5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Dítě v rodičovské posteli: host, nebo vetřelec?

Dítě v rodičovské posteli: host, nebo vetřelec?

Autor: Eva Jedelská | Datum: 20.1.2011 | Vydání: 2/2011

Naše dítě ve vlastní postýlce prostě neusne. Manžel každou noc putuje na pohovku. Už jsme zapomněli, co je to partnerská intimita… Podobných stesků najdeme na rodinných diskuzních fórech plno. Mohlo by se zdát, že „pustit“ potomka do postele je největší výchovný přehmat, jaký můžeme spáchat.

Dítě v rodičovské posteli: host, nebo vetřelec?

Při bližším pohledu se však problém už tak horký nezdá. Spousta miminek tráví své noci mamince po boku; když se ale kolem sebe rozhlédneme, kolik najdeme –náctiletých, kteří ještě spí s rodiči v posteli? Ve zdravé rodině se i otázka spaní – podobně jako řada jiných sporných věcí – zpravidla vyřeší sama, v závislosti na tom, jak se dítě postupně odpoutává od rodičů a rozvolňuje zpočátku tak silné vazby.

Jednoznačného názoru na užitečnost nebo škodlivost co-sleepingu (společného spaní) se nedočkáme od rodičů, ale ani od odborníků. Někteří poukazují na fakt, že společné spaní je vývojově podstatně starší, přirozenější varianta. U přírodních národů je neustálý tělesný kontakt s matkou nebo jinými blízkými osobami samozřejmostí, ve dne i v noci. Samostatná postýlka či dokonce pokoj pro dítě je „vymožeností“ několika posledních desítek let. A že na ni ještě nejsme příliš připraveni, dokazují mnohé maminky, které dokážou klidně spát jen tehdy, pokud vedle sebe slyší dech svého dítěte.

Společného spaní se zastává např. Margot Sunderlandová, renomovaná britská expertka na duševní zdraví a ředitelka Střediska mentálního zdraví dětí (Centre for Child Mental Health) v Londýně. Její studie, zabývající se vývojem dětského mozku, prokázaly, že mozek dítěte odloučeného od rodičů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti. Doktorka Sunderlandová tvrdí, že noční odloučení kojence od matky zvyšuje u dítěte hladinu stresových hormonů, což následně vede k celkovému neklidu a úzkosti. Společný spánek těmto negativním stavům předchází a naopak pomáhá vyrovnávat i jiné tlaky a frustrace, jimiž malé dítě může trpět. Expertka se proto domnívá, že společné spaní s rodiči příznivě ovlivňuje celkovou osobnost dítěte.

Brzdí co-sleeping správný sociální vývoj dítěte?

Odborníci ze spánkové laboratoře z Institutu psychologie a psychohygieny v německém Freiburgu se domnívají, že od určitého věku ano. Říkají, že nejpozději koncem prvního roku života by mělo dítě spát bez rodičů, ve své vlastní postýlce. Ve věku šesti až osmi měsíců nastává podle nich období, kdy děti začínají s prvními pokusy o osamotnění, potřebují ale pomoc od nás, rodičů. Děti, které mají strach ze samoty, ho mohou podle této teorie překonat jen tehdy, když si tento strach včas prožijí a s přispěním rodičů se jej naučí zvládat. Zní to trochu paradoxně – neměli bychom se spíš obávat, že strach dítěte ještě zesílí, i když ho navzdory protestům necháme spát odděleně?

„Z hlediska psychologie učení je tato domněnka mylná,“ tvrdí doktor Wittmann z freiburského institutu. „Všichni se učíme překonávat své obavy. Čím častěji ale situaci, které se obáváme, zvládneme, tím více se zbavujeme strachu.“

Čím později tedy dítě rodičovskou postel opustí, tím hůře bude podle freiburských odborníků odloučení zvládat. Způsob spaní se také snadno může stát, podobně jako např. jídlo, prostředkem mocenského boje. Zní to logicky a zkušenosti některých rodičů, kteří se s nevelkým úspěchem pokoušejí „vypudit“ své tříleté či dokonce pětileté dítě do vlastní postýlky, tomu odpovídají. Lze ale předpokládat, že v takových rodinách probíhají boje „na více frontách“. Dítě v batolecím věku, které netrpí nedostatkem láskyplných hranic, zpravidla nemívá potíže přijmout dočasné noční odloučení – pochopitelně „oslazené“ uspávacími rituály a útulným zařízením postýlky a celého pokojíčku.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 2/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola