5000
Kurz jako dárek Zdrava 5 Kompletní ročník časopisu 2016 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Emoce malých dětí rozhodně nejsou menší než ty naše

Emoce malých dětí rozhodně nejsou menší než ty naše

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 4.11.2016 | Vydání: 9/2016

Je malé, jen se vzteká nebo zlobí, myslíme si často. Podle psycholožky Simony Hoskovcové i předškolní děti prožívají různé situace podobně jako my a jejich bolest nebo radost není méně silná jako ta naše.

Emoce malých dětí rozhodně nejsou menší než ty naše

Proč bychom se měli věnovat dětským emocím? Měla jsem za to, že děti rozumějí tomu, co cítí, že to není žádná věda. Jak to je?

Ve výchově často nastává ten problém, že máme dojem, že je nám vše jasné. Porozumět vlastním emocím a emocím druhých lidí je ale poměrně složitý proces, který začíná už v předškolním období. Dítě se to učí až do školního věku, přičemž v průběhu mladšího školního věku se porozumění emocím rozvíjí naplno. Učení ale školním věkem nekončí, doznívá později. Dokonce i někteří dospělí se v emocích nevyznají.

Proto bychom u dětí předškolního věku neměli emoce podceňovat. Děti vědí, že se s nimi něco děje, ale nemají pro to žádné pojmy.

Co když dítě svým emocím nerozumí, nechápe, co prožívá? Jaký to může mít vliv na jeho chování?

V téhle souvislosti se mi vybavuje jedno čínské pořekadlo, které říká, že musíte dát drakovi jméno, abyste ho mohla ovládnout. Je těžké zvládnout například smutek, který se projeví pláčem, nebo vztek, když nevíme, co se děje. Pokud k pocitům nemám přiřazen žádný pojem, nemám šanci to nijak uchopit. Někdy to vypadá tak, že dítě pláče a slyší: „Zlobíš.“ Potom se vzteká a zase slyší: „Zlobíš.“ A totéž slyší, když má z něčeho radost a poskakuje a směje se. Dítě pak má pro celou škálu emocí jeden pojem: „Zlobíš.“ S tím se pak špatně zachází, pokud tomu potřebuji rozumět a nějak to regulovat.

Seberegulace je jedním z důležitých úkolů předškolního věku. Přibližně tříleté dítě začíná být schopné své emoce regulovat, ale potřebuje k tomu od nás dospělých získat nějaké nástroje, „návody“. Součástí tohoto učení je i to, že si dítě osvojuje pojmy s emocemi spojené.

Nemůžeme dítěti pomoci tím, že budeme mluvit o svých emocích?

Ano, můžeme. A děti nám v tom často samy pomůžou, řeknou třeba: „Mámo, ty jsi nějaká naštvaná.“ Můžeme jim po pravdě odpovědět: „Asi vypadám jako naštvaná, ale jsem spíš utahaná z práce.“ Stačí jen ty věci popisovat a díky tomu jsme pro děti čitelnější. Zejména předškolní děti si vytvářejí různé fantazie kolem toho, co se děje. Maminka je třeba smutná, ale dítěti to nevysvětlí, neřekne mu, že se hádá s tátou nebo že má starosti v práci, a dítě si začne domýšlet, že za to může samo.

Zejména když je ještě ve věku magického myšlení, že?

Přesně tak. Předškolní dítě o emocích přemýšlí hodně egocentricky. Má v sobě jisté zárodky empatie, soucítí s druhým dítětem a podobně, ale zatím to neprožívají jako my, nemají dospělou empatii, která nám pomáhá se na věci podívat z pohledu druhého člověka. Jejich empatie se projeví tak, že když například vidí někoho plakat, začnou plakat také.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 9/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666