5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > TÁTA V AKCI

TÁTA V AKCI

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 20.3.2009 | Vydání: 4/2009

Otcové vychovávají jinak než matky, přesto nejsou horší rodiče. Mužů, kteří zůstanou doma s miminem na rodičovské dovolené, je jako šafránu. Důvodem obvykle není nepřekonatelná touha celodenně krmit a přebalovat, ale partnerčin vyšší plat. Zato tátů, kteří se dokážou samostatně postarat o většího potomka, rychle přibývá. I mezi muži je to „in“.

Přestože Ivana Francová z malé středočeské vísky Lounky tvrdí, že na vsi je pořád chlap s kočárkem leda pro smích, ve městech se podobné problémy už pár let neřeší. Zatímco před 27 lety působily scénky z filmu S tebou mě baví svět o partičce pečujících otců tak trochu jako okouzlující science fiction, dneska mají mnohé děti z akcí s vlastními tatínky podobné zkušenosti.

Těhotenstvím, několikaměsíčním prenatálním kontaktem s budoucím děťátkem je matka přece jen lépe připravována na novou roli než otec. Vždyť doslova cítí, jak v ní nový život postupně roste. Nicméně psychologické výzkumy, sociologické studie i řada praktických zkušeností prokázaly, že v péči o potomky nemusí být žena výrazně lepší než muž. „Máma si našla přítele a v sedmdesátém roce s ním emigrovala. Mně bylo 10, bratrům 11 a 16 let. Nejstarší brácha odjel na internát, my dva jsme zůstali s tátou. Zvládl se o nás postarat perfektně,“ vzpomíná Martina. Renatin táta odmítl po smrti své ženy svěřit pětiletou dcerku babičce a vychovával ji sám dalších pět let, než se znovu oženil. „Vzpomínám si, že se mnou jezdil o víkendu na vandry, byla jsem jediná ve třídě, kdo spal pod širákem. Ale taky jsem si táhla na zádech bágl s věcma – pro mou spolužačku v té době chodila do družiny babička a cestou domů jí nesla tašku. Myslím, že mi táta nechával víc svobody, ale taky mě vychovával k větší samostatnosti a odpovědnosti.“

Akce s puncem výjimečnosti

Na dopolední hodině spinningu je pět žen a instruktor. Má s sebou čtyřletého syna. Klučík vypadá čile, ale pořádně kašle. Asi si ho místo školky vzal táta na těch pár hodin s sebou. Po chvíli chlapec běhá v parku za fitkem. Když ženy zahlédnou v mrazivém počasí dětskou postavu jen v mikině, přestanou šlapat a okamžitě to hlásí otci, který je k oknu zády. Instruktor mrkne přes rameno a nevzrušeně prohlásí: „To je dobrý, on se otužuje. No jo, kdyby nás viděla máma, ta by nám dala,“ zasměje se.

Typická mužská nezodpovědnost, mumlá si pětice na kolech. Ostatně, s podobnými případy mají i ony své zkušenosti. „Jak jste mohli být venku tak dlouho, když vidíš, že má úplně promočené boty?“ nechápe Jana. Zvlášť když zjistí, že Zuzanka vletěla do louže kousek za domem. Mohli se přece dojít přezout – on s ní místo toho jde na tříhodinný výlet do lesoparku.

Zatímco si Jana umiňuje, že příště nesmí zapomenout přibalit náhradní tenisky, manžel ji šokuje větou: „Když je dítě zaujaté tím, co dělá, nemůže přece nastydnout.“ To je přece takový nesmysl! Týden dceru nenápadně pozoruje, čeká, kdy se objeví známky nachlazení – a ono se neobjeví vůbec nic.

Přestože se na fungování oné drsné chlapské moudrosti rozhodně nedá spolehnout, psychologové potvrzují, že občas opravdu platí.

„Už v půl osmé ráno jsme byli u vleku, strejda mi ho pustil a já jsem jel sám na pomě,“ vypráví nadšeně Martin, jak se měl s tátou na horách. Oba se vrátili spokojení, otec je v synových očích tím pravým velkým mužským vzorem. Matka situaci vidí z jiného úhlu: Je přeci ještě malý, sám nemá na velkém vleku co dělat! To týden nesnídal a pak si dal kdovíkdy v bufetu čaj s tatrankou? Otec kontruje : My jsme ho jistili, nemohlo se nic stát – proto jsme tam taky byli dřív, než se oficiálně otvíralo. Kdyby měl ještě snídat, to by musel chudák vstát v půl šestý ráno!

Děti s tatínky často zažívají dobrodružství, která by se v přítomnosti matek nikdy neuskutečnila. S partou tatínků mužská vynalézavost vzrůstá. Mnohé matky dávají k podobným akcím svolení především proto, že ty předchozí dobře dopadly a podivný režim netrvá dlouho. Víkend, prázdniny – prostě „nevšední“ dny plné nevšedních zážitků. A pak zase přijdou dny normální, v nichž je třeba psát úkoly, vynášet smetí, denně si měnit ponožky a ke svačině jíst mrkev. Není to nespravedlivé, že si potomek léta a do detailů pamatuje, jak ho o prázdninách táta spouštěl po laně do jeskyně, a na ty hory borůvkových koláčů, co kvůli němu máma ve třicetistupňovém vedru pekla, si ani nevzpomene?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č. 4/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola