5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Já už s tebou nechci být...

Já už s tebou nechci být...

Autor: Gabriela Bachárová | Datum: 16.11.2011 | Vydání: 12/2011

Na konci minulého století proběhla v Teplicích hromadná svatba. Zbytečně. Dnes jsou spolu ze čtrnácti párů už jen dva. Není se vůbec čemu divit. Žijeme v časech, kdy rozvody a rozchody dlouhodobých párů narostly do rozměrů epidemie. Proč?

Podpisem rozvodových papírů končí každé druhé manželství. U volných svazků je procento rozpadu ještě vyšší. Nemluvě o tom, že mnoho párů spolu zůstává jen kvůli dětem. Navenek se snaží vypadat jako relativně spokojená rodina, ale detaily je prozradí, třeba společná fotografie, na které nevypadají jako pár, ale jako dva osamělí a smutní lidé.

Co se to se vztahy děje? Může za jejich poruchovost jen populární tvrzení, že lidé dnes na nich nejsou ochotni pracovat a upřednostňují své vlastní zájmy a svůj „sobecký“ nárok na štěstí před fungující rodinou? Tak jednoduché to asi nebude.

Vždyť na tom nic není

Kdysi bylo dítě z rozvedené rodiny ve školce nebo ve škole raritou, dnes je pomalu zvláštností takové, které má ještě oba rodiče pohromadě. Rozvody se staly takřka společenskou normou, trendem. Jak asi nespokojenou manželku nebo manžela ovlivňuje, když všude kolem vidí, že vztahy nefungují a rozpadají se? Asi na rozvodu nic není, děti to nějako zvládnou, s partnerem se přece domluvím.

„Ve skutečnosti jsem nepotkal nikoho, kdo by chtěl rozvod napodobovat, řešit partnerské potíže podle vzoru. Když se ale dostaneme do úzkých, snažíme se tím utěšovat, ospravedlňovat možný rozvod poukazováním na druhé. Vzniká tím dojem, že je to normální. Patrně půjde o trend, pokud lze trendem nazývat postupný všeobecný úpadek schopnosti respektovat, natožpak podporovat to, co potřebuje ten druhý, když já s tím tak úplně nesouhlasím. Máme tendenci okamžitě si zahrát na arbitra nás dvou a svoji verzi prohlašujeme za tu správnou. Buď se jeden podvolí a stane se osobou podřízenou, nebo také tvrdě trvá na svém a postupně se ubijeme – v lepším případě argumenty,“ říká psychoterapeut David Doležal.

V současnosti už není nutné vytvářet dobrý obraz a chovat se podle jasně daných pravidel, aby společnost mezi sebe člověka přijala. V minulosti to bylo důležité, na přijetí ostatními často závisela ekonomická a společenská prosperita. To dnes neexistuje, i proto jsou rozvody tak běžným jevem.

Mít šťastné manželství je téměř výjimka, která jen potvrzuje pravidlo. Zeptejte se v okolí, doma není spokojen téměř nikdo. Nebo se ani nemusíte ptát, stačí se zamyslet nad vlastním vztahem. Všechno v pořádku? Nenapadá vás v poslední době, že lepší by bylo se rozejít?

„Chci se rozvést, protože po dvanácti letech vztahu jsem už unavená z věčných konfliktů a nedorozumění. Neshodneme se téměř na ničem. Když si představím, že žiju sama, cítím velkou úlevu.“

„Manželství mne vlastně velmi zklamalo. Se ženou jsme dva navzájem si cizí lidi. Pokud bych měl naše soužití charakterizovat jedním slovem, řekl bych lhostejnost. Už si ani nepamatuji, kdy jsme se naposledy políbili, objali. A už po tom ani netoužím.“

„Něco se stalo. To je název knihy Josepha Hellera, četla jsem ji několikrát a často myslím na to, jak je moje manželství podobné tomu z knihy. Vlastně nemáme žádné zásadnější problémy, ale něco se stalo. Nevím přesně co, v každém případě však nejsem spokojená a uvažuji o rozchodu. Takto jsem si manželství rozhodně nepředstavovala.“

Tyto věty výstižně popisují krize, které se nevyhnou žádnému, ani tomu nejstabilnějšímu svazku. Jsou zákonité. Problémem se stanou až ve chvíli, kdy je neumíme nebo nechceme řešit. A to je skutečnost, na které končí mnoho moderních manželství.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 12/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola