5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > V americké školce se děti nepřezouvají

V americké školce se děti nepřezouvají

Autor: Ivana Kvapilová | Datum: 10.11.2010 | Vydání: 9/2010

Pokaždé se těším na články, které nám umožňují nahlédnout do předškolních zařízení v cizině. Můj příspěvek vás na chvíli zavede až na nejjižnější cíp slunné Floridy, za nímž se řadí jako přívěsek několik malých ostrůvků. Ten úplně poslední a rozlohou největší (19 km², 26 tisíc obyvatel) je Key West.

V americké školce se děti nepřezouvají

Ne že by mi plat učitelky MŠ skýtal takovou možnost vycestovat za teplem až takhle daleko,

ale dostali jsme s manželem pozvání příbuzných k rodinné oslavě Dne díkůvzdání. Když jsem zjistila, že jejich malá neteř chodí do jedné z místních MŠ, požádala jsem o zprostředkování návštěvy. S ředitelkou Poinciana elementary, do které třída mateřské školy patří, mi ji domluvila maminka neteře, která sem jako dobrovolnice dochází jednou týdně.

Děti se ráno shromažďují ve velkém sále s dlouhými lavicemi a stoly, které slouží také k polednímu stolování. V přední části je jeviště. Zde se konají školní slavnosti. Do něj někteří rodiče zapisují, jakým způsobem plánují přispět (pohoštěním, drobnými dárky). V 8 hodin se zástupy dětí, vedené učitelkou rozcházejí do svých tříd. Následovala jsem tedy skupinu celkem 18 čtyřletých dětí, které si na úvod svého dne ve školce zpívaly po cestě chodbami veselou písničku. Třída je poměrně velká a děti v ní mají šatní skříňky podél stěny (ale všimla jsem si, že se nepřezouvají), úložné skříňky na hračky a pomůcky, 5 stolečků se židlemi, hrací koutky a prostor pro koberec ve tvaru elipsy. Na tomto místě děti zahajují den chůzí po obvodu elipsy s doprovodnými říkadly, chvilka s písničkou, doprovázenou pohyby a hrou na tělo. Po ní následuje pravidelný rituál zahájení dne: učitelka děti přivítá, společně zjistí, kdo dnes chybí, děti si vzájemně sdělují, co doma prožily zajímavého.

Pak je na pořadu rutina – děti procvičují říkankou část abecedy, číselnou řadu, dny v týdnu, zopakují pravidla chování ve třídě. Poté učitelka děti seznamuje s další částí denního programu. Jejím tématem se stala moje návštěva, a tak si děti sedly na židličky do půlkruhu a já jsem jim vyprávěla, odkud jsem přicestovala a dávám kolovat přichystané fotografie z MŠ, ve které pracuji.

Země bez moře

Děti hlavně překvapilo, že naše země není obklopena mořem. Některé si dovedly představit délku cesty letadlem, protože s rodiči navštívily některou z evropských zemí. Moje průvodkyně – dobrovolnice z řad maminek, které spolupracují s učitelkou a zpestřují dětem výchovně vzdělávací program – pak rozdala dětem vytištěnou mapku naší republiky a ještě chvíli se děti bavily tímto tématem. Pak si samostatně vybíraly hračky, stavebnice, skládačky nebo zvolily námětovou hru v některém z koutků. Pozorovala jsem je, chvílemi se zapojovala do jejich her a v duchu srovnávala.

Ve vybavení třídy ani v metodice práce nejsou velké rozdíly, ale když vzpomenu na naše skupiny dětí – běžně máme ve třídách kolem 20–25 dětí –, nemůžu než povzdychnout: „Kéž by v nich od rána mohly pracovat s dětmi také dvě pracovní síly. Anebo kéž by mohly být skupiny dětí ve třídách jen kolem 15 dětí, to by se ‚individualizovalo‘!“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2010 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!