5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Psycholožka Jiřina Prekopová: Děti potřebují naději

Psycholožka Jiřina Prekopová: Děti potřebují naději

Autor: Gabriela Bachárová | Datum: 19.2.2010 | Vydání: 3/2010

„Rodiče by měli svoje potomky milovat bez výhrad. Jen tak se dítě naučí mít rádo samo sebe, i se svými chybami,“ říká uznávaná dětská psycholožka Jiřina Prekopová, která se v Česku i v cizině proslavila svou terapií pevného objetí. Pomocí ní se dají účinně řešit konflikty a obnovovat láska v rodině. S Jiřinou Prekopovou jsme si povídali o tom, jak dítě dobře vychovat.

Psycholožka Jiřina Prekopová

Kdy jste byla ve svém životě nejvíce šťastná?

Začínáte úžasnou otázkou. S úžasem si totiž uvědomuji, že v odpovědi na ni je zhuštěn celý vývoj lidské osobnosti. Pocity štěstí totiž závisí na naplnění individuálních hodnot. A ty mohou být u různých lidí různé. A také se u jednotlivce v průběhu jeho života různí.

Jako děcko jsem trpěla mindráky kvůli sportovní nešikovnosti a byla jsem na vrcholu štěstí, když se mi podařilo slyžovat svah bez pádu. Jako mladá žena jsem byla nejšťastnější, když jsem se cítila bezvýhradně milováná tím mládencem, kterého jsem nade vše milovala.

Dnes jsem v sedmém nebi, když se mi podaří mezi mými klienty znovu probudit lásku, která se už zdála ztracenou. Se stářím je moje štěstí postupně vesmírné a čím dál radostnější.

A kdy jste byla naopak nejméně šťastná a spokojená?

Když mne ten milovaný mládenec přestal milovat. Byla jsem k smrti nešťastná. Bylo to peklo. A podobně se mi vede, když se musím zaobírat nenávistí, která ničí lásku.

Všichni chceme být šťastní, ale málokdo se tak opravdu cítí. Kde je chyba?

Každý člověk odjakživa a kdekoliv na této planetě cítí, že láska je jeho nejhlubší a nejsilnější potřeba. Principiálně jde o lásku bezvýhradnou.

Ta dává bezpečí i svobodu hledat a přes všechny chyby být milován. Na lásku, která se dává jen pod jistými výhradami (,,když neposloucháš, nemám tě ráda“), se nedá spolehnout.

Když člověk pravou lásku nedostane, musí si ji nahradit něčím jiným. Náhražka se pak pro něj stane jistotou a hodnotou. Příklad: když plačící dítě místo pochování maminkou dostává do pusy dudlík a do ruky hračku, potřebuje podobné náhrážky po celý život.

Ústa stimuluje jídlem, pitím a cigaretami. Potřebuje také něco vlastnit v rukách, mít na bankovním kontě, držet volant a dálkový ovladač. S rozvojem techniky a marketingu náhradní možnosti neustále přibývají. Jejich společný jmenovatel je vlastnit, mít, a pravé hodnoty se tak přesouvají do materializmu. A když se materiální těšítka nepodaří a člověk nemá, co chce, nastáva prázdno a všechno se zdá nesmyslné, depresivní.

Důležitá je láska bez výhrad

Co děti nejvíce potřebují ve výchově? Co by jim rodiče měli bezpodmínečně předat?

Děti jsou nejšťastnější, když jsou bezvýhradně, přes všechny chyby, milovány, a učí se tak přes všechny nedostatky milovat i samy sebe. Důležité také je, že zažívají bezvýhradnou lásku i mezi rodiči.

Kromě lásky děti potřebují nadějné postoje. Být přesvědčen, že všechno má smysl. A že se naplnění cíle nedosáhne pohodlným čekáním, až to udělají jiní, ale investicí vlastní energie, hledáním řešení, houževnatou realizací, spojením se s jinými lidmi a také postavením se proti někomu nebo něčemu, co škodí. K tomu samozřejmě patří úcta ke všem stvořením, zvídavost, odvaha a schopnost překonat vlastní nechuť a nelásku.

Síla se totiž vyvíjí jen mezi protiklady, polarita je zákon stvoření. Zeměkoule se točí od východu na západ, mezi severním a jižním pólem. I člověk je do této polarity vetkán: výdech – nádech, strach – odvaha, krize – šance, nenávist – láska. Proměnou negativního na pozitivní se vyvíjí vědomí hodnot, rovnováha, vlastní střed a vlastní identita: „Ano, to jsem já!“ Ze silných dětí budou jednou silní rodiče.

Ve výchově však dnes často panuje zmatek a chaos.

Postižena jsou hlavně velkoměsta, kde vládne anonymita. Láska mizí, rodiny se rozpadají. Dětí se zmocňuje neklid, vztek a smutek. Osm z deseti chlapců trpí hyperaktivitou. Odreagovávají se agresivitou, se kterou si osamocená máma neví rady. Táta chybí jako vzor a usměrňovač mužské bojovnosti.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 3/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola