5000
Kurz jako dárek Zdrava 5 Kompletní ročník časopisu 2016 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Každé dítě potřebuje vědět, že lidi kolem něj jsou fajn a že jim může věřit

Každé dítě potřebuje vědět, že lidi kolem něj jsou fajn a že jim může věřit

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 5.10.2017 | Vydání: 8/2017

Úzkosti se nevyhnou žádnému věku, ani předškolnímu. O tom, jak s dětmi s úzkostí pracovat a co je základem psychoterapie dětí jsem si povídala s terapeutkou Lucií Bělohlávkovou.

Každé dítě potřebuje vědět, že lidi kolem něj jsou fajn a že jim může věřit

Budeme si povídat o dětských straších a úzkostech. Jedná se vždy o něco negativního, nebo má strach a úzkost i nějaký význam?

Strachy a úzkosti rozhodně nemusejí vždy znamenat jen něco negativního, mají určitou funkci. Nejzákladnější je ochrana nás samých. Mohou být pro nás užitečné. Když bychom se třeba chystali na zkoušku, ale neměli bychom z ní obavy, nepřipravili bychom se na ni, nebo bychom neodevzdali práci, kterou máme do školy. A kdyby se na nás řítilo ze zatáčky auto, a my jsme z toho neměli strach, vletěli bychom do silnice místo toho, abychom uskočili.

Primární funkcí strachu je připravit nás na potenciální nebezpečí. Někdy se to ale „zvrtne“ a nastoupí úzkosti, které nás omezují mnohem častěji, dostáváme se do začarovaného kruhu a úzkosti se mohou stupňovat. A čím více se nepříjemné situaci vyhýbáme, tím se úzkost umocňuje a začarovaný kruh se posiluje.

Co se s námi děje, když máme z něčeho strach nebo cítíme úzkost?

V první řadě nám hlavou běží spousta myšlenek, které se začnou roztáčet. „Nezvládnu to!“ „Nemůžu to dokázat!“ „Všichni se mi budou smát!“ Opakují se tam slova jako „všichni“, „musím“, „nikomu jinému by se to nestalo“… Jsou to extrémní myšlenky, s nimiž jdou ruku v ruce fyziologické symptomy. Pokud se pak opět dostaneme do situace, kde cítíme ty fyziologické symptomy, zpozorníme, řekneme si, že se cítíme špatně, a raději to neděláme nebo se toho začneme bát. Tím se začarovaný kruh umocňuje.

Fyziologické symptomy jsou jakýmsi displejem našeho těla. Bolesti břicha u dětí, ale i u dospělých, motání hlavy, zrychlený tep, pocení, třes, zrychlené dýchání… Všechny tyto tělesné signály jsou projevem toho, že se tělo chystá na potenciální nebezpečí. Mluvíme o reakci „boj, nebo únik“, což je něco, co si neseme už od pračlověka, kterému, když se objevil šavlozubý tygr, nezbylo nic jiného než prostě dát nohy na ramena a utéci, nebo znehybnět a doufat, že si ho tygr nevšimne, případně začít bojovat. Dnes ale šavlozubého tygra nepotkáme. Proměňují se do něj situace, kdy třeba jdeme do školy a někdo se na nás „špatně“ podívá a my si hned začneme myslet, že je to tím, že se mu nelíbíme, nebo chvíle, kdy máme jít nakoupit a promluvit přitom s prodavačkou. Šavlozubým tygrem se pro nás stávají situace naprosto běžné.

Setkávám se s tím, že dospělí se někdy snaží dětem jejich strachy a úzkosti rozmluvit. Funguje to?

Úplně nejhorší je dítěti, které cítí úzkosti, říci, aby své pocity ignorovalo. To se lehce řekne a těžko udělá, přitom to dospělí říkají velmi často. Sami ovšem jen obtížně ignorují třeba nepříjemnou kolegyni v práci. Je to něco, po čem lidé sáhnou jako po první možnosti, a přitom to nemá žádný účinek. Spíše je potřeba dítě posilovat v tom, co se mu daří, snažit se zvyšovat jeho sebevědomí, a pokud se něčeho obává, snažit se ho postupně otužovat nebo ho celou situací postupně provést. Tlačit dítě do věcí, apelovat na ně, že to přece zvládne, protože „je přece borec“, se často mine účinkem.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č.8/2017.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666