5000
Předplatné jako dárek Kurz jako dárek Zdrava 5 Kompletní ročník časopisu 2016 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Pohádka v televizi společné povídání nenahradí

Pohádka v televizi společné povídání nenahradí

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 2.11.2017 | Vydání: 9/2017

To, co my dospělí zvládáme automaticky, se malé děti teprve učí. S PhDr. Miroslavou Schöffelovou jsem mluvila o tom, jak se děti učí rozlišovat první a poslední hlásku slova a jaké hry můžeme využít k tomu, aby se to podařilo.

Pohádka v televizi společné povídání nenahradí

Budeme si povídat o fonematickém sluchu. O co se jedná?

Nejprve bych se ráda zastavila u termínu jako takového. Osobně nejsem zastáncem označení fonematický sluch, protože to evokuje myšlenku, že dítě má něco slyšet. Spíše bych použila termín fonematické uvědomování. Jedná se v podstatě o uvědomění si formy slova, tedy nejen obsahu, ale také jeho hláskové struktury, pochopení skutečnosti, že slova kromě významu mají zvukovou formu. V praxi to vypadá tak, že dítě například pozná první a poslední hlásku slova a že je schopno říci, jaká hláska je uprostřed slova. Také jde o to, že dítě pochopí, že výměna hlásky úplně změní význam slova. Dítě, které má rozvinuté fonematické uvědomování, také chápe, že obsah a forma slova se mohou lišit. Když se zeptáte předškolního dítěte, jestli je delší slovo had, nebo žížala, obvykle vám odpoví, že had. Odpoví tak proto, že ještě nemá rozvinuté fonematické uvědomování a drží se pouze obsahu slova.

Jak je možné, že dítě nerozlišuje jednotlivé hlásky?

Setkáváme se s tím u předškoláků, protože forma slova je něco, čím se člověk nemá důvod zabývat. Jedná se o dovednost, která je získaná a je nutné se ji naučit, není to nic, s čím bychom se rodili. Například u negramotných lidí se fonematické uvědomování nevyvine nikdy. Pokud se člověk neučí číst a psát, nemá nejmenší důvod se zabývat tím, jakou má slovo formu, kolik má hlásek a podobně. Drží se významu. U dětí z naší kultury se vyvíjí v průběhu předškolního věku tato dovednost i spontánně, jak se setkávají s psanou formou řeči i pomocí různých říkanek, her a aktivit v mateřské škole. Případně se ptají rodičů, co je kde napsané, nebo jim rodiče předčítají. Zpravidla se ale jedná o spontánní, nesystematické poznatky. Dítě před vstupem do školy většinou je schopné určit některé první a poslední hlásky. Zpravidla ale nemá rozvinuté fonematické uvědomování plně a systematicky. Pak může mít potíže s psanou formou jazyka ve škole, která nasedá na ne zcela rozvinutý fonologický systém.

Jak poznám, že má dítě v této oblasti potíže?

Varovné signály je možné vidět už v útlém věku především v oblasti jazyka a řeči, když se děti začínají učit. Odchylky se projevují již ve věku dvou až dvou a půl let. Poznáme to tak, že dítě později nebo hůře mluví. Nejde o to, že by dítě špatně vyslovovalo. Dítě spíše používá špatné gramatické vazby, mluví později než děti srovnatelného věku, má narušenou větnou stavbu. Většinou to vidíme tehdy, když dítě srovnáváme s vrstevníky.

Rizikové jsou především děti s opožděným nebo narušeným vývojem řeči, zejména s dysfázií. Samozřejmě se tato vada rozvinout nemusí, ale jakmile se objeví nějaké problémy v řeči, měli by to rodiče více sledovat. Na pozoru by měli být i rodiče se specifickou poruchou učení, tam je riziko tohoto deficitu čtyř až sedmkrát vyšší. Co se týká přímo potíží v oblasti fonematického uvědomování, jsou dnes již dostupné diagnostické nástroje, které deficit odhalí v předškolním věku. Takovou diagnostiku by měl udělat klinický logoped nebo pedagogicko-psychologická poradna v rámci diagnostiky školní zralosti. U rizikových dětí bych rodičům doporučila si takovou diagnostiku vyžádat, protože ne vždy je v rámci rychlého screeningu provedena.

Souvisí nedostatečné fonematické uvědomování s nějakou poruchou, nebo jde o vývojovou záležitost?

Nedostatečné fonematické uvědomování souvisí především se specifickou poruchou učení, v dřívější terminologii hlavně s dyslexií a dysortografií. Tato souvislost je již prokázána. Podobné deficity nacházíme také u dětí s dysfázií, kde je krom jiného narušen celý fonologický systém. Existuje dokonce teorie, že se jedná o stejný deficit, který se u dysfázie projevuje v mluvené formě řeči, zatímco u dyslexie v psané. V každém případě je zjevné, že základ dyslexie je v jazykovém deficitu, a to mimo jiné ukazuje právě i souvislost s dysfázií.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č.9/2017.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666