5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Aby děti záda nebolela

Aby děti záda nebolela

Autor: Simona Sedláková | Datum: 20.8.2011 | Vydání: 9/2011

Bolesti zad, kloubů a hlavy pocítil v menší či větší míře snad každý z nás. Tento problém, mnohdy spojený s civilizačními změnami, se ale bohužel týká i dětí. Právě ony se v poslední době čím dál víc objevují v ordinacích lékařů a fyzioterapeutů.

Aby děti záda nebolela

Pohybovému aparátu dítěte bychom měli věnovat pozornost již v době, kdy se s ním ještě nedomluvíme. Už tehdy můžeme totiž jeho správný vývoj ovlivnit zdánlivými maličkostmi. Každé dítě se rodí s přesně „naprogramovaným“ motorickým vývojem. Postupně, od narození až do asi šestého roku, dozrává jeho centrální nervový systém a vyvíjí se všechny pohybové funkce, držení těla a s ním spojená lokomoce (pohyb).

Velmi důležitý je zvláště první rok, kdy je možné rozpoznat, zda vývoj centrální nervové soustavy probíhá fyziologicky. To lze poznat právě díky pohybovému projevu. Pozorujeme, co všechno dítě v jednotlivých trimenonech (tříměsíčních fázích vývoje) dělá i jak pohyb provádí, např. jak zvedá hlavičku nad podložku, opírá se o předloktí, zvedá nožičky, uchopuje hračku, otáčí se, leze apod. Maminky nemívají odborné znalosti, aby přesně věděly, co má kdy dítě dělat, proto je na pediatrech, aby děti vyšetřili a případně včas poslali na patřičné další pracoviště.

Typické „pohybové fauly“

Pokud je maminka zvyklá nosit dítě v šátku, je třeba dbát na správnou techniku. Miminko by mělo mít šátkem podepřenou i hlavu a šátek by neměl být uvázaný příliš nízko, aby si hlavu mohlo pohodlně otočit a opřít o matčin hrudník. Jinak se mu hlava zaklání, neopírá se a tím dochází k podráždění šíjových svalů v oblasti krční páteře. Každé zapružení během maminčiny chůze musí dítě hlavičkou vyrovnávat, krční svaly jsou přetížené a jakoby v křeči, což může dítěti bránit ve správném zvedání hlavičky vleže na bříšku.

Posazování dítěte, které ještě není schopno samo sedět, není pro jeho páteř dobré. Do vzpřímeného sedu se dítě samo aktivně dostává postupně přes šikmý sed a polohu na čtyřech zhruba od 7. do 9. měsíce. Vzpřímený sed znamená, že dítě sedí na sedacích hrbolech a svaly trupu dokážou aktivně udržet bederní lordózu (= správné fyziologické prohnutí v dolní části páteře). Pokud maminky dítě pasivně posazují a různě podepírají polštáři, dítě sedí za sedacími hrboly v jakémsi uvolněném sedu a v bedrech má spíše kyfózu (= nesprávné ohnuté vyklenutí bederní části páteře). Tím není možné vzpřímené držení těla, zádové a břišní svaly aktivně nepracují, páteř se ocitá v nebezpečí nesprávného zakřivení a v krajním případě i vzniku skoliotické vady páteře.

Během postavování je důležité nechat dítěti prostor pro přirozený postup ze vzpřímeného kleku a lezení do stoje a chůze. Chodítka, ve kterých dítě pasivně sedí a odráží se nožičkami, jsou pro pohybový aparát „berličkou“ a správné zapojení svalů (zejména břišních) chybí. Také v různých hopsadlech, upevněných ve dveřních rámech, se dítě často odráží jen špičkami chodidel (palečky), čímž nezapojí správné svalové skupiny pro vzpřímené držení těla. To bývá i u situace, kdy rodič vodí dítě za ruce před sebou (jakoby ho za ručičky tahá) a dítě má paže zvednuté nad hlavu. Pak opět nesprávně našlapuje jen na špičky chodidel. Dospělý by se měl více sehnout.

Každé věkové období si žádá své

Předškolní věk (od 3 do 5 let):

Dítě je již schopné pohyb víc koordinovat, začíná běhat, zkouší skákat a rozvíjí i rytmickou dovednost – zvládne sled skoků za sebou. Vytváří si v určitých činnostech pohybové návyky. Osvojuje si též zásady komunikace. V tomto věku mají děti velkou motivaci pro hru, rády se učí nové věci a vytvářejí si k pohybu vztah. Velmi dobře napodobují okolí, proto je nanejvýš důležité, aby toho rodiče a vychovatelé využili např. i prostřednictvím nejrůznějších pohybových her. Vhodné jsou hry s prvky házení s míčem, překonávání překážek – přelézání, podlézání („opičí dráha“), krátký stoj na jedné noze, rytmické tanečky s orientací v prostoru. Dítě obvykle také zvládne jezdit na tříkolce, resp. kole a učí se plavat.

Mladší školní věk (6 – 11 let):

Dítě nyní více hodin denně sedí, nosí školní tašku. Zažívá určitou míru stresu, což se může na jeho pohybovém aparátu negativně projevit. U školní tašky na záda či batohu jsou důležité některé prvky – nastavovací ramenní popruhy, pevnější zádový díl, bederní pás. Příliš volné ramenní popruhy způsobují velkou mezeru mezi zády a stěnou batohu, ten často padá až do dolní části zad, což při nošení způsobuje mírný předklon, ohnutí hrudní páteře a předsun hlavy. Vzniká tak špatné držení těla se zkrácenými prsními svaly, ohnutá záda, přetížená šíje a oslabené krční svaly. Při nošení zátěže na jednom rameni dochází zase k přetížení jedné strany šíje a ramene, děti si pak stěžují na brnění ruky a bolest vystřelující až k uchu. Ideální je systém „dvojích učebnic“. Dětem v tomto věku velmi prospívá jakýkoliv pravidelný pohyb formou hry. Stojí za to „oprášit“ školku s míčem, skákání gumy, skákání panáka, hru na babu apod. Kam se tyto obyčejné hry poděly?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 9/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola