5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Dvojčata ve školce

Dvojčata ve školce

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 10.2.2010 | Vydání: 2/2010

Mohou si být k nerozeznání podobná, mluvit vlastní řečí, které učitelky ani ostatní děti nerozumějí. S dvojčaty ve školce čeká na učitelku řada specifi ckých, neobvyklých situací, které se však při dobré komunikaci s rodiči dají úspěšně řešit.

Dvojčata ve školce

V naprosté většině případů jsou dvojčata po celou dobu docházky do mateřské školy ve stejné třídě. Některá dvojčata jsou na sebe vzájemně silně vázaná a nikoho by ani nenapadlo děti oddělovat. Jiná však nemusejí být na sebe tak fixovaná, přesto Klára Vítková Rulíková, matka dvojčat a zakladatelka Klubu dvojčat a vícerčat doporučuje děti neoddělovat. „Nástup do sociálních zařízení je pro děti z psychologického hlediska náročný, pokud sourozence, kteří byli zvyklí vyrůstat spolu, rozdělíme, zvýšíme v adaptačním období jejich zátěž, může to pro ně být dvojnásobný šok,“ konstatuje. Zároveň ale přidává i zkušenosti jedné z maminek v klubu: její kluci, dvojčata, se spolu často prali, a tak dala každého do jiné třídy. „Udělala to ale spíš proto, aby ulevila učitelkám. Výsledkem totiž bylo, že děti byly ve svých třídách hodné, ale odpoledne doma byla situace horší, protože si vzájemnou rivalitu vybíjely v kratším čase.“

Každopádně je docházka do mateřské školy pro dvojčata užitečná. Často je to první sociální prostředí, v němž si začínají uvědomovat, že nejsou jen sami dva a učí se kamarádit s jinými dětmi. Pro dvojčata odlišného pohlaví je to příležitost identifikovat se s rolí chlapečka a holčičky. „Doma to tak jasně nastavené není, dvojčata si hrajou se stejnýma hračkama, kluk vozí kočárek, holčička si hraje s auty, nevidí žádný rozdíl. Ve školce si ale holčičky i kluci obvykle hrajou s něčím jiným. Moje dcera vyrůstající se dvěma brášky začala až díky školce souhlasit se sukýnkami, protože viděla, že holčičky je nosí,“ vypráví Klára Vítková Rulíková.

Pojďte, kluci Novákovi!

U jednovaječných dvojčat může učitelce trvat měsíce, než se naučí děti rozeznávat. Ostatně problémy s identifikací mívají i prarodiče, pokud se se svými vnoučaty nevídají pravidelně a často. A tak bývá obvyklou „berličkou“ vnímat dvojčata jako jednotku a oslovovat je společným příjmením (Dvořákovic holky, ti Novákovi rošťáci).

„U nás nejsou na toto téma studie, proto jsme si v počátcích našeho klubu, když jsme sháněli informace, zvali na besedy dospělá dvojčata a ptali jsme se jich, co jim v dětství vadilo. Jako jeden z nejvíce traumatizujících zážitků uváděli právě to, že je nikdo neidentifikoval, že každé z nich nebrali jako individualitu, ale oba jako celek,“ upozorňuje Klára Vítková Rulíková.

Vzájemné odlišení dětí velmi ztěžuje stejné oblečení. Pro rodiče je z několika důvodů praktické – jednak je to svým způsobem tradice, na dvě stejně vypadající děti je hezký pohled, oblečení se jednodušeji pere, často je to jediný způsob, jak dostat dvojčata bez problémů ven („Nepůjdu, dokud nebudu mít stejnou mikinku jako Helenka.“) a zajistit, aby se kvůli oblečení nehádala („Já nechci červený svetr, já chci taky žlutý!“).

Přesto je možné se s rodiči domluvit na odlišnostech v drobných detailech, které učitelce i ostatním dětem identifikaci dvojčat usnadní. Jedna holčička může mít zelené gumičky ve vlasech, druhá červené. Anebo další příklad z Klubu dvojčat a vícerčat: Maruška má modré náušnice, Terezka červené – tady funguje navíc i mnemotechnická pomůcka Maruška – modré. U kluků můžou být poznávacím znamením třeba různobarevné bačkůrky. Ve chvíli, kdy začnou mít dvojčata zájem o ostatní děti a o společnou hru s nimi, jsou přístupnější argumentům, že různé oblečení pomůže kamarádům lépe je od sebe poznat.

Pořád spolu

Po nástupu do mateřské školy mnohá dvojčata komunikují jen sama mezi sebou, hrají si spolu a nejeví zájem o zapojení do společných aktivit a řízených činností. „Zpočátku je rozhodně vhodné nechat je u sebe, i když je to pro učitelku náročnější situace. Je dobré nabízet jim různé činnosti, ale když je odmítají, nechat je hrát si opodál,“ říká Klára Vítková Rulíková. „Násilné rozdělení při hře, u oběda nebo při odpoledním spánku by mohlo být pro děti traumatizující, mohly by začít odmítat chodit do školky.“ Podle zkušeností z Klubu dvojčat a vícerčat začne během půl roku či roku naprostá většina i hodně uzavřených dvojčat komunikovat s ostatními.

U některých dětí bývá zpočátku problémem tzv. řeč dvojčat, jíž nikdo jiný nerozumí. „Řeč dvojčat není vada. Vzniká proto, že si hrají od kojeneckého věku spolu. Dvojčata spolu komunikují a rozumějí si, nemají potřebu řeč zlepšovat. Ve školce nejprve také komunikují jen spolu. Ale časem, jak děti dozrávají, zjišťují, že ostatní si hrají s něčím jiným, že mají taky zajímavou činnost, a začnou na ně mluvit dvojčecí řečí. Když vidí, že jim nerozumějí, samy sebe už chtějí korigovat. Logoped v urychlení tohoto procesu většinou nepomůže – nebo může pomoci v tom, že dítě bude umět dobře mluvit, ale ke vzájemné komunikaci se sourozencem stejně bude používat dvojčecí řeč,“ konstatuje zakladatelka klubu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 2/20010


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!