5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Cohousing: Vědomě budované sousedství

Cohousing: Vědomě budované sousedství

Autor: Honza Koháček | Datum: 19.10.2011 | Vydání: 11/2011

Jinde ve světě oblíbená forma komunitního bydlení, kdy se soukromí vlastního bytu či domu setkává se společnými prostory a úzký kruh rodiny s širším kruhem přátel, je v Čechách stále téměř neznámý. Přesto se i u nás najdou lidé, kteří chtějí svůj život prožít ve společenství, sdílet mnohé ze svých radostí a strastí, podílet se na nákladech a společně realizovat plány, jichž by šlo jednotlivě jen těžko dosáhnout.

Cohousing: Vědomě budované sousedství

Význam slova komunita je v naší společnosti povětšinou stále vnímán s posunutým významem, a tedy jinak než v zemích bez komunistické minulosti. V dobách, kdy všichni byli soudruzi a téměř vše bylo v socialistickém spoluvlastnictví, se tento výraz uplatňoval nanejvýš pro terapeutické či náboženské aktivity a společné vlastnictví bylo vnímáno jako „spravované a vytěžované někým jiným“. Oprostíme-li se však od nedůvěry, kterou v mnohých zanechala doba naštěstí už minulá, zjistíme, že život v komunitě může zahrnovat i velmi uspokojující a naplněnou každodennost.

Ve společenství, které popisuji, nepanuje společná ekonomika. Každý hospodaří se svým majetkem a disponuje svou „jednotkou“, tedy bytem či domem. Společné prostory a majetek každý vlastní svým podílem a o jejich užívání se rozhoduje společně. Likvidita takového majetku bývá v zaběhlých cohousincích velice dobrá, a obvykle existuje čekací listina zájemců o vstup do rozběhlého projektu. Z těch pak společenství vybírá, kdo se ke skupině přidá, pokud se některý stávající člen rozhodne odejít a svou jednotku a podíl prodat.

Jak konkrétní projekt vypadá a co vše v něm lze nalézt, záleží na tom, na čem se dohodnou jeho obyvatelé. Pár charakteristických znaků je však obvyklých:

Místo je většinou voleno na kraji města či obce, aby byla snadno dostupná sociální infrastruktura a aby to nebylo daleko do přírody. Centrem každého cohousingu je společný dům, kde mívají obyvatelé prostor pro aktivity, které chtějí prožívat společně. Běžným vybavením takového domu je herna pro děti či sportovní zázemí. Součástí mohou být i pracovny, dílny, prádelny či pokoje pro hosty.

Další ze znaků cohousingového projektu bývá parkoviště, obvykle na kraji pozemku, aby obytná zóna byla tichá a bezpečná. Někteří řidiči nepotřebují auto tak často, aby museli mít své vlastní, tak se dohodnou s dalšími na autě společném. V takovém prostředí nepřekvapí, že lidé sdílejí i nářadí, přístroje a techniku. Snižují tím své individuální náklady při zachování nebo zvýšení svého osobního komfortu. Přínos a úspory cohousingu v ekonomické oblasti jsou tedy snadno spočitatelné.

Patrné jsou i výzvy, které cohousing nabízí rodinnému životu. Když se narodí miminko, má zdejší rodina kromě těch nejdůležitějších, rodičů a sourozenců, spoustu dalších tet a strýců. To malé to možná zatím neocení, ale pro rodiče je podpora přátel, jež jsou jen pár metrů daleko, důležitá – od zkušené rady, přes půjčení teploměru nebo léku, jež zrovna schází v lékárniče, až po uklidnění zjitřených nervů po probdělé noci.

Víme, jak fyzicky i psychicky náročná je celodenní péče o malé dítě. Tím spíš, když dnes mnohá matka nemá po ruce muže, protože ten někde obstarává obživu. Ani babičky, sestry nebo tety nemohou vždy podat pomocnou ruku, jako to bývalo běžné dříve. V cohousingu se vždy najde někdo, kdo vám pomůže, nehledě na to, jak významná je pravděpodobnost, že tu bude žít někdo s podobně starým dítětem a spoustu činností lze pak dělat společně.

Jak dítě roste, je čím dál zvídavější. Svou žízeň po informacích v cohousingu nemusí hasit sledováním televize. Nabízí se mu pestrá nabídka zkušeností z reálného života. Cohousing je bezpečné prostředí, dítě se tu může „toulat“ a poznávat různé modely chování a činností, to vše u skutečných lidí, které do cohousingu přivedl zájem o společné hodnoty.

Výpomoc při hlídání může přerůst v malou školku, vše záleží na domluvě rodičů. Pokud nestačí personální obsazení z „vlastních zdrojů“, není problém společně najmout paní na hlídání z okolí. Zrovna tak je možné nabídnout případná volná místa ve školce dětem z rodin mimo cohousing. Taková integrace s místní komunitou jen podporuje sociální pestrost a vzájemnou důvěru.

Podobný model jako v případě školky je možné uplatnit i v prvních letech školní docházky, která může být daleko víc pod kontrolou, než je-li dítě svěřeno „veřejnému systému“. Pro dítě je samozřejmě dobré, je-li konfrontováno s „divokým“ vnějším světem, může však na to být lépe připraveno, pokud má nejprve čas si zažít některé hodnoty. Když pak vstoupí na půdu skutečné školy, není tam samo, už má svou „partu“ a zastání v případě, že ho potřebuje.

Není-li škola rozumně dostupná, je pro rodiče přínosem, že je možné děti do školy a částečně i ze školy svážet společně. Je-li nutné zajistit dítěti doučování, může vypomoci někdo ze starších dětí nebo třeba soused(ka) vlastnící z problémového předmětu doktorát.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 11/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola