5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Děťátko, co říkáš?

Děťátko, co říkáš?

Autor: Pavla Koucká | Datum: 19.3.2010 | Vydání: 4/2010

Vaše maličké pláče nebo kňourá, a vy ne a ne přijít na to, proč. Kdyby tak umělo mluvit! Jenže na to si budete muset ještě pár měsíců počkat. Miminku ale můžete dobře rozumět i beze slov.

Děťátko, co říkáš?

Když Tomášek dovršil dva měsíce, byla jeho máma Zuzka na pokraji zhroucení. „Stále brečí,“ stěžovala si mi a brečela přitom taky. „A já nevím proč. Dělám všechno, co se má: kojím, chovám, nosím, masíruju bříško. Jenže on bulí, ať dělám co dělám. A ještě ke všemu se to zhoršuje, týden od týdne probrečí větší část dne. Jsem asi špatná matka.“ Tomášek se začíná ve své kolébce kroutit, zdá se, že brzy nabere k pláči, a Zuzka na mě upírá uplakané oči: „Řekni mi, prosím tě, co mu je, co chce!“ Obejmu uplakanou mámu, Tomášek se naštěstí zase zklidňuje.

Když má dítě hlad, pláče, když je něco bolí, pláče. Když má málo podnětů, pláče, a když jich má moc, tak také. Čert aby se v tom vyznal. Takže pokud nedokážete vždy rozpoznat příčinu pláče svého miminka, rozhodně se neobviňujte, že jste špatná matka. Ostatně, vaše miminko také neví, proč pláče, jen prostě cítí, že je „něco špatně“. A že brečí víc než dřív? Denní délka pláče roste od narození do zhruba osmi týdnů, i když o dítě pečujete vzorně. Příčina zatím nebyla jednoznačně prokázána. Pro matky je to ovšem těžké období. Šestinedělí, které jejich „selhávání“ přece trochu omlouvalo, už je za nimi, ale jim se stále nedaří dítě ukonejšit.

Nezoufejte, bude líp!

Pokud se vám děje něco podobného, nezoufejte. Brzy se vývoj obrátí pozitivnějším směrem, a vy budete svému miminku rozumět lépe a lépe. Už ve třech měsících je pláč spolehlivěji vázán na zevní příčiny, a rodiče lépe odhadují, co pomůže. Postupně dokážete rozpoznat nejtypičtější druhy pláče: nejčastější pláč z hladu, ostrý křik z náhlé bolesti či leknutí, pofňukávání unaveného či smutného dítěte, vzteklý brek. A v dalších měsících vaše maličké objeví další výrazové prostředky a zjistí, že pláč v mnoha případech nepotřebuje.

Co však poradit nešťastným rodičům do té doby? Jak miminku porozumět a jak reagovat, když mu nerozumím?

• Věnujte mu pozornost: Nevíte-li, co malé miminko trápí, přijďte k němu, zadívejte se na ně, zkontrolujte plínku. Zvedněte je do náruče, chvíli je chovejte, povídejte mu.

• Nakojte ho: Nezklidní-li dítě vaše pozornost a kontakt, můžete je nakojit. Kojení je u malých dětí univerzální „všelék“. Uspokojí žízeň i hlad, potřebu kontaktu i sání, zahřeje. U většího dítěte by však už bylo samozřejmě chybou automaticky „řešit“ rozmrzelost jídlem.

• Reagujte včas: Trpícímu novorozeněti (například hladem) se zdá být minuta věčností. Proto je vyslyšte co možná nejrychleji. Navíc, ať už pláč začne z jakéhokoli důvodu, neuspokojíte-li žádost včas, vyvine se ve vzteklý křik. Dítě prostě rozzuří, že jsme mu ještě nepomohli. Pak bude ještě chvíli trvat, než se uklidní, i když jeho žádost naplníte sebelépe. Jakmile je totiž vzteklé, musí ze sebe nejprve vztek dostat, a teprve pak je připravené vaši pomoc přijmout.

Včasné reagování se přitom vyplatí i z dlouhodobého hlediska. V knize Dítě pláče – co dělat cituje Anne Bacus americkou studii, která ukazuje, že čím rychleji matka v prvních čtyřech měsících reaguje na křik svého dítěte, tím méně dítě pláče v následujících měsících.

U kojence staršího čtyř měsíců již tak pospíchat nemusíte. Postupně se totiž začíná učit, že jeho žádost nemůže být vždy vyplněna okamžitě. Navíc už se dokáže zabavit svými ručkami a snáze jej uklidní váš hlas: „Už jdu, zlatíčko, jen si umyju ruce, sundám zástěru, a hned jsem u tebe!“

• Snažte se: I když nevíme, co miminku vadí, dejme mu najevo, že jsme s ním a snažíme se mu pomoci. Dítě naši snahu vnímá a necítí se ve svém bolu samo.

• Zůstaňte klidní: Miminko ovšem nepotřebuje, abychom předváděli všechno své umění. Někdy potřebuje jen to, abychom byli schopni v klidu a bez úzkosti jeho pláč snést, a umožnit mu tak, aby se uvolnilo a pak třeba lépe spalo.

• Důvěřujte přírodě: Zaslechneme-li pláč dítěte, naše tepová frekvence se nejprve krátce sníží, a pak prudce stoupne. Prvotní snížení odpovídá pozornějšímu naslouchání, nárůst probuzení k akci. Naše tělo reaguje spontánně. Podobně to funguje, zaslechneme-li křik dítěte, podmíněný bolestí (například když je píchne včela). Matka v takovém případě doslova vyletí ze židle a ke svému malému neprodleně přiskočí. Naproti tomu pláč hladového miminka nás zdaleka tak nevyleká, ze židle není důvod skákat a děťátku se můžeme chvíli věnovat i jiným způsobem, než je nakrmíme. Věřte, že příroda vaše reakce na dítě dobře vyladila, a vy na ně tak můžete reagovat vhodným způsobem, i když své jednání nedokážete rozumově vysvětlit.

• Neobviňujte se: I když nepoznáte příčinu pláče a nedokážete své dítě vždy uklidnit, neobviňujte se a nezoufejte. Vaše dítě potřebuje vyrovnané a spokojené rodiče víc než rodiče technicky dokonalé.

Pláče v kojeneckém věku postupně ubývá a děti jsou stále čitelnější: pro rodiče je snadnější poznat, co dítě chce, co se mu nelíbí. Přesto ještě potrvá, než nám dítě smysluplně sdělí, co by rádo. Dříve než v roce děti mluvit nezačínají, ať se snažíme sebevíc. Někteří se však domnívají, že se staršími, dosud nemluvícími kojenci, lze komunikovat pomocí gest – znaků. Zní to zajímavě, že?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 4/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola