5000
Kompletní ročník časopisu 2016 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > On-line archiv článků > Seznam vydání

Seznam vydání

Děti a my

3/2005

Co přinese letošní Bambiriáda?

-red-, 23.5.2005

Letos se bude Bambiriáda konat od 26. do 29. května ve skoro třiceti městech naší republiky:

Celý článek

Na co zdravotní pojišťovny zapomněly

PhDr. Helena ChvátalováMarta Jedličková, 11.5.2005

Pacienti či rodiče postižených a dlouhodobě hospitalizovaných dětí si opakovaně stěžují na nedostatečnou komunikaci ze strany zdravotníků. A jak to vidí zdravotníci?Pro rodiče postižených a chronicky nemocných dětí je kontakt s odborníky a pobyt v nemocnicích neustálou realitou jejich života. A pokud s nimi odborníci nekomunikují vstřícně, jsou jejich starosti mnohem horší.

Celý článek

Downův syndrom Mark Selikowitz

Jana Chvátalová, 11.5.2005

Pokud se narodí dítě, které není zcela v pořádku, může se radostná událost zrození stát pro rodiče velmi traumatizujícím zážitkem. Proto je potřeba od počátku se vrátit do pocitů rodičů a pomáhat jim jednak se s novou situacívyrovnat, ale také pomoci s běžnými potížemi poskytnutím cenných rad, nebo alespoň informací, kde tyto rady získat.Kniha zkušeného pediatra Marka Selikowitze"Downův syndrom"(Portál 2005, 197 stran) poskytuje informace o jedné z nejběžnějších chromozomálních vad u živě narozených dětí. Autor informuje o příčině vznikuDownova syndromu, o výchově a vzdělávání těchto dětí, ale nevyhýbá se ani tématu dospívání a sexuálního života lidí s mentálním postižením.V posledním desetiletí došlo v životě lidí s Downovým syndromem ke značným změnám oproti předchozím obdobím. Děti s tímto postižením dnes většinou vyrůstají v rodinách a vzhledem k trendu integrace některé z nich dokoncenavštěvují běžné základní školy, kde postupují podle svého individuálního plánu.A vzhledem ke všem těmto změnám potřebují být jejich rodiče dobře informováni. Kniha"Downův syndrom"odpovídá na mnohé otázky, které si kladou, pomáhá jim řešit problémy, se kterými se při výchově dítěte sDownovým syndromem setkávají. Autor v úvodu knihy říká, že ji psal především pro rodiče. Ale uvítají ji jistě i učitelé, speciální pedagogové, zdravotníci a studenti těchto oborů. Je totiž vhodná pro všechny, kdo se s lidmi sDownovým syndromem setkávají.

Celý článek

Svět bez ústavů Milan Cháb

Marta Dušková, 11.5.2005

Není to tak dávno, kdy měli u nás rodiče dítěte s postižením jen dvě možnosti volby. Pečovat o své dítě doma bez pomoci a podpory (těžce postižené dítě nemohlo navštěvovat většinou ani školu či jiné denní zařízení) nebo jeodevzdat do ústavů sociální péče. O nelidských podmínkách, ve kterých klienti ústavů žili, o těžkých podmínkách, za kterých se o ně staral personál, se ve veřejnosti prakticky nevědělo. S politickými a společenskými změnami seotevřela nejen možnost nahlédnout do světa společensky vyděděných, ale učinit kroky ke změně.Jak viděl a uskutečňoval potřebné změny u nás zatím ojedinělý ředitel ústavu sociální péče v Horní Poustevně Milan Cháb, kam byly od roku 1960 odsouvány pražské děti a mladiství s mentálním postižením, zachycuje knížka,kterou vydalo za podpory ministerstva zdravotnictví občanské sdružení QUIP - Společnost pro změnu (2005).V knize jsou zaznamenány kroky, kam až lze zajít na cestě k proměně mocenské instituce, jakou je ústav na regionální agenturu sociálních služeb. Jakým způsobem lze postupně začlenit děti a dospělé s těžkým mentálnímpostižením do běžného života.V autorových rukopisech, poznámkách, v přednesených příspěvcích na různých akcích, v článcích lze objevit inspiraci nejen k potřebné proměně systému, ale oslovení pro každého z nás, ať už jsme v roli rodiče, službuposkytujícího profesionála, úředníka, politika či prostého spoluobčana. Texty i praktické kroky Milana Chába nabádají k odvaze nesnažit se vyhnout pohledu na utrpení. Pomáhají pochopit slova Franze Kafky, jež jsou mottem celéknížky:"Můžeš se vyhnout utrpení světa, to je ti ponecháno na vůli a odpovídá to tvé přirozenosti, ale snad právě to vyhýbání je jediným utrpením, které by sis mohl ušetřit."Myslím, že nejvýstižněji vyjadřuje hloubku poznání a odkaz Milana Chába řeč, kterou pronesl při posledním rozloučení s jedním z obyvatel ústavu v Horní Poustevně."...Pro nás záhadná, silná a krásná bytost přijalavzpurné tělo, dostala jméno Ondřej. Ondřej s velkýma očima, které jsou oknem do duše: celý život z Ondrových očí hleděla na svět veliká důvěra ve věci dobré a strach z věcí špatných. Věci špatné vyháněl Ondřej ze světa vlastnímutrpením. Věci dobré posvěcoval, přidržoval, zjasňoval. Tak - zdánlivě bezmocný a z posledních - byl silný a z nejpřednějších. Byl závislý na péči, kterou mu poskytovali jeho lidé, ale jeho lidé současně velmi získali: získalitušení, jak to se světem možná je, poznání, že dostáváme sebeodevzdáním, že vše je tam, kde zdánlivě není nic a nic tam, kde zdánlivě je vše. Jeho oči se staly laskavým, nepostradatelným, výmluvným, přesným a spravedlivýmměřítkem věcí. Učil nás a přiměl nás, abychom se na sebe a na svět pokusili podívat jeho pohledem.Vilémovský dům vytvořily děti. Tito na pomoc odkázaní lidé se stali zdatnými staviteli. Použili k tomu nás. Kdo se nevzpěčoval, byl odměněn pochopením. Ondřej byl nejvýznamnějším stavitelem. Stavitelem chrámu. Jeho význampřesáhl hranice domu i hranice společenství tohoto domu. Snad proto se rozhodl a vrátil tělo zpět. Odevzdal je tiše, mírně a pokojně, zlehounka.Děkujeme Ondřejovým rodičům i jeho nejbližším, že sílu, která v tomto člověku od počátku byla, rozpoznali, uchránili v křehkosti růstu, pochopením a laskavostí ji pak nechali rozvinout do velikosti, ve které je prospěšnávšem lidem."Knihu je možné získat ve vybraných pražských knihkupectvích nebo na adrese: info@quipcz.cz.

Celý článek

Chystáme se do mateřské školy

-red-, 11.5.2005

Vstup dítěte do mateřské školy klade na ně i na rodiče velké požadavky. Základní informace a rady pro toto náročné období mohou rodiče najít v knize"Poprvé v mateřské škole"(R. Niesel, W. Griebel, Portál 2005).Autoři popisují, jak rodiče i dítě tuto životní změnu prožívají a jaké problémy jsou s tímto obdobím spojené. Nechybí ani informace o potřebné zralosti dítěte pro vstup do mateřské školy, o jeho přizpůsobování se životu vmateřince a náměty pro práci rodičů s dětmi, která pomůže učitelkám. Každá kapitola obsahuje i podněty pro pedagogickou práci v mateřské škole.

Celý článek

Jak se přestat hádat s dětmi Michael P. Nichols

Václav Dvořák, 11.5.2005

"Je málo věcí popuzuje rodiče víc než neustálé diskutování ze strany dětí. Výroky ,a musím?' a ,já nechci!', které dělají z rodinného života bitevní pole, zná každý rodič. Debatování o všem, počínaje tím, kdy je čas jít dopostele, přes domácí povinnosti až po úkoly, sledování televize, počítač a dobu, kdy se chodí domů, vyčerpává naši energii i náklonnost,"konstatuje Michael P. Nichols v úvodu své knihy (Návrat domů 2005). Hned na dalšíchřádcích slibuje, že existuje způsob, jak vše od základu změnit. Nedůvěřivému našinci ovšem hned vyskočí pochybnosti o možnosti nějakého univerzálního řešení. Umí tedy Nichols narušit zmíněný koloběh, který opravdu dokáže vysátz rodičů všechnu sílu? Odpověď je stejná jako u všech knih podobného druhu: ano i ne.Nichols prosazuje, aby rodiče vůči dětem postupovali metodou vnímavého naslouchání. To znamená, že se přesunou z pozice protivníka v boji o nadvládu do pozice člověka, který se aktivně zajímá o přání a názory dítěte."Nejde o to, aby se rodiče své autority vzdali, ale aby ji použili k tomu, že si předtím, než vyřknou konečné rodičovské slovo, děti vyslechnou,"píše Nichols. Podle něj se takovým postupem sníží počet hádek, ale dětise pak začnou svým rodičům více svěřovat.Předností Nicholsovy knihy je to, že upozorňuje na fakt, že dospělý dítě často vnímá jako soupeře, nad kterým je nutné vyhrát, případně ho ponížit."Osud rodící se vůle dítěte závisí na tom, jak na ni rodič reaguje.Rodiče, kteří nesprávně chápou, co dítě prožívá, vidí projevy dítěte pouze ve vztahu k sobě samým, si zápas o autonomii pletou s neúctou. Z jejich pohledu neusiluje dvouleté dítě, které říká ,ne', o samostatnost, ale chová seneuctivě,"píše Nichols, který za tím vidí obavy rodičů o svou autoritu.Je třeba říci, že Nichols dokáže odhadnout, jaká motivace se za tím kterým chováním skrývá a jak přetrhnout řetězec jednání, který nikam nevede (hádky se totiž často zvrhávají do stylu: co bylo dříve - slepice nebovejce?). Nad mnohými z jeho rad je třeba důkladně přemýšlet, zvláště nad těmi, jak se vyhnout hádkám. Ale právě v nich je paradoxně největší slabina knihy - ne vždy jsou totiž v běžném životě uskutečnitelné. Zkušeného rodičenapadne, že pokud by zkusili reagovat na hysterický projev svého dítěte otázkou:"Ty jsi ale opravdu naštvaný, viď?", mohli by v některých případech vzbudit ještě bouřlivější odezvu. Dítě navíc může vycítit, že i zatechnikou vnímavého naslouchání se může skrývat i manipulace, koneckonců nejde o nic jiného, než že se rodič obvykle stejně snaží dosáhnout svého.Nicholsova kniha je podobná ostatním publikacím svého druhu. Nabízí zajímavý problém k přemýšlení a několik použitelných i nepoužitelných rad. Nejcennější je na ní upozornění, že máme neustále zkoumat motivy svého jednání:zda dítěti opravdu chceme pomoci nalézt cestu do života, nebo zda nám není (alespoň občas) někým, na němž můžeme ukázat, jak nám"narostly svaly".

Celý článek

Málo známé zdroje zdraví

Ing. Jarmila Teplíková, 11.5.2005

V supermarketech se často setkáváme s rostlinami, které neznáme, a už vůbec nevíme, že by mohly být vitaminovým zpestřením jídelníčku.

Celý článek

Papírové hrátky

Leona Marcinkoautorka, 11.5.2005

Jednoduché papírové hrátky vás určitě pobaví. Panáčky z krabiček můžete použít jako úschovny na bonbóny, nebo jako pokladničky, s květinou a šnečky si můžete nejen pohrát, ale i zazávodit.Pokud budeme panáčka využívat jako pokladničku, poprosíme rodiče o proříznutí otvoru pro házení mincí.

Celý článek

Hedvábný šátečku, kolem se toč!

Mgr. Marie TěthalováMarta Jedličková, 11.5.2005

Příjemné a lehoučké hedvábí přímo vybízí k tvoření zajímavých a originálních oděvních doplňků.Šátek můžeme dozdobit pomocí razítek.

Celý článek

Co se děje v Mateřském centru Petrklíč

Alena Budková, 11.5.2005

V MC Petrklíč v Sedlčanech organizujeme besedy s odborníky na různá témata, seznamujeme se s řemesly, dodržujeme staročeské tradice, malujeme a pečeme, zpíváme, hrajeme pohádky.

Celý článek

Rodiče určují hranice Jan-Uwe Rogge

Helena Chvátalová, 11.5.2005

Těm, kdo již znají knihy"Děti potřebují hranice"(Portál 1996 a 2000) a"Dětské strachy a úzkosti"(Portál 1999) není třeba Jana-Uwe Rogge, poradce v oblasti komunikace a rodinného poradenství, představovat.Novinka z nakladatelství Portál"Rodiče určují hranice"(2005, 182 stran) byla totiž napsána jako pokračování knihy"Děti potřebují hranice", která čtenáře velice oslovila. Během seminářů, které autorpořádá, mu často rodiče kladli řadu otázek, které se týkala témat, kterým se v předchozí knize nemohl důkladněji věnovat, či - jak sám říká - si jich téměř nevšímal. K takovým otázkám například patří, jak zacházet s chybami vkaždodenní výchovné praxi, zda je možné být dítěti partnerem a zároveň autoritou, jaký je rozdíl mezi důsledkem a trestem, zda mohou jasné a zřetelné hranice pomoci při hledání smyslu života a při kultivaci dětské agresivity,jaké smysluplné rituály mohou dítěti pomoci, aby se pevně zakotvilo ve světě, jak se možné řešit situace, kdy bylo dítě vystaveno ponižování a prožívá pocity zranění (autor zdůrazňuje, že právo dítěte na tělesnounedotknutelnost je problémem nejen válek a katastrof; sexuální zneužívání ničí úctu k dětskému tělu, proto je tak důležité podporovat děti v tom, aby se učily samostatně chránit sebe a své tělo), jak s dětmi mluvit o nemoci a smrti...Odpovědi na tyto otázky podává autor formou příběhů. Zdůrazňuje, že příběhy, které vypráví, jsou situace z běžného života, přestože už byl některými rodiči i"osočen"z toho, že jeho příběhy jsou plné klišé a předsudků.Kniha je členěna do tří částí (I. Určování hranic - hra pro děti?, II. Agrese jsou výzva a III. Děti a hraniční prožitky) a v rámci nich do 16 přehledných kapitol.Ano, rodiče jsou ti, kdo určují hranice. A měli by to dělat nejen proto, aby jim dítě tzv. nepřerostlo přes hlavu. Jakkoli dítě milují, musejí si uvědomit, že pro svůj zdárný vývoj hranice potřebuje. Dítě každého věku sepotřebuje cítit především bezpečně. A toho docílíme nejen tím, když je zahrneme něhou a láskou, ale i tím, že vymezíme jeho"životní prostor"- vždyť ten byl vymezen i na tom nejbezpečnějším místě - v maminčině děloze.Autor v předmluvě říká:"Mé knihy, myšlenky a příběhy mají povzbuzovat, aby každý nalezl svou cestu k dětem. Nechci, aby byl někdo závislý na mě jako na odborníkovi. Chci ponechat odpovědnost na rodičích, beru vážněvšechny rozmanité zážitky rodičů s jejich dětmi. Mé rady jsou něco jako průvodce. Nabízím značené cesty a tipy, jak dojít do cíle, ať už oklikami nebo přímo."

Celý článek

LORM pomáhá hluchoslepým

-red-, 11.5.2005

Hluchoslepé osoby, jejich rodiny a ostatní příznivce, kteří se zajímají o problematiku hluchoslepých, sdružuje občanské sdružení LORM. Má v současné době okolo 200 členů a poskytuje služby asi 120 osobám. Jde především oindividuální a skupinovou systematickou péči hluchoslepým lidem, jejíž cílem je překonání negativních psychologických a sociálních dopadů hluchoslepoty, které postihují jednotlivce a jejich rodiny. Individuální potřeby klientůjsou respektovány.LORM pořádá skupinové rehabilitačně-edukační pobyty a kurzy, organizuje klubovou činnost, kulturní aktivity a další regionální akce pro hluchoslepé a jejich průvodce. Skupinová péče je doplňována individuální péčí, kteráje poskytována místně, přímo v bydlišti klienta a/nebo v poradenském centru LORM v Praze. Péče je především zaměřena na výcvik komunikace, mobility a prostorové orientace. Kromě toho jsou klientům poskytovány sociálně-právníinformace, informace o kompenzačních pomůckách, servis sluchadel apod. LORM vydává čtvrtletně vlastní bulletin Doteky, který si klienti mohou objednat ve zvětšeném černotisku, Braillově písmu nebo jako zvukovou nahrávku.LORM za dobu své existence nashromáždil odbornou literaturu o problematice hluchoslepoty. Knihovna LORMu dnes obsahuje asi 550 dokumentů a titulů a je ve velké míře využívána studenty oboru speciální pedagogika ijednotlivci. V neposlední řadě LORM informuje zdravou veřejnost o problematice hluchoslepých a o možnostech, jak jim pomáhat.Sdružení LORM má poradenská centra v Praze, Brně a Liberci.Kontakt: LORM, Zborovská 62, 150 00, Praha 5, tel./fax: 257 325 478, e-mail: info@lorm.cz, www.lorm.cz

Celý článek

Jak žijí hluchoslepí

Ivana RečkováIvana Rečková, 11.5.2005

Jsme rodina jako každá jiná - táta, máma, syn a dcera. Ale naše dcera se před 16 lety narodila zcela nevidomá a několik let na to jsme zjistili, že má pouze nepatrné zbytky sluchu.I hluchoslepí mají právo na to, aby mohli prožít svůj život v takových aktivitách, které je uspokojují a přinášejí jim pocit sebeurčení.

Celý článek

Bolesti hlavy trápí i děti

Svatava RudolfováSvatava Rudolfová, 11.5.2005

V mladším věku se migréna objevuje více u chlapců, v pubertě je dvakrát až třikrát častější u dívek.Přechod ze základní školy na střední znamená pro náctileté období velkých změn, na které mohou reagovat bolestmi hlavy. Když nestačí rady rodičů, vyplatí se zaklepat na dveře ordinace odborného lékaře.

Celý článek

Nesezdané soužití - druh a družka

JUDr. Jana PosledníMarta Jedličková, 11.5.2005

V posledních letech je stále běžnější, že spolu lidé žijí a přivádějí na svět děti, i když nejsou manželé. Společnost tento model soužití přijala, ale právní řád preferuje rodinu založenou manželstvím.Zákon o rodině je základní předpis, který upravuje vztahy mezi mužem a ženou a dále mezi rodiči a dětmi.

Celý článek

Vzít, či nevzít na školu v přírodě?

PhDr. Václav Mertin, 11.5.2005

Má pedagog právo vyloučit hyperaktivní dítě ze školy v přírodě?

Celý článek

Dvojčata - do jedné třídy, nebo každé zvlášť?

Mgr. Vlaďka Sedláková a Mgr. Klára RulíkováKlára Rulíková, 11.5.2005

K častým otázkám rodičů dvojčat předškolního věku patří, zda je mají dát do jedné třídy nebo je raději rozdělit.Pokud dokáží určit, jaké vztahy mezi dvojčaty panují, mohou rodiče i učitelé dětem vhodně pomáhat a podporovat je v plném rozvinutí jejich schopností.

Celý článek

Tesco pomáhá mateřským centrům

-red-, 11.5.2005

Dlouhodobý charitativní projekt"Tesco Charita roku 2005"byl zahájen 3. května.Partnerem letošního projektu je Síť mateřských center v ČR a obsahem projektu bude veřejná finanční sbírka konaná ve všech obchodech Tescov ČR a řada doprovodných aktivit, které budou prezentovat činnost mateřských center.Kasičky s logem projektu - krásně barevným šnekem - budou v prodejnách Tesco umístěny od 3. května do 30. listopadu 2005. Na konto Sítě mateřských center je možné přispět i přímým převodem na účet 2038639001/2400 nebozasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS MC na číslo 87777.Občanské sdružení Síť mateřských center sdružuje přes devadesát poboček. Mateřská centra nabízejí tvořivé, vzdělávací, sportovní i rekvalifikační programy. Mateřská centra však nejsou"instituce"- jejich principspočívá ve svépomoci, v dobrovolné práci a programová skladba jednotlivých mateřských center vychází z potřeb a možností maminek, které centra navštěvují. (Časopis Děti a my informuje pravidelně o dění v mateřských centrech vrubrice Tržiště nápadů - v tomto čísle viz str. 45.)A proč je logem projektu právě šnek?"Šnek symbolizuje rodinu několika způsoby,"vysvětlila Rut Kolínská, zakladatelka Sítě mateřských center. Jednak svým domečkem - útočištěm, které je nutné pro každou rodinu,potom pomalým pohybem, protože rodiny s malými dětmi musejí zmírnit životní tempo a přizpůsobit je dětem a pak stopou, kterou šnek po sobě zanechává. I maminky z mateřských center po sobě zanechávají výraznou stopu - a to nejensvými dětmi, ale právě i dobrovolnou prací v mateřských centrech."

Celý článek

Středisko náhradní rodinné péče

11.5.2005

Středisko náhradní rodinné péče je občanským sdružením, které už přes 10 let pomáhá opuštěným dětem se zvláštními zdravotními a sociálními potřebami a novým náhradním rodinám. Středisko chce přispět k naplnění základního právakaždého dítěte - práva vyrůstat v rodině.Středisko se především zaměřuje na:*všestrannou snahu o rozvoj náhradní rodinné péče u nás;*pomoc nalézt novou náhradní rodinu opuštěným dětem se speciálními zdravotními a sociálními potřebami;*poradenství pro žadatele o náhradní rodinnou péči;*dlouhodobé psychosociální a právní poradenství pro rodiny, které již mají dítě v náhradní péči;*výzkumnou a osvětovou činnost;*mezinárodní spolupráci;*práci s dětmi v dětských domovech.

Celý článek

1 2 3 4 
6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola