5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Nešikovné dítě potřebuje naše pochopení

Nešikovné dítě potřebuje naše pochopení

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 8.10.2009 | Vydání: 8/2009

Každý jsme se v životě potkali s nějakým nešikou – člověkem, kterému všechno padá z rukou, zápasí i s obyčejnými úkony, každou chvíli něco rozbije, rozlije nebo převrhne a působí jako „hromdopolice“.

A jednoduché řešení, jak tyhle nesnáze zvládnout, není. Nepomůže napomínání, sliby, že si nešika příště „dá pozor“, jsou k ničemu. Při první příležitosti už zase letí sklenička k zemi a pohroma je na světě. Když Romana, učitelka jedné pražské sídlištní mateřské školy, vzpomíná na předškolačku Hanku, během několika prvních vět vyjmenuje snad všechny možné „katastrofy“, které její nenápadná, drobná žákyně dokáže „spáchat“. „S Hankou to je opravdu ‚dílo‘. Je hrozně ochotná, samou snahou by se přetrhla, ale o to je to někdy horší. Mám dojem, jako by občas vůbec netušila, co dělá. Třeba včera ráno, hned po příchodu, vtrhla do třídy, zakopla o svoji nohu, spadla a smetla klukům jejich stavbu a plácla sebou o zem. Když se uklidnila, zvedla se, že si půjde hrát do kuchyňky. Všechno nádobí vysypala ze skříňky a pak strašně dlouho ‚bojovala‘ s tím, než si tam udělala znovu alespoň trochu přijatelný pořádek. Několikrát si sundala a zase obula bačkory, snad stokrát si rozepnula zástěrku a o tom, jak stoluje, snad ani nebudu mluvit. A to, co je schopná ‚vyvést‘ na toaletě, je někdy opravdu síla,“ vysvětluje zkušená, ale v poslední době docela unavená učitelka.

Hanička, která dává rodičům, učitelce i kamarádům docela zabrat, nic z popsaných věcí nedělá naschvál. Příčinou její nešikovnosti je vrozená vývojová dyspraxie, porucha, která vzniká na základě drobného poškození mozku v období před porodem, během něj a krátce po něm (tedy v perinatálním, natálním a postnatálním období). Dá se prokázat neurologickým a psychologickým vyšetřením. Dětí, jako je Hanička, není málo, s vývojovou neobratností neboli nešikovností se potýká asi každé desáté. A protože se jedná o poměrně problém, který – pokud se mu pokud se mu nevěnujeme – může zkomplikovat cely život jedince, nesmime nešikovnost bagatelizovat ani trestat. Když Romana pokračovala ve vypravěni o Haničce a jejich projevech, uvědomila si, že k většině problemů dochazi ve chvili, kdy je Hanka zmatena, nevi, co se bude dit, nebo když ma splnit nějaky složitějši ukol.Tento poznatek potvrzuji i psychologove; ditě s dyspraxii potřebuje, aby svět kolem něj měl jasny řad a smysl. Absolutni většina mateřskych škol tento požadavek samozřejmě splňuje. Je ale třeba si uvědomit, že to, co je pro zdrave ditě přehledne, může ditěti s poruchou koordinace a s omezenymi motorickymi schopnostmi připadat jako naprosty chaos.

 V jednoduchosti je krása

Pokud se teď děsíte, že budete muset kvůli dítěti s dyspraxií „překopat“ vše, co ve školce děláte, a tím ochudit ostatní děti, bojíte se zbytečně. I nešikovné dítě se může zapojit do společného programu, jen je třeba respektovat jeho potřeby a upravit některé dílčí věci.

Především je nutné počítat s tím, že malý nešika bude na všechno potřebovat o něco více času a že bychom mu měli věci náležitě vysvětlit. Možná se vyplatí udělat z něj na čas svého pomocníka; je jasné, že pomoc bude mít chvílemi charakter „medvědí služby“ a že bychom si většinu věcí udělali rychleji a lépe, kdybychom se do nich pustili sami, nebo přizvali nějakého šikulu. Ale pokud se přes to přeneseme, jsme na dobré cestě.

Když „nešiku“ poprosíme, aby nám pomohl třeba s přípravou výtvarných potřeb, prodloužíme tak jeho adaptační čas. Bude mít delší dobu na to, aby si uvědomil, že se bude dělat něco jiného, a pomalu a zvolna se na to připraví. Tím, že si bude moci „osahat“, s čím si pak bude hrát nebo pracovat, pro něj pomůcky či hračky nebudou tak nové, a proto se lépe vypořádá s další činností. Navíc ho budeme mít „na očích“.

Další strategií, která se osvědčuje, je neustálá komunikace o tom, co se právě dělá. Některé děti s dyspraxií totiž způsobí pohromu už tím, že se plně nevěnují své činnosti, ale pořád koukají, „kde co lítá“. Podobnou zkušenost má Romana: „Když si Hanka jde sama nalít čaj, dívá se přitom na to, jak si ostatní hrají. A aby jí nic neuteklo, šije sebou a lije čaj kolem sebe. Když svačí, už by nejraději byla na koberci, proto si do pusy ‚napere‘, co to dá, a pak je celá zamazaná. Jednou rukou staví věž z kostek a druhou ji zase rozebírá, protože si chce postavit ohrádku, a přitom šlape do hraček, které si pod sebe nahrnula…“ Práce s podobným živlem někdy vede k rezignaci, která je ale velkou chybou. Pokud totiž dopustíme, že nešikovné dítě nebude myslet na to, co dělá, a necháme ho „osudu“, celý problém jen zpevníme.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 8/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!