5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Ten nešťastný tripple test…

Ten nešťastný tripple test…

Autor: Gabriela Bachárová | Datum: 22.9.2010 | Vydání: 10/2010

Nespolehlivý a nepřesný test na odhalování vrozených vad nenarozeného dítěte je postrachem těhotných žen. Tisícovky žen ročně pak kvůli němu podstoupí odběr plodové vody, která má předpokládanou nemoc potvrdit či vyvrátit. Downův syndrom nebo rozštěpové vady páteře většinou vyloučí. Ženy tak úplně zbytečně ohrozí život svého miminka a prožijí silný stres. Vrozené vady dětí se přitom v budoucnu budou zjišťovat úplně jinak než dnes, a to z krve matky. I u nás probíhá výzkum, který nástup této metody urychlí.

Ten nešťastný tripple test…

Odběr plodové vody neboli amniocentézu ročně absolvuje přibližně každá pátá těhotná, tedy kolem dvaceti tisíc žen. Z tohoto počtu se jen u tří až pěti procent prokáže vrozená vývojová vada. O nic by možná nešlo, pokud by odběr plodové vody neprovázelo jednoprocentní riziko ztráty těhotenství. Nezdá se to moc. Jinak ale „obrázek“ vypadá, když se procenta provedou na čísla. Asi dvě stě miminek ročně se potratí jen kvůli tomuto vnějšímu zásahu do prostředí dítěte. I když lékaři uvádějí, že jde většinou o nemocné a slabé děti, které by možná tak či tak nepřežily, jistě je mezi nimi dost těch, které byly úplně zdravé.

Proč to všechno? Amniocentézu lékaři nejčastěji doporučují na základě špatných výsledků tripple testu, který se používá už od konce 80. let. Test sice nestanovuje přesnou diagnózu, ale udává matematicky vyjádřenou pravděpodobnost postižení dítěte Downovým syndromem nebo rozštěpovými vadami páteře. Pokud tedy vyjde riziko Downova syndromu 1 : 20, značí to pětiprocentní pravděpodobnost, že dítě nemoc skutečně má.

Úmyslně nafouknutá síť

Problémem tohoto krevního testu, při kterém se zkoumá vzájemný poměr tří látek z krve matky (hormonů hCG a estriolu a bílkoviny AFP), je vysoká falešná pozitivita. Dítě se označí jako potenciálně nemocné, i když ve skutečnosti není. Příčin může být více, někdy stačí, že lékař nestanoví správné stáří těhotenství, a matka se hodnotami krve „nevejde“ do tabulek. Často také test vychází hůře matkám holčiček, kuřačkám nebo vegetariánkám.

Tripple test je „velkoryse“ nastaven tak, že do rizikové kolonky spadne velké množství žen - podle některých odhadů až každá dvacátá. Předem se s tím počítá. V této úmyslně nafouknuté síti pak lékaři „loví“ jednotlivá postižení. Ze všech těhotných, kterým test vyjde pozitivně, se problém prokáže jen u každé padesáté. Zbytečný stres stovek těhotných žen by se snad dal omluvit, pokud by test naprosto jasně určil většinu nemocných dětí. Tak to ale rozhodně není. Tripple testu uniknou až čtyři děti z deseti, které mají Downův syndrom.

Etický problém

Tripple test je velkým etickým problémem. Ženě se krev odebírá až v 16. týdnu těhotenství, výsledky jsou zhruba za týden. Amniocentéza, která jediná může předpokládané postižení dítěte na sto procent potvrdit nebo vyvrátit, se pak většinou provádí kolem 18. týdne těhotenství a na výsledky se obvykle čeká další dva až tři týdny.

Pokud odběr plodové vody prokáže postižení a žena si nepřeje v těhotenství pokračovat, k potratu dojde kolem 21. - 22. týdne gravidity. To je už dítě velké a matka zřetelně cítí jeho pohyby. Zamrazí, když si uvědomíme, že od 24. týdne už lékaři zachraňují předčasně narozená miminka.

I z těchto důvodu se tripple test v mnoha vyspělých zemích vůbec plošně neprovádějí a i mnozí čeští zdravotníci tvrdí, že je dávno překonaný.

Proč mi berete krev?

Lékaři do jisté míry využívají svého postavení a těhotné ženy často neinformují, proč jim vlastně odebírají krev, a že to není povinné. „Sestřička jen řekla, že mi vezme krev, lékař mi pak dokonce tvrdil, že tripple test musí ze zákona provádět,“ překvapilo Hanku z Prahy.

Když test žena odmítne, leckterý lékař jí vytkne, že se nechová dostatečně zodpovědně ke svému dítěti. Podobně jsou ženy často následně nuceny do amniocentézy. Pokud nesouhlasí, protože by si dítě s postižením stejně nechaly, mohou se stále setkat s argumenty typu: nevíte, co je to vychovávat postižené dítě, a kolik to stojí. Ve vyspělých zemích se přitom stát spíše snaží takové rodině její těžkou situaci maximálně ulehčit. V Česku bohužel zatím stále převládá názor, že je lepší, aby se tyto děti raději nenarodily, a nezatěžovaly tak státní pokladnu.

Na druhou stranu je ale potřeba říct, že přece jen přibývá lékařů, kteří vidí v ženě rovnocenného partnera. „Velmi se mi líbil přístup genetičky, kterou jsme kvůli špatnému tripple testu navštívili. Řekla, že rozhodnout se musíme sami. Chtěla jsem od ní slyšet, co by dělala na mém místě, ale jako genetička je prý ovlivněna svým povoláním, denně vidí lidi s postižením a její názor by byl zkreslený. Předem mě neděsil ani gynekolog. Mám ale kamarádky, kterým doktor i při poměrně malém riziku 1 : 100 tvrdil, že dítě bude mít zcela jistě Downův syndrom. A narodilo se zdravé dítě,“ popisuje Lenka z Prahy.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 10/2010 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola