5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Peter Pan, Mary Poppinsová a další…

Peter Pan, Mary Poppinsová a další…

Autor: Hana Zahradníčková | Datum: 21.3.2012 | Vydání: 4/2012

Neviditelných kamarádů našich dětí se nemusíme bát, většinou svědčí o vysoké míře jejich kreativity

Peter Pan, Mary Poppinsová a další…

V literatuře se vyskytují v mnoha podobách od Petera Pana přes Marry Poppinsovou, Jimmyho Jimmyferdu z povídky J. D. Salingera Chudáček vrtáček z Connecticutu, po plyšového tygra Hobbese ze známého amerického komiksu, který ožívá, jen když jsou s páníčkem Calvinem sami, ale našlo by se jich jistě víc. Imaginární kamarádi dětí se v posledních deseti letech dostávají výrazněji do hledáčku psychologů a psychiatrů. Rozsáhlé výzkumy probíhají na toto téma zejména ve Spojených státech a Velké Británii.

Máme se těch zvláštních bytostí, se kterými naše děti mluví, hrají si s nimi, někdy se na ně vymlouvají a které dokážou detailně popsat, aniž bychom je my mohli kdy spatřit, bát? Má nás jejich existence znepokojovat? Není s našimi dětmi něco v nepořádku? Ve většině případů nikoliv, patří to zcela přirozeně k citovému zrání dítěte a až dvě třetiny všech dětí někdy nějakého imaginárního kamaráda měly, i když si na to třeba v dospělém věku už nepamatují, některé děti si vymýšlejí dokonce celé imaginární rodiny – alespoň v tom smyslu hovoří odborníci, kteří se otázkou zabývají.

Krteček chce jet taky

„Pospěš si, nebo nám ujede autobus! – Krteček ještě nesnědl chlebík. – Jaký krteček? – No přece můj kamarád. Chce taky jet do zologajdy.“ Zmatená maminka chvíli tápe, pak znejistí a zkoumavě se zadívá na pětiletého Jakuba. Tak nějak může vypadat první setkání s imaginárním přítelem vašich dětí. Reakce rodičů bývá většinou plná obav. „Mají pocit, že je to důkaz toho, že se jejich dítě nedokáže začlenit do dětského kolektivu a najít si normálního kamaráda mezi vrstevníky,“ říká psycholožka Bibiana Filípková z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě a dodává: „Jejich obavy jsou však často zbytečné, protože imaginární kamarád je pro psychický vývoj dítěte naopak poměrně důležitý a je projevem tvůrčího ducha.“

Imaginární kamarádi se prvně objevují nejčastěji u předškolních dětí, mezi třetím a pátým rokem života (ale často i o hodně později), a doprovázejí dítě až do prvních školních let (výjimečně i déle). Mohou mít lidskou či zvířecí podobu. Většinou jde o kamaráda mužského pohlaví, ať už si ho vymyslí chlapec nebo dívka. U kluků bývá tento přítel něco jako hrdina, je často o něco starší a silnější, u holčiček síla a nepřemožitelnost nehrají tolik roli a imaginární kamarád bývá většinou jejich vrstevník, může být i mladší.

Děti svým neviditelným přátelům věnují zvýšenou pozornost a přízeň, která může v jistých situacích být až na obtíž. Jako když si například dítě odmítá lehnout normálně do postele a doslova visí na krajíčku, aby nezalehlo Bertíka, který spí vedle něj, nebo když odmítá nastoupit do auta, kde už je jen jedno volné místo, a Bertík by si tak neměl kam sednout a musel by zůstat doma.

„Dítě má obvykle nesmírně silnou představivost a fantazie mu v předškolním věku pomáhá zpracovávat jevy, které nechápe. Pomocí fantazie si přizpůsobuje realitu, a tak mu často skutečnost a smyšlené zážitky splývají. U dětí v předškolním věku se rozhodně nejedná o záměrné lhaní, to se může vyskytnout jen výjimečně, protože děti v tomto věku ještě nejsou schopny složitých myšlenkových kombinací, kterých by využily ve svůj prospěch. Fantazie dětí se vyznačuje také tzv. antropomorfizmem, tedy polidšťováním přírody a neživých předmětů. V tom hrají svou roli pohádky, v nichž bývají znázorňovány rostliny, věci nebo zvířata s lidskými vlastnostmi. Dítě se často noří do hry, ve které oživuje své oblíbené hračky a do společné hry zapojí i svého imaginárního kamaráda. Iluze je to nedokonalá, protože dítě si přese všechno velmi dobře uvědomuje, že manipuluje s neživými předměty,“ vysvětluje mechanismus dětské fantazie Bibiana Filípková.

Za fiktivní bytostí se často skrývá reálný problém

Jsou samozřejmě i případy, kdy zrození fiktivního kamaráda neznamená jen tvůrčí přetlak v dětské duši, ale signalizuje kompenzaci nějakého reálného problému. Útěkem do smyšleného světa se děti, které se cítí osamělé, mohou dožadovat větší pozornosti ze strany rodičů. Zároveň jsou ale také děti, které se stejnou cestou pokouší nalézt cestu z příliš pevného rodičovského sevření. To když rodiče dítě příliš chrání před nástrahami okolního světa a nedovolí mu otrkat se v realitě. „Ve svém smyšleném světě může být dítě hrdinou, který se pouští do různých dobrodružství, kde se setkává se smyšlenými postavičkami a sklízí úspěchy. Smyšlený svět je pak pro něj útočištěm, když v reálném světě narazí na neúspěch, má pocit křivdy nebo selhání. Jeho neviditelný společník představuje jakýsi ideál kamaráda, vždycky stojí při něm a nikdy nezklame,“ vysvětluje Bibiana Filípková.

Neviditelný kamarád může dítěti pomáhat zvládnout složitější situace, například stěhování, rozchod rodičů, příchod mladšího sourozence. Imaginární přítel slouží často také jako emoční tlumočník. Dítě jeho prostřednictvím rodičům a okolí sděluje, co by se samo za sebe ostýchalo, bálo.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 4/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola