5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > O neslyšící děti je postaráno

O neslyšící děti je postaráno

Autor: Eva Brandejsová | Datum: 27.10.2003 | Vydání: 8/2003

Mateřská škola pro sluchově postižené a děti s vadami řeči v Hradci Králové nezůstává nic dlužna dobrým tradicím školy, která letos slaví 55. výročí.

Péče o sluchově postižené ve východočeském regionu má již víc než stodvacetiletou tradici. Mateřská škola však byla při ústavu hluchoněmých zřízena teprve v září 1948. Tehdy ústav sídlil v budově Rudolfina, jež byla na začátku 20. století postavena ze sbírek od sluchově postižených občanů a jejich příznivců. Za 2. světové války budova značně utrpěla, byla zabrána nacisty a neslyšící děti se několikrát stěhovaly do různých objektů ve městě. Po válce se děti do svého ústavu vrátily. Rok 1948, kdy vznikla mateřská škola, byl ještě poznamenán velkým úsilím o obnovu zničeného zařízení.

Škola byla v rukou církve, jejím ředitelem byla dodnes známá osobnost, P. Jiljí Hůlek. Ústav žil v té době bohatým kulturním životem. Vydával školní časopis „Náš list“, jeho oblibu dokazuje 30 čísel ročně. Ústav také pravidelně pořádal „Dětskou slavnost“ na školní zahradě. Program připravily neslyšící děti a pořadu se účastnilo údajně na 700 dětí z města. Další významnou akcí byly pravidelné prázdninové kurzy pro nápravu řeči dětí z města i širšího okolí.

Děti se musely schovat

K 1. 9. 1948 byla škola postátněna a v roce 1952 budovu přebrala Vojenská lékařská akademie. Tímto zásahem ztratily neslyšící děti z celého východočeského regionu navždy svůj ústav, jež jim byl celých padesát let druhým domovem. Děti se musely přestěhovat do bývalého sanatoria v Hořičkách u České Skalice. Pro nejmenší děti tam byly v klidném venkovském prostředí a v budově obklopené francouzským parkem sice dobré podmínky, ale byly tam jaksi odříznuty od světa, jakoby schovány. Navíc bylo na Hořičky velmi složité dopravní spojení. Většina dětí tedy musela zůstávat na internátě a domů jezdila pouze na prázdniny.

Významným mezníkem byl rok 1958, ve kterém nastává výměna vyučujících. Řádové sestry odešly ze školy do zdravotnických zařízení a vyvstala nutnost zajistit kvalitní učitele a vychovatele. Než se kádry ustálily a zapracovaly, vznikalo dost obtíží. V roce 1964 se přestěhovala dvě oddělení mateřské školy a přípravná třída do budovy bývalého dětského domova v Brandlově ulici v Hradci Králové. Řízením pobočky a správou objektu byla pověřena Božena Uhlířová. Později její zásluhy o výchovu neslyšících ocenil tehdejší ministr školství Fr. Kahuda titulem Vzorná učitelka. Další ředitelka, Vlasta Zelinková, navázala kontakt s jinými školami u nás i v cizině, se závody ve městě, zřídila propagační vitrínu na hlavním nádraží a navázala bližší spolupráci se Svazem invalidů. Počet dětí narůstal a domek v Brandlově ulici praskal ve švech. Budova byla přeměněna na internát s jídelnou a mateřská škola byla umístěna v budově bývalých jeslí.

Učitelky jako maminky

Učitelky mateřské školy i vychovatelky byly dětem, z nichž většina v té době pobývala celotýdenně na internátě, druhými maminkami. V té době se kladl důraz na orální metodu výuky, doplněnou daktylní abecedou. Ta byla pro děti i vyučující nesmírně náročná i únavná. Přes velké úsilí obou stran nemohlo být tímto způsobem dosaženo žádoucích výsledků, totiž vytvoření pevného komunikačního systému, potřebného pro další vzdělávání dětí. Také sluchadla a zesilovací kolektivní soupravy byly tehdy ještě velmi nedokonalé.

Tyto nedostatky nahrazovaly tehdejší pedagožky zvýšeným osobním úsilím, věnovaly se dětem víc, než jim určovala povinnost, a mnoho volného času si vyžádala výroba učebních pomůcek. Kolektiv v „Brandlovce“ byl skvělý, nikdo nehleděl na čas a neptal se, co za to.

19. 12. 1990 se konečně splnil sen všech východočeských neslyšících. Děti se stěhovaly do nové pavilónové školy ve Štefánikově ulici v těsném sousedství lesoparku. Mateřská škola tam má svůj vlastní pavilón se světlými třídami, odborně vybavenou logopedickou pracovnou, příjemnými ložnicemi a umývárnami, velkými halami s tělovýchovnými koutky a dřevěnými domky, terasou s výběhem přímo na zahradu. Dětem se tu líbí, s jejich adaptací nejsou problémy zvláště proto, že přístup učitelek je velmi osobní a mateřský.

Nové metody

V posledních letech se změnil počet tříd MŠ, její celkové zaměření a postupně i metody práce. V roce 1995 byla mateřská škola rozšířena o třídu dětí s dysláliemi a dostala název Mateřská škola pro sluchově postižené a děti s vadami řeči. Od té doby škola otevírá každoročně jedno nebo dvě oddělení pro děti s těžkými vadami řeči. Velká změna nastala také ve třídě sluchově postižených. V péči o děti tam spolupracuje slyšící učitelka s učitelkou sluchově postiženou. Užívají bilingvální metodu, která má svůj základ ve znakové řeči, jež je pro děti mateřštinou, a je vhodně doplňována českým jazykem. Děti takto vedené dostanou ten nejlepší základ k dalšímu vzdělávání.

Dnes patří mateřská škola do komplexu Speciálních škol pro sluchově postižené, jehož ředitelkou je Mgr. Iva Rindová. Součástí tohoto komplexu je také Střední pedagogická škola, jejíž studenti v mateřské škole vykonávají svou pedagogickou praxi. MŠ velmi úzce spolupracuje také se Speciálně pedagogickým centrem školy, které vyhledává rodiny se sluchově postiženými dětmi, poskytuje jim první cenné rady, vzdělává rodiče a přivádí je posléze do našeho zařízení.

55. výročí může tedy Mateřská škola pro sluchově postižené a děti s vadami řeči oslavit s dobrým pocitem. Její současné pracovnice nezůstávají nic dlužny dobrým tradicím školy a i ony se snaží do péče o své svěřence vkládat to nejlepší ze sebe. Rodiče jim mohou své děti svěřit bez obav a s důvěrou.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!