5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Hej mistře, vstaň bystře!

Hej mistře, vstaň bystře!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 4.12.2006 | Vydání: 10/2006

Známá Česká mše vánoční je pro většinu z nás synonymem Vánoc. Asi málokdo ale ví, jak pohnutý a náročný život měl Jakub Jan Ryba, který nebyl jen skladatelem, ale také venkovským kantorem.

Jakub Jan Ryba se narodil 23. června 1732 jako pátý syn klatovského měšťana a kloboučníka Václava Ryby. Dětství strávil v Přešticích a v Nepomuku, k němuž se vážou jeho vzpomínky týkající se tehdejšího školského systému. Obraz nepomucké školy, jak jej Ryba vylíčil ve svých vzpomínkách, byl otřesný: „Neustálé nadávky, hrubé, pacholské jednání s bitím všeho druhu znechutily mi školu tak, že jsem tam šel vždy s pláčem a otevíraje dvéře, třásl jsem se na celém těle. Nečistota školní místnosti ještě zvyšovala odpor. Stěny byly podobny tisícileté zřícenině. V tak tmavém, nečistém a páchnoucím žaláři musili jsme seděti denně bez přestávky dvě hodiny ve společnosti hus a kuřat a poslouchati řádění učitelovo.“

Kantor Strejček děti nenaučil pořádně ani číst a psát. Jeho výchovnými prostředky byly metla máčená ve vodě a rákoska. Děti musely klečet na polínkách či sedávat v oslovské lavici. Ryba se proto učitele bál a do školy chodil velmi nerad.

Hudba utěšitelka

Nespokojenost se životem ve škole mladému Rybovi nahrazovala hudba. Učarovaly mu klávesové nástroje a pochopitelně také housle a začal se zajímat o skladby, které se hrály v kostele. Sám se pustil do zhudebnění mariánské antifony; otec jej sice pochválil, ale skladba se mu zdála moc dlouhá a tak ji zkrátil.

Hudební nadání devítiletého Ryby bylo pro nepomuckého učitele Strejčka velkým trnem v oku. Jak jinak si vysvětlit, že záměrně (nesprávným doprovodem) kazil bezchybný a čistý zpěv malého Jakuba Jana? Strejčkova metoda výuky zpěvu byla vůbec velmi „svérázná“ - vyžadoval po žácích, aby bezduše memorovali pravidla, která sám sepsal, aniž by se je namáhal dětem vysvětlit. Když je děti uměly odříkávat, dal jim do ruky notové party a postup se opakoval.

Na studia do Prahy

Když bylo Rybovi 15 let, vzal jej strýc Jan na studia do Prahy. Jakub Jan studoval u piaristů, kteří vyučovali bezplatně a přijímali žáky ze všech společenských vrstev. Začátky studia provázelo velké zklamání - protože Ryba neuměl řádně mluvit a psát německy, nebyl přijat na gymnázium a začal chodit do piaristické základní školy.

Díky své píli a touze po vzdělání se napřesrok dočkal vytouženého studia na gymnáziu. Nepatřil sice k premiantům, ale byl dobrým studentem. Každou volnou chvíli věnoval návštěvě kostelů, divadel a hlavně opery a naslouchal skladbám domácích i cizích umělců. Jeho vášeň pro hudbu nakonec našla naplnění - začal hrát na violoncello v kvartetu svého třídního profesora.

Jakub Jan se nespokojil jen s poslechem cizích skladeb, ale začal sám komponovat, nejprve se pokusil o smyčcová kvarteta. Jeho první skladby se setkaly s úspěchem a Ryba se s velkou chutí pustil do dalších kompozic. Živelnost a intuice mu pomalu nestačily, a tak se vrhl do studia hudební teorie.

Časem byl v komponování natolik zběhlý, že dokázal za jeden den složit i obsáhlejší dílo - ráno je napsal a večer bylo provedeno. Kompoziční smršť mladého Ryby využil jeden zdatný překupník. Nejprve zprostředkovával prodej Rybových skladeb hudby chtivým zájemcům a časem zaměnil Rybovo jméno za jiné, smyšlené a zisk si ponechal. Až když se Jakubu Janovi dostala do rukou skladba od „pana Peace“, která mu byla nápadně povědomá, přišel jeho známý o zdroj nekalých příjmů.

Rybův studentský život a zejména jeho nadějnou kariéru hudebníka ukončil dopis od otce. Psal mu, že se v Nepomuku uvolnilo místo učitele a že si přeje, aby na ně mladý Ryba nastoupil. To byla pro Jakuba Jana velká rána. Pokud měl otce poslechnout, znamenalo to konec studia i hudebního života.

Sklíčený mladík se nějakou dobu rozmýšlel, ale pak uposlechl rady svého příznivce pátera Leopolda a otci vyhověl, zažádal o učitelské místo v Nepomuku a absolvoval učitelský kurz.

V Nepomuku jej ale čekalo překvapení -místo bylo obsazeno. I když po různých peripetiích nakonec místo dostal, nadlouho zde nezakotvil a odešel do Rožmitálu.

Život v Rožmitále

Jako kantor rožmitálské školy se snažil svým žákům vytvořit lepší podmínky, než jaké znal ze svého dětství - byl zastáncem nové školské reformy, založil školní knihovnu, do které kupoval ze svého nejnovější knihy, zavedl deník školy i pravidelné větrání ve třídách, což bylo ve školách, kde se topilo v kamnech, nemyslitelné.

Za důležitou součást vyučování považoval Ryba zpěv, který pro něj nebyl jen doplňkem, ale hlavně prostředkem školní výuky. Inspiroval se u starověkých Kréťanů, kteří prostřednictvím zpěvu učili mládež poznávat pravidla mravopočestnosti a nábožnosti, letopisy rodné země i udatné činy slavných předků. Nacvičoval s dětmi různé písně mravoučné, pracovní a jinak tendenční a také duchovní zpěvy, protože se snažil vytvořit z dětí chrámový sbor.

Nezapomínal ani na tělesný rozvoj žáků -dbal o jejich fyzickou kondici, cvičil s nimi a vodil je do přírody. Varoval je však před přeceňováním vlastních sil a vedl je k přiměřenému odpočinku (což ovšem sám moc nedodržoval).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 10/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!