5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Člověk, který nehospodaří se svými silami, snadno vyhoří

Člověk, který nehospodaří se svými silami, snadno vyhoří

Autor: Marie Těthalová | Datum: 3.12.2008 | Vydání: 10/2008

K tomu, abychom mohli „fungovat“, tedy pracovat, věnovat se rodině, přátelům, svým zájmům, potřebujeme dostatek energie, a to nejen tělesné, ale i psychické. Nejen o tom, kde brát síly pro každý nový den, jsme si povídali s psycholožkami Zdeňkou a Annou Kolářovými.

Jak může učitel hledat zdroje v sobě samém, aby každé ráno dokázal odejít do školy a věnovat se žákům?

AK: Podle mě nejde úplně oddělit psychickou energii od té fyzické…

ZK: O energii se hovoří v mnoha kontextech, spousta lidí mluví o pozitivní nebo negativní energii, tohle slovo je dnes poměrně dost zprofanované, vytrácí se jeho původní hodnota nebo smysl. Pokud si budeme povídat o tom, kde by měl energii najít učitel nebo učitelka, vyjděme z předpokladu, že to je člověk, který má nějaké fyzické síly, ze kterých vychází, duševní výbavu, o kterou by měl pečovat, a pak i určitý duchovní přesah. Věřím tomu, že učitelka, která pracuje v mateřské škole, má ráda děti a chce pro ně udělat něco pěkného, trpí určitou formou entuziasmu. Říkám „trpí“, a vím, proč to říkám. (Zdeňka Kolářová reaguje na můj smích. Pozn. red.) Víme totiž, že největší entuziasté nejrychleji a nejčastěji vyhoří. Nepracují rozumně se svými silami, které mají k dispozici. Pokud dokážou stavět na nějaké rozumnější, podstatnější bázi, kterou mohou tvořit například lepší profesní výcviky, lepší duchovní orientace, mohou se vyhoření ubránit.

Zmínila jste, že lidem dnes chybí duchovní přesah. Myslíte tím i odklon od toho, co bychom mohli nazvat náboženstvím?

ZK: V dnešní době je naopak velký příklon k duchovnímu životu, ale objevují se různé povrchní směry ubíjející podstatu člověka. Tím myslím třeba sekty. Já jsem ale zmínkou o duchovním přesahu myslela něco jiného. Mladé holky, které se chtějí starat o malé děti, vycházejí často z mylných předpokladů o tom, co dítě umí, dělá. Nemají jasno v tom, jak vypadá školský systém, jaké jsou možnosti… Narážejí na spoustu zklamání a nejistot. Nebývají také moc dobře připraveny na skupinovou práci s dětmi. Umějí pracovat s jedním dítětem, ale práce s více dětmi, to je úplně jiný rozměr.

Lidé, kteří pracují v tzv. pomáhajících profesích, tedy i učitelé, jsou z neustálého kontaktu s druhými lidmi vysíleni, unaveni. Z čeho tato únava pramení? Proč je právě práce s lidmi někdy tak vysilující?

AK: Únava, úbytek energie může souviset i s tím, že v sobě potlačíme nějakou emoci, „zakážeme“ si nějakou oblast, hodně energie věnujeme tomu, že nějaká emoce zůstane pod povrchem.

ZK: Cílovou hodnotou, po které všichni prahneme, je dnes štěstí. A pokud si učitelka myslí, že je dobrá jedině tehdy, když udělá děti šťastnými, nepohybuje se moc v realitě.

Častou obtíží, se kterou se mnozí z nás potýkáme, je to, že neumíme s odchodem z práce odložit všechny pracovní starosti a problémy, ale „neseme“ si je domů. Co s tím? A v čem je problém?

ZK: V pedagogickém procesu se hodně vydává energie jednostranně, učitel produkuje velké úsilí… Navíc nemá to, co máme my psychoterapeuti – možnost supervize, průpravu pro problémové situace. Od učitelů se čeká, že je studium vybavilo k dobré pedagogické práci. Aby se člověk naučil uzavřít pracovní záležitosti a nenosit si je domů, potřebuje k tomu určité dovednosti a trénink. Musím říct, že jsem se to časem už naučila. Když si „nesu“ klienta domů, je to pro mě signál, že jde o závažnou situaci a že si terapie vyžádá hodně sil. Ale pokud jde o „běžný“ rámec mé praxe, dokážu to uzavřít a domů už odcházím jako matka, přítelkyně, hospodyně…, „proměním se“.

AK: Tak tohle zatím úplně neumím.

Jak se může učitel, který nemá možnost supervize ani jiné terapeutické nástroje, vyrovnat se zátěží své profese?

ZK: Lidé v zátěžové situaci dokážou jednat sebezáchovně, to je spontánní reakce. Učitelé se třeba spolu scházejí, „promílají“ dokola své problémy a navzájem se povzbuzují. Spontánní supervize bez pravidel… Pokud se k tomu ale přidá i popíjení alkoholu, může to být spíše na škodu. Ovšem moc se nemluví o tom, že by o sebe učitelé měli dbát, sportovat, relaxovat… Hasiče posílá jejich zaměstnavatel do lázní, ale učitelský stav je neošetřený. Navíc společnost se i vůči dětem nechová moc pěkně; dětství se bere jako přechodný stav. Děti vyrostou a stanou se pracovní silou, která bude zvyšovat národní produkt… A tak se do nich i do učitelů moc neinvestuje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 10/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!