Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Jak se žije dětem s postižením po deseti letech

Jak se žije dětem s postižením po deseti letech

Autor: Jana Pokorná | Datum: 4.5.2012 | Vydání: 5/2012

Když se mi před lety dostala do ruky první kniha Heleny Chvátalové s rozhovory rodičů dětí s handicapem, velmi mě zaujala. Občas jsem si na „děti z knížky“ vzpomněla, říkala jsem si, jak se jim asi vede, a přemýšlela jsem o tom, jak děti i jejich rodiče zvládají stoupající nároky školy a společnosti.

Jak se žije dětem s postižením po deseti letech

Moc mě potěšilo, že Helena Chvátalová připravila pokračování, v němž hovoří nejen s rodiči, ale i s dětmi, které představila v první knížce. Řada z nich je dnes totiž již dospělá… V rozhovorech o integraci, dospívání a rané dospělosti, hledání svého místa ve společnosti, což jsou úkoly, které čekají i na děti s handicapem, se mluví o ochotě a obětavosti lidí z okolí, ale také o nepochopení, například ze strany školy. V dnešní době, kdy se mluví o tom, že všechny děti s handicapem by měly mít šanci na přijetí mezi zdravé vrstevníky, zvlášť poučné čtení. Najednou totiž nevidíme „jen“ handicap, ale konkrétního člověka. Novinkou, kterou první kniha rozhovorů neměla, je fotopříloha. Mnohokrát jsem se během čtení musela podívat na fotku dítěte, respektive mladého člověka, jehož příběh jsem četla. A všechny rozhovory byly najednou o kousek osobnější. Už jsem věděla, o kom se v nich píše.

Některé rozhovory z knihy mě moc potěšily, jiné mi vehnaly slzy do očí. A některé „děti z knížky“, které znám z prvního dílu, jsem v pokračování nenašla. Jejich životní pouť už skončila, nebo je natolik těžká, že jejich rodiče nechtěli nebo neměli sílu mluvit o tom, s čím se potýkají. Moc mě ale potěšilo, že se alespoň jedna maminka, jejíž dítě s handicapem již nežije, rozhodla podělit o to, co jejich rodina v posledních letech zažila. Jsem moc ráda, že nakladatelství mělo odvahu zařadit tento rozhovor do knihy. A doufám, že se kniha dostane do rukou zdravotníků, kteří pracují s lidmi, jejichž dítě má těžký handicap a je na konci své životní cesty. Nepochopení a neochota komunikovat totiž netrápí jen rodiče, jimž se narodilo dítě s handicapem, ale i rodiče, jejichž dítě je na odchodu ze světa. Knihu bych doporučila všem, které zajímá osud lidí s handicapem.

Helena Chvátalová Praha, Portál 2012

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 5/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.




Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0