovani-deti-nebudou-muset-skoly-uzavirat-plosne--873780

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=696168&online

http://www.ucitelske-listy.cz/2010/12/vaclav-mertin-venujte-se-detem-at-se.html

Více o knize Výchovné maličkosti

PhDr. Václav Mertin je zástupcem vedoucího katedry psychologie FF UK, působí také v psychologické poradně. Je autorem řady odborných i populárních publikací. Aktuálně je členem pracovní skupiny, která pracuje na přípravě návrhu uzavírání smluv o chování dětí mezi školami a rodiči.

Praha, duben 2011


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0