5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Dítě s handicapem je pro učitele velká výzva

Dítě s handicapem je pro učitele velká výzva

Autor: Marie Těthalová | Datum: 8.2.2013 | Vydání: 2/2013

Když se loni začalo mluvit o rušení praktických škol, vyvolalo to velkou odezvu. Se speciální pedagožkou Leou Květoňovou jsem si povídala nejen o inkluzívním trendu, ale také o potřebách a bolestech rodičů dětí s postižením.

Dítě s handicapem je pro učitele velká výzva

Integrace už dneska není „zakázané slovo“, téměř v každé škole najdeme dítě, které je integrované. Jak by ale měla integrace vypadat, aby splnila svůj účel? Aby se dítě doopravdy zapojilo mezi vrstevníky, nebylo jen vedle nich?

O integraci se mluvilo spíše v polovině 90. let minulého století, kdy se zkoušelo včleňovat děti s postižením do běžného kolektivu. Hovořilo se o podmínkách, které by mělo mít pro vzdělávání, a nešlo jen o podmínky ve smyslu pomůcek a uspořádání budovy, ale také možnost využít pro jeho výuku asistenta. Myslím, že u řady dětí s handicapem se takováto podoba vzdělávání osvědčila. Dnes se setkávám s vysokoškolskými studenty s handicapem. Jsou mezi nimi lidé, kteří prošli dřívějšími speciálními školami, ale také studenti, jež prošli běžným gymnáziem. Nevidíme mezi nimi žádný velký rozdíl, nedá se říci, že by jedni byli vzděláni více a druzí méně. Čili zmiňovaný „pokus“ z 90. let vidím jako pozitivní.

Inkluze má jiná, filozofická východiska a strategie. Je to například model vzdělávání Škola pro všechny, kde už vzniká skutečně inkluzívní prostředí. Zde už nejde jen o zařazení dítěte s handicapem do běžné školy, ale bere se jako normální, že dítě postupuje s vrstevnickou skupinou a je vzděláváno v jednom společném vzdělávacím proudu. Hodně se věnujeme klimatu třídy, které napomáhá vyrovnávání deficitů. My dospělí často děti podceňujeme, a přitom dětská psychika je natolik plastická, že děti jinakost nevnímají, je to pro ně přirozené. I dnešní studenti už to, co jsme my dříve vnímali jako možný problém, jako problém nevnímají. Emoce, které v některých lidech vyvolávají současné inkluzívní snahy, jsou do jisté míry pozůstatkem „starého“ způsobu myšlení. Možná ještě úplně nejsme schopni na věci hledět jinak. Proto na pedagogických fakultách musíme myslet na to, že vychováváme učitele pro budoucnost. Nemůžeme ustrnout v tom, jaké je to teď, ale mít nakročeno dopředu, aby naši studenti obstáli v budoucích podmínkách. A to, i když pedagogický terén ještě někde vnímá tuhle otázku postaru.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 2/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!