5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > A stejně jsi adoptovanej!

A stejně jsi adoptovanej!

Autor: PhDr. Daniela Kramulová | Datum: 10.3.2010 | Vydání: 3/2010

S dítětem, které vyrůstá v náhradní rodině, přichází do mateřské školy spousta nejrůznějších podnětů, jež může učitelka využít při práci s dětmi, ale i netušených situacích, na které je třeba okamžitě reagovat. Zejména pokud je adopce přísně střeženým tajemstvím rodiny, mohou na učitelku čekat horké chvilky…

Angličtina a němčina pro předškoláky

Pokud do školky přichází dítě z pěstounské rodiny, bývá situace pro všechny zúčastněné mnohem transparentnější než v případě adopcí. Pěstouni zpravidla mívají více dětí, jejich rodiny jsou velmi často etnicky pestřejší. Pěstounské rodiny se navíc rozrůstají postupně, některé děti přicházejí už starší, a tak všechny zpravidla vědí, že mají „náhradní mámu“ a „náhradního tátu“. Pěstouni nemají problém učitelky v mateřské škole informovat. V případě adoptivních rodičů to tak zdaleka vždycky nebývá.

Přestože psychologové a další odborníci v oblasti náhradní rodinné péče doporučují, aby náhradní rodiče řekli dětem pravdu co nejdříve, někteří adoptivní otcové a matky si přejí držet zdání „normální“ rodiny, zejména pokud sami nejsou vnitřně vyrovnáni s faktem, že vlastní děti mít nemohou. S adoptivním kojencem se raději přestěhují, některé ženy před okolím předstírají těhotenství.

Podle poradenské psycholožky Ivany Halíkové jsou děti do čtyř let schopné přijmout takovou informaci od rodičů jako fakt, aniž by jí přikládaly významný citový obsah. Šestileté a starší děti už mohou takové sdělení zkratkovitě dávat do souvislostí s aktuálním děním v rodině: „Ty ses na mě včera zlobila, protože nejsem váš.“ I tyhle situace však lze citlivým přístupem velmi dobře ustát. Psycholožka doporučuje vyzdvihnout adopci jako výhodu: rodiče, kterým se děťátko narodí, si nemohou vybrat, ale my, jen jsme tě viděli, hned jsme věděli, že takového krásného chlapečka (krásnou holčičku) chceme, že patříme k sobě.

Pokud se učitelky mateřské školy od rodičů o osvojení dozvědí a rodiče zároveň deklarují, že si nepřejí, aby se to dítě dozvědělo, nezbývá než takové rozhodnutí akceptovat. Jakkoli jsou přesvědčené, že tento postup není správný, nemohou o své vůli do situace vstupovat a z vlastní iniciativy suplovat úlohu rodičů. Tím by překročily vlastní kompetence. Druhá věc ovšem je, že učitelka nebo ředitelka mohou iniciovat setkání mezi čtyřma očima a v důvěrné a klidné atmosféře mamince svůj názor sdělit. A upozornit ji na nebezpečí, že v nejméně vhodné chvíli někdo dítěti jeho původ sdělí. S přechodem do školy riziko vzrůstá, navíc se může rozhodujícím motivem už stát chuť druhého zranit, ublížit mu.

Psycholog Tomáš Novák, který se léta věnoval náhradní rodinné výchově, vzpomíná na kuriózní případ dokládající, „jak je ten svět malej“: Rodiče brzy po adopci odjeli s půlročním dítětem do Austrálie. Vzdálený kontinent se jim zdál naprosto bezpečný, a tak synovi nic neprozradili. Po letech, v čase, kdy zrovna bojovali s jeho pubertálními vzdory, se do stejné čtvrti, jen o pár bloků dál, přistěhovali sousedi ze staré vlasti, a co víc, z vedlejší moravské vesnice. Pamatovali si na peripetie kolem adopce a nic netuše na to zavedli před dospívajícím chlapcem řeč…

Hovory o rodině

Povídání o rodině, rodičích, prarodičích, o vztazích se sourozenci i širší rodinou patří do náplně činnosti mateřské školy. V obecné rovině, zejména pokud jsou učitelky informovány o tom, že někdo z dětí vyrůstá v náhradní rodině, můžeme hovořit i o tom, že některé děti se svým maminkám nenarodí, že existují rodiče, kteří vlastní děti mít nemohou, a tak si vyberou miminko, o něž se z nějakého důvodu nemohli starat jeho vlastní rodiče. Při práci s předškolními dětmi je přitom vhodnější mnohem více pozornosti věnovat nově vzniklé rodině a láskyplným vztahům než motivaci těch, kteří biologické dítě odloží. O tom, jestli před ostatními dětmi probírat, že konkrétně právě Bohunka nebo Pavlík jsou také adoptovaní či vyrůstají u pěstounů, by se však měly učitelky v první řadě domluvit s jejich rodiči. Je důležité vědět, jakou verzi předchozích událostí dítě ví, jak se s informací vypořádalo, co by pro něj případně mohlo být zraňující. Jakmile však budou podobné příběhy zasazeny do přirozeného kontextu, ztrácí i neplánované „odhalení“ adopce pro ostatní děti nádech senzace. Velmi důrazně by ale podle psycholožky Ivany Halíkové měly učitelky zasáhnout vůči rodičům jiných dětí, kteří podobné informace společně probírají v šatně, zatímco se jejich ratolesti oblékají.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!