5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Čím je, má a může být Dům dětí a mládeže

Čím je, má a může být Dům dětí a mládeže

Autor: Mgr. Petr Kukal | Datum: 2.5.2002 | Vydání: 1/2002

Domy dětí a mládeže plní, řečeno strohou řečí dokumentů, funkce výchovné a vzdělávací. Vyhláška, která upravuje práci DDM, vymezuje v zásadě sedm typů činností, jimiž se tato instituce má a může zabývat: pravidelné zájmové kroužky, příležitostné akce, organizace spontánních aktivit, táborová činnost, příprava soutěží, metodická práce a spolupráce s neziskovými organizacemi a školami a konečně výukové kurzy.

V dnešní době téměř každý Dům dětí a mládeže v ČR obsáhne v nějaké míře všechny z nich. Jejich konkrétní rozsah pak záleží na místních podmínkách a bohužel také na finančních možnostech.

Spolu se zmíněnými aktivitami či ještě přesněji nad nimi a z nich vyrůstá obecnější cíl a smysl existence těchto zařízení, totiž trvalá péče o dítě ve volném čase. Tuto péči ovšem nelze ztotožnit s „vykonáváním dozoru“ nad dítětem, s jeho zabavením po dobu, kdy jej nevážou jiné povinnosti a hrozí nebezpečí jeho sociálně patologického chování vzešlého z nudy. Skutečnou péčí je cílený rozvoj osobnosti dítěte: jeho osobnostních kvalit a sociálních dovedností.

Domy dětí a mládeže – živná půda pro osobnostně sociální výchovu

„Jsem přesvědčena, že principy osobnostně sociální výchovy (OSV) jsou v nějaké míře obsaženy v práci každého Domu dětí a mládeže,“ říká v této souvislosti ředitelka DDM Déčko v Náchodě Ing. Ludmila Pohanková. „Skoro si troufám tvrdit, že do většiny Domů dětí osobnostně sociální výchova neodmyslitelně patří. Je totiž nejen základem rozvoje osobnosti dítěte, ale také základem utváření sociálních vztahů. Děti budou DDM spontánně a dobrovolně navštěvovat jen tehdy, bude-li jim pestrá a zajímavá nabídka aktivit přinášet nejen znalosti a dovednosti, ale také citové vazby a prožitky.“

Pokud se podaří takové vazby a vztahy mezi DDM a dětmi navázat, vznikne pocit sounáležitosti a dítě se do „svého“ Domu vrací. Navštěvuje jeden či více kroužků, účastní se jednodenních akcí i víkendových pobytů a letních táborů. Stává se plnohodnotným členem vrstevnického kolektivu. Zná své vedoucí a ví jistě, že na akcích DDM potká kamarády, s nimiž ho pojí společné prožitky. Když se vztah dlouhodobě kultivuje, vydrží dítě docházet do Domu dětí až do teenagerovského věku a velmi často pak dorůstá na instruktora či externího vedoucího. „Takoví ,odrostlíci‘,“ dodává Ing. L. Pohanková, „jsou nejcennějším majetkem každého DDM, bez nich by prakticky nemohl pracovat. Proto tvrdím, že líhní osobnostně sociální výchovy jsou v českém školství především Domy dětí.“

Ludmila Pohanková samozřejmě nepopírá úlohu, jíž má při formování a rozvoji osobnosti škola, uvědomuje si nicméně odlišné možnosti obou výchovně vzdělávacích institucí: „Myslím, že ve škole bude prosazení principů a technik osobnostně sociální výchovy do pedagogické práce mnohem obtížnější. Už proto, že škola je ve svém principu mnohem konzervativnější instituce s obrovskou setrvačností.“

Jak ředitelka Pohanková dále vysvětluje, působení na osobnost dítěte je v DDM navíc velmi specifické: Děti pracují zpravidla v poměrně malých skupinách – kolem 10 členů. Už tím dochází v kroužcích (a to i těch ryze výukových) k mnoha interakcím mezi dětmi navzájem i mezi dětmi a vedoucím. Výchovnou a výukovou pomůckou je u většiny činností hra. Významný fenomén jsou pobytové víkendy v průběhu školního roku. Na nich se děti sbližují a tříbí se sociální role. Děti se zapojují také do mnoha drobných prací, spojených s přípravou potravy, zajištění ubytování atp.

Ještě významnější je v tomto ohledu letní tábor. Tábory DDM rozhodně nejsou velkovýkrmny, kde se sleduje váhový přírůstek a každý večer je diskotéka. Na tábory jezdí tradiční skupina zpravidla dobrovolných vedoucích, kteří dokáží citlivě pracovat s bázlivými dětmi, stejně jako s egoistickými „grázlíky“, šikanujícími okolí. Protože část táborů bývá odborně zaměřena (na přírodovědu, výtvarné techniky, aerobic, tanec, počítače apod.), napomáhá vytváření kolektivu také společný zájem dětí. Ale i na takových táborech musí být prožitkový program a řada her. Kvalitně připravený tábor je v programu osobnostně sociální výchovy nejsilnější prostředek.

Chybějí nám vzory

Aby se podobných úkolů mohl Dům dětí a mládeže odpovědně zhostit, musejí být jeho instruktoři a vedoucí v osobnostní a sociální výchově proškoleni. Nutnost takové kvalifikace si Ing. Pohanková dobře uvědomuje, už proto, že každý Dům dětí a mládeže je jen jedním ze subjektů na trhu volného času. „Pokud chce v konkurenci obstát,“ uvádí náchodská ředitelka, „musí sledovat aktuální trendy, být flexibilní. Zpětná vazba zde působí prakticky okamžitě: Pokud se dítěti v kroužku nelíbí nebo jsou rodiče nespokojeni s kvalitou výuky a výchovy, prostě dítě odhlásí a ještě požadují zpět zápisné. Taková věc se zejména v menších městech rychle roznese a může vyvolat i vlnu následovníků. To je noční můra dobrého ředitele, a proto se snaží vyhledávat kurzy pro interní i externí pracovníky, nakupuje knížky od Portálu, pořádá „Školy her“ a vzdělávací víkendy, jezdí na Výměny zkušeností.“

Vydatným zdrojem nových poznatků, nápadů a inspirací je v tomto směru pedagogický projekt „Dokážu to?“, který u nás již čtvrtým rokem organizuje společnost AISIS. „Je to podle mého názoru nejkomplexnější systém zavádění osobnostně sociální výchovy do českého školství. V programu pro ředitele DDM je zapojeno 60 ředitelů z 300. A to jejich zájem o kurz vysoce převyšuje jeho kapacitu. Přitom další pracovníci DDM absolvovali přímo kurzy osobnostně sociální výchovy, outdoorových aktivit a týmové spolupráce,“ sděluje Ludmila Pohanková.

Sebelepší výcvik však nepomůže vedoucímu, který není schopen si děti získat, stát se jim přirozenou autoritou, vzorem. Potřebu vzorů mají totiž děti v každé době, dnes je bohužel stále méně nacházejí v rodině. „Podle našich zkušeností se silně projevuje absence role otce, který v rodině chybí buď úplně, nebo s ní tráví jen minimum času. Pak samozřejmě nastupují zástupné vzory,“ upozorňuje náchodská ředitelka. „Řekla bych, že je dětem přirozenější hledat si vzory kladné, silné, úspěšné, pomáhající. Možná i odtud pramení obrovský zájem dětí a mládeže o tolkienovské hrdiny.“

Lektoři DDM musejí děti mnohé naučit, především si je ale musejí trvale získat. A toho se nedosáhne laciným „podlézáním“ dětským vrtochům, ale mnohem více spravedlivou důsledností, využíváním zajímavých forem práce, budováním zdravé sebedůvěry dítěte. „Vedoucí, který tohle dokáže, je opravdový vzor. A děti ho spontánně následují,“ zakončuje Ing. Ludmila Pohanková. „Nechci tvrdit, že tahle mládež pak nikdy nezačne kouřit a nechodí do hospody. Ale když tam jde, ví, kde má nastavenou toleranční hranici. Tu nastavuje velmi často právě jejich vedoucí.“


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola